Neděle 20. dubna 1884

Velikonoce v Rusku.
Maman je lepší, přijímala hosty.
Naštěstí přišli skoro jen pánové; ze žen matka Ducosová a Faleyeffová a Kanchinovy, z pánů MM. Missak, d'Alt, Bagnitskij, starý Safray, Turquan a dokonce i Tony.
Konečně celkem veselo.
Dnes ráno bylo takové chladno, že jsem se ze Sèvres vrátila před druhou hodinou – ostatně pršelo.
Pondělí 21. dubna 1884 Úterý 22. dubna 1884 Jdu za Julianem a on říká: medaile, jako věc možnou. To mě okouzluje a cítím se připravena malovat obrazy, tvořit sochy a psát knihy, hned. Knihy především.
To není život! Nikoho nevidět, nikam nejít!!! K čemu tedy všechno!! Můj Bože, to jsem řekla tisíckrát, ale jsou chvíle, kdy je třeba to říci znovu. [Škrtnuto: takovou měrou]
Pohřbena zaživa, a teď zpola mrtvá.
Slitování!