Pátek 7. března 1884

Poněvadž je portrét ztracen — chci vědět, to jest, zda obraz potřebuje nějakou vážnou retuš — posílám pro architekta, který přichází v osm hodin, a hned z jeho prvních slov se dozvídáme, že Jules je v Paříži již dva dny, velmi nemocen, matka je s ním; nechává mi tlumočit svou velkou lítost, že není schopen přijít se podívat na obraz.
Za tři nebo čtyři dny odjíždí do Alžíru. Nevím, co je na jeho nemoci k smíchu — ale směji se, a architekt je zarmoucen. Celkem vzato musím přepracovat terén — a hned se do toho dávám.
Jules je nemocen... copak to není k smíchu! Nemá nic pro Salon. Chudák Jules. Leží prý. Doufejme, že ho Alžírsko dá do pořádku.
Koneckonců — chudáček!
Tak ho Mackayová opustila! Opuštěn tou hroznou ženou. Říká se, že jí bohatý Angličan zaplatil palác. A ona opouští Julese. Tak jsou to tedy milostné trampoty? Anebo ji opouští on? Ne — pak by přece nebyl nemocen!...
Ale třeba je nemocen skutečnou nemocí. Pořád hledám tisíc důvodů — jako když jsem si namlouvala, že předstírá nemoc a připravuje velký obraz.
Nakonec mě to všechno trochu vzpružuje a dělám perokresbu: architekt s lanem obtočeným kolem hrudi mocně táhne ke sloupku s tabulkou: rue Ampère. Na konci lana leží Jules tváří k zemi, oběma rukama se křečovitě tiskne ke sloupku: rue Legendre. Obraz mu posílám.
Zbývá jen sedm dní a já znovu začínám doufat, že portrét bude hotov — přitom není hotovo nic než pozadí a jedna paže... To je šílenství!
Tak opuštěn Mackayovou se opil v krčmě.
Jestliže ho opouští, musí ji milovat šíleně. Nakreslila jsem karikaturu a dala ji architektovi. Jules ve fraku, ruce v kapsách, žalostný výraz — s popiskem: Jules sžíraný melancholií.
Bylo to tak komické. Jméno Mackay nikdy nevyslovíme, ani na ni nenarážíme. Koneckonců — jestli ho opouští... Co je mi po tom.
na okraji
Má svou paletu na konci provázku uvázaného na zádech.

Poznámky

Pozn. překl.: Veršovaná říkanka v originále: „Alors lâché par la Mackay / Il se saoula chez l’mastroquet.“ — „Mastroquet“ je hovorové slovo pro majitele levné vinárny či výčepu. ↩
Pozn. překl.: „Une charge“ — satirická karikatura, žánr oblíbený v 19. stol. tisku i v soukromém životě. ↩