❦
Úterý 11. března 1884
Prší.Mardi 11 mars 1884 Il pleut.
Není to jen to... ale jde to se mnou špatně. To vše je tak nespravedlivé. Nebe mě drtí...
Ce n’est pas seulement cela... mais je vais mal. Tout ça est si injuste. Le ciel m’accable...
Koneckonců jsem ještě ve věku, kdy člověk nachází opojení i v umírání. Zdá se mi, že nikdo nemiluje vše tolik jako já. Umění, hudba, malířství, knihy, společnost, šaty, přepych, hluk, klid, smích, smutek, melancholie, žert, láska, mráz, slunce — všechna roční období. Všechny atmosférické stavy, klidné roviny Ruska i hory kolem Neapole; sníh v zimě, podzimní deště, jaro a jeho šílenství, tiché letní dny a krásné noci s třpytivými hvězdami...
Enfin je suis encore à un âge où l’on trouve de l’ivresse même à mourir. Il me semble que personne n’aime autant tout que moi. Art, musique, peinture, livres, monde, robes, luxe, bruit, calme, rires, tristesses, mélancolie, blague, amour, froid; soleil, toutes les saisons. Tous les états atmosphériques, les plaines calmes de la Russie et les montagnes autour de Naples; la neige en hiver, les pluies d’automne, le printemps et ses folies, les tranquilles journées d’été et les belles nuits avec des étoiles brillantes...
Zbožňuji a obdivuji vše — vše se mi jeví ve svých zajímavých nebo vznešených podobách — chtěla bych vše vidět, vše mít, vše obejmout, splynout se vším a zemřít — protože tak musí být — za dva roky nebo za třicet — zemřít v extázi, abych poznala to poslední tajemství, ten konec všeho nebo ten božský nový začátek.
J’adore et j’admire tout, tout se présente à moi sous les aspects intéressants ou sublimes, je voudrais tout voir, tout avoir, tout embrasser, me confondre avec tout et mourir puisqu’il le faut dans deux ans ou dans trente ans, mourir avec extase pour expérimenter ce dernier mystère, cette fin de tout ou ce recommencement divin.
Tato všeobecná láska není pocitem souchotinářky1 — vždy jsem tak byla — a vzpomínám si, jak jsem přesně před deseti lety psala (1874), po výčtu půvabů jednotlivých ročních dob: marně bych chtěla vybírat — všechna roční období jsou krásná — celý rok... celý život! Je třeba mít vše! Ostatní nestačí — je třeba přírody — před ní je vše ubohé!
Cet amour universel n’est pas une sensation de poitrinaire, j’ai toujours été ainsi et je me souviens il y a dix ans juste j’écrivais (1874) après avoir énuméré les charmes des saisons divers: en vain je voudrais choisir, toutes les saisons sont belles, toute l’année... toute la vie ! Il faut tout ! Le reste ne suffit pas, il faut la nature devant elle tout est misérable I!
„Koneckonců vše v životě se mi líbí — všechno je mi příjemné — a přestože se dožaduji štěstí, připadám si šťastná, že jsem nešťastná. Mé tělo pláče a křičí — ale něco, co je nade mnou, se raduje, že žije — navzdory všemu.“ (září 1875)
« Enfin tout dans la vie me plait, je trouve tout agréable et tout en demandant le bonheur je me trouve heureuse d’être misérable. Mon corps pleure et crie mais quelque chose qui est au-dessus de moi se réjouit de vivre, quand même. » (septembre 1875)
Nedávná Zolova kniha, Radost ze života,2 rozvíjí něco podobného.
Un livre récent de Zola, La joie de vivre développe quelque chose de semblable.
Chápám vše [a vyrovnávám se] se vším, co je pozoruhodné... ale zemřu. Příliš bystré děti umírají mladé...
Je comprends tout [et me remets] avec tout ce qui est remarquable... mais je vais mourir. Les enfants qui ont trop d’esprit meurent jeunes...
Tony dnes večeří u nás — říká, že mí kluci z ulice, nazvaní Schůzka,3 hodně získali, a že je to vcelku opravdu dobré a na Salonu to bude něco znamenat.
Tony dîne ici ce soir, il dit que mes gamins intitué: Un Metting, ont beaucoup gagné et qu’en somme c’est sérieusement bien et que ça comptera au salon.
Ten hodný, dobrý Tony mi pronesl malý proslov o tom, jak málo důvěry mu prokazuji — a o mých moderních tendencích, kterým nijak neodporuje — jsem bez jakéhokoli předsudku, říká s úsměvem — mohu být konvenční, ale mohu také dávat užitečné rady — neboť existují přece jen neměnné principy atd.
Ce brave et bon Tony m’a fait un petit discours sur le peu de confiance que j’ai en lui et sur mes tendances modernes auxquelles il est loin de s’opposer, je suis sans aucun parti-pris dit-il en souriant, je puis être poncif mais je puis aussi donner des avis utiles car en somme il y a des principes immuables etc.
„Ale proč mi to všechno říkáte, pane?“
— Mais pourquoi me dites-vous tout cela Monsieur ?
„Ujišťuji vás, že mám k vám největší důvěru — a jestliže jsem vás po tři měsíce nerušila, bylo to jedině z diskrétnosti... atd.“
— Je vous assure que j’ai la plus grande confiance en vous et si depuis trois mois, je ne vous ai pas dérangé c’est uniquement par discrétion... etc.
Poznámky
Pozn. překl.: „Poitrinaire“ — souchotinář, osoba trpící tuberkulózou. Marie záměrně odmítá romantické klišé nemocné dívky; sama zemřela na tuberkulózu v říjnu 1884. ↩
Pozn. překl.: La joie de vivre (Radost ze života) — román Émila Zoly z roku 1884, v němž hrdinka Pauline Quenu obětuje sebe sama pro druhé. Marie se na něj odvolává krátce po jeho vydání. ↩
Pozn. překl.: Marie uvádí název „Un Metting“ (s chybným pravopisem — správně „Un Meeting“) — obraz zobrazující děti z ulice při improvizované schůzi. Vystaven na Salonu roku 1884. ↩