Úterý 3. června 1884

Jdu s Dinou do École des Beaux-Arts na soutěž o Gambettův pomník. Nacházíme tam Émila; nemyslím, že cenu dostane, a nevím, komu bych ji dala já. Ve skutečnosti mi to vše jen vrátilo chuť malovat své Jaro.
A pak maluji květiny. Panel pro Étincelle.
A pak – místo knížete Orlova je velvyslancem Ruska baron de Morenheim. Je ženatý a v sobotu je na velvyslanectví oficielní recepce.
Maminka a Dina přicházejí se mě zeptat, zda jdu k paní Kesslerové. Nikdy, nikam, pokud nejdu na své velvyslanectví.
Mám dost trpění.
Mám dost. Mám dost. Mám dost.
Teď to nebude dlouho trvat.
Za osmnáct měsíců nebo dva roky bílá rakev, růže a ty dámy budou hodně hodně plakat.
[Zrušená slova: jeden řádek]