Pátek 22. února 1884

Dinina hlava, začatá včera, je namalována — chybí jen pár akcentů v očích.
Vypadá mi to příliš dobře — to bude nejspíš velmi špatné.
Ten hlupák Gavini mě při obědě rozčílil hloupostmi o aféře Meissonier-Mackay.
Paní Mackayová (ta přebohatá) jde za Meissonierem a objedná si portrét. Po jistém váhání — prý — Meissonier svolí, ale bude to sedmdesát tisíc franků — přesně dvojnásobek toho, co si vzal za portrét barona de Guntsbourga (stejný rozměr) před několika lety; jenomže Guntsbourg je mnohem méně bohatý než paní Mackayová. Tento portrét je vystaven na Trienálním salonu — a shledávají ho průměrným!
Paní Mackayová požaduje opravy — Meissonier odmítá. Paní Mackayová hrozí, že portrét nepřevezme — Meissonier říká, že se bude soudit. Paní Mackayová na domluvu několika přátel zaplatí, portrét přijme a umístí ho ve svém kabinetu, na W.C.
Noviny dělají povyk — a „Voltaire“ se ptá, zda se tam najdou Lamartinovy rukopisy.
Paní Mackayová portrét zničí. Konec.
A celá Paříž se pustila do cizinky.
A toto je můj názor.
Paní Mackayové chyběl takt, když svou nespokojenost projevila umělci, jako je Meissonier, který v podstatě udělal vše, co mohl — který má sedmdesát tři let a vytvořil mistrovská díla.
Ale! Panu Meissonierovi naprosto chyběla důstojnost a noblesa, když přinutil tuto nevzdělanou buržoazku (přiznávám) přesto zaplatit. Počínal si jako dodavatel, což vedlo paní Mackayovou k tomu, co udělala, aniž by kdo mohl křičet o vandalismu.
Ale paní Mackayová je cizinka. Pravdu mít nebude.
Princezna Karageorgevitchová nám přivádí Alexise, který se vrátil z Vídně, z Uher atd. Zůstal devět měsíců mimo Paříž — a myslím, že je velmi důvěrným přítelem paní Petzoldové, rozené Soutzo, sestry toho Soutza; ta se provdala za Petzolda, jakéhosi velmi bohatého obchodního prostředníka, šťastného, že má za ženu princeznu. Já sama si myslím, že slovanský a orientální Alexis přijímá přátelství princezny Petzoldové se všemi výhodami, které Rastignac čerpal od baronky de Nucingen.
Stará Karageorgevitchová je nadšena — ba přímo pyšná.
Právě jsem dostala geniální nápad. Jediné, co mou hloupou rodinou skutečně otřese, je, když mě vidí bez slušných šatů nebo když nejím.
Když nejím — nastává zděšení.
Chci tedy tuto metodu vyzkoušet. Budu jíst jen trochu polévky — „abych neumřela hladem“. A s Rosalií jsem už dojednala systém, jak mi tajně nosit jídlo — neboť jak jistě tušíte, nemám v úmyslu skutečně se postit. Budou dělat obličeje!
Sama se tomu směji.
A řeknu jim, že to bude takhle dokud tak dlouho dokud nás nadále nebudou představovat princeznám Matyldám u malířů Munkácsyů atd. atd. Ale aby byl člověk představen, musí o to požádat — a byla by nám velká čest být představeni.

Poznámky

Pozn. překl.: Spor o portrét Louise Mackayové, manželky amerického stříbrného magnáta Johna W. Mackaye, který namaloval Ernest Meissonier (1815–1891) a který se jí nelíbil. ↩
Pozn. překl.: Rastignac a baronka de Nucingen — postavy z Balzacovy „Lidské komedie“; Rastignac byl vydržovaným milencem baronky. Marie naznačuje, že Alexis je podobně „vydržován“ princeznou Petzoldovou. ↩