Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 18. července 1884

Protože obraz je hotov (v hlavě – to je to samé), jsem klidná a mezitím pracuji na panoramatu květin, než ho začnu.
Včera si řekli: měli bychom přece učinit zdvořilostní návštěvu u těch dam, které jsou tak milé – Emile tam půjde. A Emile přišel říct, že Jules se velmi bavil hračkou z Neuilly, že Jules losos pohltil, že Jules má velmi rád kuřecí polévku, že Jules určitě přijde na oběd a že mu to udělá velmi, velmi velkou radost, opravdu.
Teď mají klidné svědomí.
Nevyčítám jim nic – jsme jako příbuzní. Co mě rmoutí, je, že z jeho strany není [Škrtnuté: nic, co by přišlo] žádný spontánní projev náklonnosti.
Náklonnost bez vývaru a bez foie gras v aspiku.
To není jeho vina.
Dnes ráno mu bylo posláno consommé, losos v aspiku a žebírko. Ale to bude až na večer, protože již seděli u stolu a na oběd byli i tři pánové z Alžírska. Jedli uzené ryby z předvčerejška a Jules vyprávěl, že ta ryba pochází přímo z Ruska. Ostatně ji shledali vynikající.
Chlubí se tím, to zvířátko – obdivujeme jeho génia, posíláme mu věci z hloubi Ruska. Tak to bere. A my ještě máme být okouzleny.
Eh, to není to, nač si stěžuji. Nic jiného si nežádám než... A celkem vzato jsem lichotěna, že přijímá naše pocty bez okolků. Ale co mě rmoutí, je, že ke mně nemá bezděčnou náklonnost! To není jeho vina.
Ale není to veselé. Je to dokonce velmi mrzuté.
Dával by znát, že ho naše pozornosti tísní, a my bychom mohly usoudit, že jsme mu nesympatické – ale tak to ani není: jsme přece milé. Ale nepotřebuje nás vidět a vlastně ani nemá chuť přijít... Přijde a udělá mu to radost – ale chápete? Zkrátka mu dávám zlato a on mi vrací měď, aniž by to tušil.
Všimněte si, že nežádám, aby se do mě ten nemocný zamiloval – chtěla bych ho jen bavit a být mu příjemná tak, jak jsem příjemná Julianovi nebo jiným.
Návštěva paní de Balloreové a Jeanne de Wikerslovthové. Vracejí se z dlouhé cesty na Orient a jsou tu jen průjezdem. Paní de Souzaová je doprovázela. Ona je starší a vypadá mladší než její sestra, paní Gaillardová.
Přirozeně se mluvilo o mých úspěších a maminka je opravdu nesnesitelná. Říkají komplimenty a ona přidává, nafukuje, přikládá – takže lidé, kteří si mysleli, že řekli něco milého, shledávají, že neřekli skoro nic. Už tak je dost unavující odpovídat na komplimenty cizích lidí – a když vám vaše matka hází na hlavu chválu dost na to, aby zabila Michelangela... to je [Začerněná slova: Z toho jsem hrozně] trapné.
Paní de Balloreová pořád nestárne. Stále cesty s Jeanne, která čte Horatia v latině, mluví všemi jazyky, zajímá se o vše – tak naplňuje svůj život jako smířený filosof. Své děti nevídá ani nemiluje – tolik byl ten manžel odporný...