Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 3. července 1884

Chodila bych tam každý den, kdybych se nebála, že ho unavím.
Šla jsem hledat zápasníky na veletrh a na vnější bulváry. V doprovodu Rosalie a Irmy.
Zatím nic.
Nu, říká se, že cholera je už v Paříži.
Dnes ráno v sedm hodin jsem byla u Potaina. Vyšetřil mě poměrně zběžně a posílá mě do Eaux-Bonnes. Pak uvidíme. Ale přečetla jsem si dopis, který píše svému kolegovi u pramenů – rozlomila jsem pečeť.
Stojí tam, že je dutina na vrcholu pravého laloku. [Začerněná slova: Upřesňuje] že jsem nejnedisciplinovanější a nejneopatrnější nemocná na světě.
Pak, protože nebylo ještě osm hodin, jdu k tomu malému doktorovi z ulice de l'Échiquier. Vypadá jako seriózní člověk, neboť je nepříjemně překvapen mým stavem a naléhá, abych navštívila nějakého vědeckého knížete – Boucharda nebo Granchera atd. Když odmítám, říká, že půjde se mnou, jen když tedy půjdu.
Tak souhlasím. Potain tvrdí, že jsem byla mnohem nemocnější než nyní a že se to nečekaně zlepšilo, že se to teď vrátilo, ale dá se to do pořádku. A je tak optimistický, že musím být opravdu v bídném stavu.
Malý Béclère je jiného názoru: říká, že jsem sice byla nemocnější, ale ta nemoc byla akutní; obávali se, že mi půjde velmi rychle ke konci, nestalo se – a to je to nečekané zlepšení. Zatímco teď je to zhoršení chronické nemoci... Zkrátka chce mě za každou cenu odvézt k tomu Grancherovi. Půjdu;
Souchotinářka, vida!
To a ostatní... A vše.
To není žádná legrace.
A nic dobrého, co by mě trochu potěšilo!

Poznámky

Pozn. překl.: Eaux-Bonnes – lázeňské město v Pyrenejích, tehdy oblíbený cíl léčby tuberkulózy. ↩