Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 5. května 1884

Zemřít. Je to slovo, které se snadno říká a píše.
Ale myslet, věřit, že brzy zemřeme? Věřím tomu? Ne, ale bojím se toho.
Nelze si to zakrývat. Jsem souchotinářka. Pravé plíce jsou dost poškozeny a levé se trochu poškozují od roku. Obě strany. Při jiné stavbě těla bych byla skoro vychrtlá. Je evidentní, že jsem zakulacenější než většina těch chrtů, jimž se říká mladé dívky, ale nejsem taková jako dřív.
Ještě před rokem jsem byla nádherná, bez tuku a bez plnosti. Teď paže nejsou pevné a nahoře u ramen cítíme kost místo toho, abychom viděly krásně tvarované kulaté rameno. Dívám se na sebe každé ráno při koupeli. Boky jsou stále hezké, ale začínají být vidět svaly kolene. Nohy jsou pěkné – a co je zvláštní, lýtko je stejně silné jako Dinino, která má nohy a paže stejně silné. Zkrátka – jsem postižena, nevratně.
Ale, ubohá bytosti, léčte se!! Ale léčím se, a důkladně. Vypálily mi obě strany hrudi – čtyři měsíce se nebudu moci výstřihovat. A bude třeba ta vypálení čas od času opakovat, abych vydržela. O uzdravení není řeč.
Vypadá to, že přeháním do černa – ale ne, je to prostě pravda.
Ale vedle vypálení je tolik věcí! Dělám je. Rybí tuk, arzenik, kozí mléko. Koupili mi kozu. Ale… Zkrátka – prodloužím si život, ale jsem ztracena.
Také jsem se příliš trápila. Umírám na to – je to logické, ale je to hrozné.
A v životě je tolik zajímavých věcí! Jen ta čtení!
Právě mi přinesli celého Zolu, celého Renana a svazky Tainovy. Tainovu revoluci mám raději než Micheletovu. Michelet je mlhavý a vatovitý, a přes jeho zálibu ve vznešeném – po přečtení Taina mi revoluce přijde bližší než od Micheleta, ač prý Taine chtěl ukázat věci v ošklivém světle.
A malování!
Tady by člověk rád věřil v Dobrého Boha, který přijde a vše zařídí!

Poznámky

Pozn. překl.: Marie trpěla tuberkulózou (souchotinami), nevyléčitelnou nemocí 19. století. Slovo „poitrinaire" označovalo v té době tuberkulózu plic. ↩