❦
Neděle 6. dubna 1884
Canrobertovi přicházejí za mnou a navrhují jít v pondělí na jezdeckou soutěž.1 Samozřejmě odmítám. A protože jsme tak důvěrní přátelé, často mi ze rtů uklouzla nespokojená slova a narážky na mou rodinu — a na tetu, o níž se v Paříži věří, že ji čeká hanebný proces — a ona je předvolána jen jako svědkyně, protože její bratři zbili úředníka...Dimanche 6 avril 1884Les Canrobert viennent me voir et proposer d’aller à l’Hippique lundi. Je refuse bien entendu. Et comme intimes comme nous sommes, il m’est souvent échappé des paroles de mécontentement et des allusions contre ma famille, et contre ma tante qu’on croit à Paris sous le coup d’un procès infâme et qui est citée comme témoin parce que ses frères ont rossé un fonctionnaire...
Zůstala jsem sama s tou malou hloupou Claire a začínám povídat... Nejprve říkáme, že mě lidé pokládají za nemocnou a vyčítají mi, že nejsem dobrá ke své rodině, která mě zbožňuje — zbožňuje! Nato po mnoha výmluvách typu „je hloupé o tom mluvit, nikoho se to netýká“ říkám: koneckonců, kdybych to nevyprávěla, budou si myslet, že jsem opravdu šílená, když zuřím pro nic. Tedy: před dvaceti lety jeden z mých strýců zbil člověka — víte, jak takové věci v Rusku táhnou — a ta věc je odeslána na velvyslanectví, a lidé si Bůh ví co myslí...
Restée seule avec cette petite sotte de Claire je commence à dire que... Nous disons d’abord que l’on me croit malade et qu’on me reproche de ne pas être bien pour ma famille qui m’adore, qui m’adore ! Là dessus je dis que après bien des: c’est bête à dire, ça ne regarde personne, et en somme si je ne le raconte pas on croira que je suis vraiment folle de rager pour rien, enfin voilà, il y a vingt ans un de mes oncles a rossé un homme, vous savez comme ça traîne en Russie et cette chose est envoyée à l’ambassade, et on croit Dieu sait quoi...
A na to velké slzy; nečitelné
Et là-dessus de grosses larmes; illisible
„Ale je to možné, kvůli tak malé věci vaše teta — a proč nechce?“
— « Mais est-ce possible que pour si peu votre tante et pourquoi ne veut-elle pas ?
„Ach, právě, z egoismu, z netečnosti — říká si, že je to maličkost, že to nic nevadí. Nechce podniknout tu cestu a podstoupit malou nepříjemnost — a já, já...“
— Ah ! voilà justement, par égoïsme, par nonchalance, elle se dit que c’est une bagatelle, que ça ne fait rien; elle ne veut pas faire ce voyage et subir un petit ennui et moi, moi...
Bylo zbytečné to vyprávět — a přesto je lepší říci pravdu... Ale nikdo neuvěří.
C’était inutile à raconter mais pourtant il vaut mieux dire la vérité... Mais on ne croira pas.
Kdo by tomu věřil — že lze trápit zbožňovanou bytost, jako jsem já, kvůli takové nicotě — a budou si myslet, že tetu čeká káznice.
Qui croire, jamais qu’on torture un être adoré comme moi pour une telle misère et on pensera que ma tante va affronter le bagne.
Nemohu už na to myslet, aniž by mi z očí vytryskly slzy jako proud.
Je ne peux plus penser à ce sujet sans que les larmes ne me sortent de tous les yeux comme un torrent.
na okraji · écriture de Mme Bashkirtseff mère
na okraji moje drahé milované dítě — to vše proto, že jsi nemocná a nervy jsou na pokraji sil. (Písmo paní Bashkirtseffové) [Dvě stránky vytrženy]
dans la marge ma chère adorée enfant, tout ça parce que tu es malade et ques les nerfs sont à bout de force. (écriture de Mme Bashkirtseff [Deux pages arrachées]
Odjezd tety — a já jí líčím věci. Dá mi za pravdu, ale nechápe, jak to mohlo tak být, když mě tak milují. Inu...
Départ de ma tante et je raconte les choses.. Elle me donne raison mais ne comprend pas comment ça pouvait être quoiqu’on m’aime tant. Enfin...
Rodolphe Julian večeří s námi — jsme jen tři, máma zůstává v posteli. Znovu začínám příběh, který jsem vyprávěla Villevieille, pak se vracíme k Bastienovi — chci, aby bylo veseleji.
Rodolphe Julian dîne avec nous, nous ne sommes que trois, maman gardant le lit. Je recommence l’histoire racontée à Villevieille puis on revient à Bastien, je veux que ce soit plus gai.
Ten Julian si nesmírně libuje v tom, že mi o mně samé říká strašné věci.
Ce Julian prend un plaisir extrême à me dire des choses affreuses sur moi.
Prý je ve mně jen jedna zajímavá stránka — práce. Co se ostatního týče!
Enfin il n’y a dans moi qu’un côté intéressant, c’est le travail. Pour le reste !
Jsem zlá, jsem bez srdce. Nic ženského, nic něžného, nic láskyplného. Zrady, zvrhlosti — fantastický mozek, ale jen mozek, žádné srdce, jen hlava. Hlava démonická — a proto ten vysněný muž, ten, jehož budu celá chtít, mě nebude milovat. Přitáhne ho to, ale nikdy zcela.
Je suis mauvaise, je suis sans cœur. Rien de la femme, rien de tendre, rien d’aimant. Perfidies, perversités, un cerveau fantastique mais rien que du cerveau, pas de cœur, la tête seule. Une tête de démoniaque et voilà pourquoi l’homme rêvé, celui dont je voudrai entièrement, ne m’aimera pas. Il sera attiré mais jamais à fond.
Ano — ty pravé city přenechá své kuchařce.
Oui, il portera le fond à sa cuisinière.
„Možná — ale přece jen vám chybí ta ženská stránka — prostá, přitažlivá, klidná — a budete vždy sama na své výši, protože tu výši nepopírám...“
C’est possible mais enfin, il vous manque ce côté féminin, simple, attirant, tranquille et vous serez toujours seule sur votre hauteur, car je ne la conteste pas la hauteur...
„Díky — ale tento proslov již pronesl Claude Vignon slečně des Touches2 — a v tom není nic, co by mě ponižovalo.“
— Merci, mais ce discours a déjà été tenu par Claude Vignon à Mlle des Touches et il n’y a là rien qui m’humilie.
„Souhlasím — jenomže ten velký muž, ten, jehož si povšimnete — a ten bude veliký...“
— D’accord, seulement le grand homme lui, celui que vous remarquerez, car celui-là sera grand...
„Znáte takového? Mluvím o mladém Gambettovi...“
— En connaissez-vous ? Je vous parle d’un Gambetta jeune...
„Ten je mrtev.“
— Il est mort.
„Nebo o Bismarckovi.“
— Ou de Bismarck.
„Tomu je sedmdesát.“
— Il a soixante dix ans.
„Právě na to myslím — neboť kromě toho kdo? Kdo by vás uchvátil zcela? Téměř žádného nevidím.“
— C’est justement à quoi je pense, car à part ça qui ? Pour vous empoigner tout à fait ? Je n’en vois guère.
„To je pravda.“
— C’est vrai.
„U... Clauda a slečny des Touches — ale slečna des Touches se podobala muži — vy se však nepodobáte ani muži — jste žena — a přesto tam nic není.“
— Dans... Claude et Mlle des Touches, mais Mlle des Touches ressemblait à un homme, mais vous ne ressemblez même pas à un homme, vous êtes femme et pourtant il n’y a rien.
„Takže mě On nebude milovat?“
— Alors Il ne m’aimera pas ?
„Ne. Protože pro takového muže by bylo třeba buď krásy... jedné z těch krás, jež zastiňují hvězdy, a která, když se opře o mužovu paži, získá mu milion závistivců. Nebo milionů jako paní Mackayová — šedesát milionů renty, jmění, jemuž nic neodolá... Anebo talentu — ale talentu na tak nezpochybnitelné úrovni, v takové výši, že jí je skutečně těžké dosáhnout...“
— Non. Car pour un homme pareil il faudrait ou une beauté... une de ces beautés qui font pâlir les étoiles et qui en prenant le bras d’un homme lui fasse un million de jaloux. Ou des millions comme Mme Mackay, soixante millions de rente, une fortune à laquelle rien ne résiste... Ou bien encore un talent mais le talent à un point tellement incontestable, à une telle hauteur que vraiment il est difficile d’y atteindre...
„Ale ten poslední bod není beznadějný... Ostatně jste mi právě jmenoval tři neomylné způsoby, jak toho muže získat — proč nic nenechat na náhodě srdce?“
— Mais ce dernier point n’est pas désespéré... Du reste vous me citez là trois moyens infaillibles de faire cet homme, pourquoi ne rien laisser au hasard du cœur ?
„Srdce? Vaše?“
— Le cœur ? Le vôtre ?
„Jeho.“
— Le sien.
„Ale toho muže nevidím.“
— Mais je ne vois pas l’homme.
„To je pravda.“
— C’est vrai.
„Bastien je jen omezený obdiv — myslela jste na něj někdy jako na muže?“
— Bastien n’est qu’une admiration limitée, y avez-vous jamais pensé comme à un homme ?
„Upřímně — ne, nikdy.“
— Ma foi non, jamais.
„A ta dáma — napadlo vás někdy představit si Bastiena u jejích nohou?“
— Et la dame, vous êtes-vous jamais figuré Bastien à ses pieds ?
„Ach, pokud jde o to — ujišťuji vás, že je mi to lhostejné.“
— Oh ! quand à ça je vous assure que ça m’est égal.
To je pravda.
C’est vrai ça.
Už si nevzpomínám, co všechno na mě vychrlil — samé hrůzy, celkem vzato lichotivé — užívá si to do sytosti, rozebírá nejrůznější úvahy o mé povaze s potěšením, s rozkoší.
Je ne me souviens plus de ce qu’il a déversé d’horreurs flatteuses en somme, il s’en donne à cœur joie, il détaille toutes sortes de considération sur ma nature, avec bonheur, avec volupté.
„Tak, pane Juliane — bude-li Jemu milejší hloupá husa nebo ta, jíž svěřili pečení — utěším se tím, že budu vzbuzovat city v méně vznešených.“
— Eh bien M. Julian si Lui me préférera une dinde ou celle qui est chargée de la rôtir je me consolerai en inspirant des sentiments aux inférieurs.
„Vy o ně nebudete stát!“
— Vous n’en voudrez pas !
„To je jiná otázka — ale zkrátka provdám se za loutku a...“
— C’est une autre question mais enfin je me marierai avec un mannequin et...
„Ne — budete ctnostná.“
— Non, vous serez vertueuse.
„Ani to ne?“
— Pas même ça ?
„Nic — jen hlava a práce.“
— Rien, la tête seule et le travail.
A pak hovoříme o Bastienovi — říká, že ho nelze přesáhnout ani v myšlenkách, vidět dál než to, co tvoří. To je celá pravda. Při každé věci, na niž se díváte, můžete myslet: chtěla bych jít dál — aspoň zahlédnout možnost jít dál — ale u Bastiena ne. Lze skládat jinak, lze vidět jiné náměty — každý podle své povahy — ale přesáhnout jeho tvorbu i ve snu? Ne — za ním se snít nedá. To je příroda. A je to bůh.
Et puis nous causons de Bastien, il dit qu’on ne peut pas même en pensée le dépasser, voir au delà de ce qu’il fait. C’est bien vrai ça. A chaque chose qu’on voit on peut penser: je voudrais aller plus loin, enfin entrevoir la possibilité d’aller plus loin, mais à un Bastien non. On peut composer autrement, on peut voir d’autres sujets, chacun selon sa nature, mais dépasser son faire même en rêve, non on ne peut pas rêver plus loin. C’est la nature. Et c’est un Dieu.
Poznámky
Pozn. překl.: Concours hippique — pařížská jezdecká soutěž, tehdy oblíbená společenská událost. ↩
Pozn. překl.: V Balzacově románu Beatrix (1839) rozebírá kritik Claude Vignon spisovatelku Camille Maupin (slečnu des Touches). ↩