Neděle 13. července 1884

Šla jsem se podívat na odpolední představení zápasníků.
Světlo tam není moc pěkné. Bylo by to nepravdivé. Jsme zvyklí na tuto podívanou večer a pak...
Zítra je svátek 14. července. Paříž je obdivuhodná, vlají prapory, lidé jsou šťastní – nechávám se vozit od dvou do sedmi hodin všude, od Montmartru až k radnici.
No a Bastien-Lepage? Dělá mu naše pozornost alespoň radost? Mohl přece říct aspoň: jak jste hodná, madam, nebo cokoliv z těch věcí, které se obvykle říkají. Takže mu to vadí?
Přitom s tím zachází velmi bratrsky, nic platné – přestanu se namáhat, nejsem si jistá, že jsem mu příjemná... Vždyť co když ho všechny naše zdvořilosti nudí a obtěžují?
Matka a bratr by podle toho jednali a neprosili by nás, abychom přicházely... Zkrátka, nevím, jen je to velmi trapné...
Budeme jíst totéž, řekl, a já si budu říkat: ubohá dívka, dělá v tuto chvíli to samé co já – a vy si budete říkat: ubohý chlapec atd.
Lze požadovat od nemocného a slavného nemocného společenské zdvořilosti, zvláště když se stavíme do role přátel... mezi umělci.

Poznámky

Pozn. překl.: Svátek Bastily – francouzský národní svátek, zavedený v roce 1880.