Neděle 1. června 1884

A přitom už měsíc nedělám nic!
Pravda, čtu Sullyho-Prudhomma od včerejšího rána. Mám tu dva svazky a myslím si, že je to velmi dobré… O verše se příliš nestarám; zajímají mě pouze tehdy, jsou-li špatné a ruší-li; jinak pro mne existuje jen vyjádřená myšlenka. Rádi rýmují – ať rýmují, jen abych si toho nevšimla. Tedy velmi subtilní myšlenky Sullyho-Prudhomma mi jsou nesmírně milé. A je u něj stránka velmi vznešená, téměř abstraktní, velmi jemná, velmi čistá, která se dokonale shoduje s mým způsobem cítění. Proč jsem psala Maupassantovi?
Sully-Prudhomme mnohem lépe odpovídá nevyřčeným něžnostem mých nejniternějších snění.
Právě jsem četla – chvíli ležíc na divanu, chvíli procházejíc se na balkóně – předmluvu ke knize Lucretiově a knihu samotnou. De natura rarum. Ti, kdo vědí, co to je, mi to ocení. Je třeba velkého soustředění, aby člověk pochopil vše; [Začerněná slova: Musí to být psychologické čtení] i pro ty, kdo jsou zvyklí s takovými tématy nakládat. Pochopila jsem vše – chvílemi mi to unikalo, ale vracela jsem se k tomu a nutila se znovu uchopit…
Měla bych velmi respektovat Sullyho-Prudhomma za to, že píše věci, které já zachycuji s takovými obtížemi. Nakládání s těmito myšlenkami je mu stejně blízké jako mně nakládání s barvami… Měl by tedy mít ke mně i on posvátnou úctu, protože s několika bahnistými barvami, jak řekl nesympatický Th. Gautier (ostatně Zola ho hodnotí jako já, ale když jsem ho hodnotila já, ještě jsem nečetla Zolu) – tedy s několika bahnistými barvami dělám tváře, jež vyjadřují lidské city, a obrazy, kde je vidět příroda, stromy, vzduch, dálky. Musí se považovat za tisíckrát lepšího než malíř tím, že zbytečně pátrá v mechanismu lidského myšlení.
Co učí sebe a ostatní? Jak funguje mysl?
Tím, že dávám všem těmto rychlým, neuchopitelným intelektuálním pohybům jména. Já, ubohá nevědomka, si myslím, že tato subtilní filozofie nikoho ničemu nenaučí; je to bádání, jemná a obtížná zábava – ale proč? Je to snad učením se dávat jména všem těmto [Začerněná slova: vznešeným] a podivuhodným věcem, z čehož vzejdou géniové, kteří napíší krásné knihy? Nebo neobyčejní muži, kteří budou myslet v čele vesmíru? A pak říká člověk: z předmětu lze poznat jen to, čím je s ním v komunikaci, atd.
Většina těch, kdo mě budou číst, tomu neporozumí, přesto ještě ocituji toto: „Naše věda tedy nemůže přesahovat poznání našich kategorií aplikovaných na naše vnímání." Dobré, zřejmě.
Nemůžeme pochopit více, než můžeme pochopit.
To je jasné. Hle – to je milenec, jakého bych potřebovala.
A chce se, abych dnes večer šla k paní Kanchinové! Nikdy. Claire tu obědvala a hovořily jsme o Sullym-Prudhommovi, jehož knížku jsem držela v ruce. Je inteligentní ta dívka a její matka ji uvádí do všeho.
Kdyby se mi bylo dostalo rozumného vzdělání, byla bych velmi pozoruhodná. Vše jsem se naučila sama; sama jsem si sestavila plán svých studií v Nice s učiteli gymnázia, kteří se nemohli vzpamatovat. Napůl intuicí, napůl tím, co jsem četla, jsem chtěla vědět to a ono. Pak jsem četla Řeky a Latiny a francouzské a anglické klasiky a moderní autory a vše. Ale je to chaos, přestože se snažím to vše uspořádat z lásky k harmonii ve všem.
Co je to za jméno – Sully-Prudhomme? Koupila jsem jeho knihy před šesti měsíci a když jsem se je pokusila číst, odmítla jsem je jako příjemné verše. Dnes v nich nacházím věci hodné toho, aby mě zaujaly, a čtu vše jedním dechem – k tomu mě dohnala návštěva toho ubohého Coppéeho, jehož si vůbec nevážím. Ale Coppée o tom nemluvil, ani nikdo jiný – jaká je tedy spojitost a proč?
Je zřejmé, že s velmi velkým úsilím bych mohla filozoficky analyzovat tuto intelektuální práci. Ale proč? Změní to, co jsem si myslela?
To jsou teprve dopisy. Čtěte a řekněte, zda nemám novinářský temperament.
V příznivém prostředí bych za měsíc byla naprosto ve svém živlu. Ale mrhám svým zápalem a energií psaním věcí, které zůstávají pohřbeny v malém okruhu. Ah! Bída!
Nejsem a nikdy jsem nebyla na svém místě.

Poznámky

Pozn. překl.: Marie píše „De natura rarum" – chybně za Lucretiův skutečný název „De rerum natura" (O přírodě věcí). Omyl zachován dle originálu.