Sobota 12. července 1884

Protože mi malá napsala, jela jsem do Jouy s maminkou. A vracím se ještě víc podrážděná.
Tito lidé říkají, že malovat zápasníky bude provokace, že svět řekne Bůh ví co atd. Přísahám, že taková hloupost je mi nepochopitelná. Zkrátka tito lidé mě dráždí, ale drží-li mě námět opravdu, není na světě ohledů, které by mi mohly zabránit ho zpracovat. Ostatně kdybych o těchto skrupulích mluvila s Bastienem-Lepagem nebo dokonce s Tonym, pokrčili by rameny. Canrobertovi chtějí další obraz na příští salon, a protože je mi dobře, namaluji jim ho – jsem předem zuřivá z té slabosti.
Ah, bída!
Julesovi byl poslán losos v aspiku. Ráčil ho shledat dobrým a byl tak laskav, že ho jedl, přičemž vyjadřoval přání nechat si část na večer. Kuchařka vypravuje Rosalii, že na oběd byly objednány tři druhy ryb, ale pan Jules je shledal nepříjemnými na pohled a nechal je odnést, přičemž zakázal, aby jeho matka a bratr jedli. To je radikální, ale oni mají za to, že vše co dělá, je správné, a vystačili si s tajným obědem.
Ah, starý podivín! Ale mluví se o tom s něhou a večer mu byl poslán šálek výtečného vývaru.
Nic platné, ti Canrobertovi mě unavují. Viděli jste kdy lidi, kteří říkají umělci: místo toho a onoho byste měla dělat toto. Proč byste nedělala to nebo ono například?
Ah, bída.