Pondělí 28. července 1884

Jsem v Jouy. Tady jsem. Před mým odjezdem stihl Bojidar vyprávět, že Emile za ním dnes ráno přišel, vrátili se spolu k Julesovi a cestou se Emile zastavil, aby se podíval na jídelnu, pro níž je architektem. V paláci ozdobeném celém iniciálami K.M., kde byl papoušek – a Emile, jakmile to uviděl, řekl: to je papoušek, který byl u nás (kuchařka řekla Rosalii, že paní Mackayová poslala papouška a že ho chtěli vrátit), proč – a pak ukázal na poličku nad krbem: tam musí přijít panel od mého bratra.
A tedy??????
Ano, co to má znamenat??
Mne to tíží – rozešli se tedy jen kvůli nemoci a jen dočasně.
A co tedy? Možná nechce, aby přišla, dokud je tak nemocný – ale přece to není možné! A tedy?
Co tam ten architekt vlastně dělá v jejím paláci? Kdo jí ten palác dal? Bastien si tedy nemyslí, že je to milenec?
Přesvědčuje ho tedy, že zdědila? A jsou-li přátelé – proč, proč, proč nepřijde? Vím, že mohou být důvody... Ale zdá se mi, že žena, kterou kdo miloval, miluje, by měla být u něj a že by mu to udělalo radost.
Její matka? Ale Mackayová se vydává za dámu ze světa – a žádná matka přece nesmí stát v cestě, do ďábla!
A tedy? A tedy? A tedy?
Má jedinou myšlenku – uzdravit se, aby ji znovu viděl. A já? Dnes ráno ukázal Bojidarovi a dalším polštářek: „Vidíte, jak mě rozmazlují."
Napsala jsem Emilovi vzkaz, abych se pomstila za jeho hloupou poznámku předevčírem.
Ah, bída.
Aby unikl hluku oslav 14. července, odjel na venkov k staré přítelkyni svého syna – dámě, kterou nazývám paní Bouchardonová – a to ho přivedlo k nemoci.
Žárlím na všechny jeho přátele. Ale že se nerozešel s Mackayovou – to je nesnesitelné. Tak co?
Já jsem si to uspořádala takto: ona ho opustila, on je nemocný – a tím vše.

Poznámky

Pozn. překl.: „Hôtel" v 19. stol. označuje soukromý šlechtický palác nebo velký městský dům, nikoli hotel.