Středa 6. srpna 1884

Takže ty dámy byly u Bastiena, který byl neklidný a ptal se, zda se něco přihodilo, že ho zapomínají, zda jsou na něj snad zlé... A paní Bastien-Lepageová se chystala přijít domů, když ty dámy dorazily. Ráčil prohodit, že je to již dávno, co ho někdo navštívil... „Ach! Mě navštívit – to jistě není žádná zábava."
A jak ho těšily, říkajíce, že brzy bude uzdraven a že po té nemoci nezůstane ani vzpomínka.
– Ano, řekl, zapomenu na nemoc – ale co nikdy nezapomenu, to je vaše laskavost, vaše pozornosti. Byli jste ke mně tak milí, tak dobří – to je nezapomenutelné!
Takže maminka, teta a Dina se skoro daly do pláče dojetím.
Byl tak slabý, že mu čas od času polévali kolínskou vodou, protože omdléval.