❦
Čtvrtek 6. března 1884
Co mělo přijít, přišlo. Zbývá mi osm dní a portrét nebude hotový. Ach, jsem klidná. Jenže už rok nemohu pracovat kvůli malé Canrobertové — zpočátku to ještě šlo, trochu pracovala — ale už několik měsíců jsou tu jen rozhovory, smích, žerty, taškařiny, čaje, koláče atd.Jeudi 6 mars 1884 Ce qui devait arriver est arrivé. Il me reste huit jours et le portrait ne sera pas fini. Oh ! je suis calme. Seulement depuis un an déjà je ne peux travailler à cause de la petite Canrobert, dans les commencements encore ça marchait, elle travaillait un peu mais depuis quelques mois ce ne sont que conversations, rires, plaisanteries, farces, thés, gâteaux etc.
A já šílím. Kluci mi vzali více času, než bylo třeba, a to jsem ještě byla venku — a to příšerné dítě chodilo méně často. Ale už tři měsíce je to smrt. Její obraz mě stojí Dinin portrét. Kdyby alespoň... Ale tím, že mě dráždí, mě tito lidé nutí malovat špatně — a možná bych se bez nich obešla a medaili dostala, kdyby mě nechali na pokoji.
Et moi je deviens folle. Les gamins m’ont pris plus de temps qu’il n’en fallait et encore j’étais dehors, et cette horrible enfant venait moins. Mais depuis trois mois c’est la mort. Son tableau me coûte le portrait de Dina. Encore si... Mais en m’agaçant ces gens me font faire de la mauvaise peinture et je me serais peut-être passée d’eux pour avoir une médaille si on m’avait laissé tranquille.
Moje výstava u těchto žen budí pozornost — citují mě s chválou ve velkých novinách, kde nikoho neznám.
Mon exposition chez ces femmes est remarquée, on me cite avec des éloges dans des grands journaux où je ne connais personne.
Ale to jsou studie, které jsem dělala v klidu.
Mais ce sont là des études faites en paix.
Moje rodina klečí před Canroberty — namlouvá si, že nám to dodá postavení a že je konečně nechám na pokoji. Kdybychom byli skromní slušní lidé, nikdo by se nepozastavoval nad tím, proč nejsme ve styku s velvyslanectvím.
Ma famille est à genoux devant les Canrobert car elle s’imagine que ça va nous poser et que je vais enfin les laisser tranquilles. Si nous étions des bonnes gens modestes, personne ne s’inquiéterait pourquoi nous ne sommes pas en rapport avec l’ambassade.
na okraji
zase fantazie — byla jsem vždy v dobrých vztazích se svým velvyslanectvím. (rukopis paní Bashkirtseffové)
dans la marge encore fantaisie j’étais toujours en bons rapports avec mon ambassade, (écriture de Mme Bashkirtseff)
Koneckonců... co se toho týká — i všech fantastických muk, jež mi to vyneslo — trvá to už deset let a já to začínám na sobě pozorovat. Jsem hubená, kašlu, neslyším — zkrátka skvělý stav. Slibuji jim svou smrt — uvěří tomu, až budu pohřbena. Marně říkám, že jim to mohu dokázat jedině tím, že zemřu, a že pak už bude pozdě. Nedochází jim to — nic si neuvědomují — a já jsem přece jejich milovaná oběť. Koneckonců — navzdory všem těm ponižujícím věcem, jež mě každý den přiváděly k pláči vzteky — mohla jsem ještě žít prací, talentem. Už dva roky jsem téměř smířena — ale už dva roky je pozdě. Jsem ztracena — a to mě teď přivádí k pláči — jsem těsně před tím, že budu mít talent, a jejich ukrutnosti mě zabily. Nemám zdraví, jsem rozrušená, nemám sílu — a k tomu všemu mám tu Claire, kvůli níž jsem za tři měsíce zestárla o pět let a zhubla o dvacet liber...
Enfin... pour ce qui est de ça, et de tout ce que ça m’a rapporté de tortures fantastiques voilà dix ans que ça dure et je commence à m’en apercevoir, je suis maigre, je tousse, je n’entends pas, enfin un état brillant. Je leur promets ma mort, ils y croiront lorsque je serai enterrée, j’ai beau dire que je ne puis le leur prouver qu’en mourant et qu’alors il sera trop tard. Ils ne se rendent pas compte, ce sont des inconscients et moi je suis leur victime bien aimée pourtant. Enfin malgré toutes ces choses humiliantes qui me faisaient pleurer chaque jour de rage, je pouvais vivre encore en travaillant, en ayant du talent; depuis deux ans je suis presque résignée mais depuis deux ans il est trop tard. Je suis perdue et c’est maintenant ça qui me fait fondre en larmes, je suis à la veille d’avoir du talent et leurs atrocités m’ont tuée, je n’ai plus de santé, je suis énervée, je n’ai plus de force, et pour comble j’ai cette Claire qui depuis trois mois m’a fait vieillir de cinq ans et maigrir de vingt livres...
Snažím se to sama sobě namluvit — ale je to nemožné. Zbývá osm dní a portrét je teprve třeba namalovat.
J’essaye de m’en faire accroire mais c’est impossible, il reste huit jours et le portrait est à faire.
Nevidím už, nevím, co dělám — už tři měsíce jsem jako šílená...
Je n’y vois plus, je ne sais plus ce que je fais, depuis trois mois je suis en folie...
Pohleďte — dobře posadím Dinu — a nato začínají rozhovory a smích: „Ona to zase změní!“ — „No tak, Marie — mě prostě baví dívat se, jak se s tím pipláte.“
Tenez, je pose Dina bien, là-dessus commencent les conversations et les rires, « elle va encore changer » ! - Voyons, Marie, c’est que ça m’amuse de vous voir tripoter ça.
„Ale je to obdivuhodné — proč to měníte?“ A to vše bez zlomyslnosti — ale přesto je to hrozné.
Mais c’est admirable, pourquoi le changez-vous. Et tout ça sans méchanceté mais ça n’en est pas moins horrible.
Už tři dny nechávám vzkazovat, že jsem na venkově a vracím se až kolem páté. Jenže už tři dny je pozdě. Co jsem za posledních šest týdnů udělala, to nemá jména — jasně si ale uvědomuji, že už nevidím správně; jsem tak podrážděná, že bych plakala, když někdo vejde zleva místo zprava.
Depuis trois jours je fais dire que je suis à la campagne d’où je ne rentre que vers cinq heures. Mais depuis trois jours il est trop tard. Tout ce que j’ai fait depuis six semaines n’a pas de nom, mais je me rends bien compte que je ne vois plus juste, je suis énervée, à pleurer parce qu’on entre à gauche au lieu d’entrer à droite.
na okraji
Protože jsi nemocná, má chudačko, mé rozkošné a zbožňované dítě. (Rukopis paní Bashkirtseffové).
dans la marge parce que tu es malade ma pauvre, mon adorable et adorée enfant. (Ecriture de Mme Bashkirtseff).
Portrét byl příliš malý — dnes jsem si to uvědomila. Jinak by šel na Salon tak, jak je — a na Salonu věc mnohem menší než v životní velikosti! Znáte tu ohavnou velikost, která není ani životní, ani zmenšenina.
Le portrait était trop petit, je me suis aperçue aujourd’hui, sans ça il allait comme ça au Salon et une chose beaucoup plus petite que nature au Salon ! Vous savez cette sale grandeur qui n’est ni nature ni réduction.
Inu — za osm dní... dva na hlavu, dva na paži, jeden na druhou, jeden na šaty, jeden na ruku... Nesmí přijít žádná slabá chvíle... a i tak.
Enfin en huit jours... deux pour la tête, deux pour le bras, un pour l’autre, un pour la robe, un pour la main... Il ne faudrait pas une défaillance... et encore.
Ach, prokletí.
Ah ! Malédiction.