Čtvrtek 14. února 1884

Čtvrtek 14. února 1884 Dokončuji obraz malé Canrobertové.
Mám toho přes hlavu a ještě přes hlavu.
Člověku se chce lézt po zdech.
Pláču při malování těch odporných květin. Ó zbabělost! Není to přátelstvím, že páchám tento podvod. To by bylo omluvitelné... Ale říká se — všichni říkají — že se člověk musí pohybovat, aby dostal medaili na Salonu. Nu tedy. A včera Julian vyprávěl, jak jeho chráněnec Maurin řekl vlivnému členu poroty: zařiďte mi medaili a obraz je váš. A on to cituje jako projev drzé smělosti!
Oh! Vše mě odpuzuje. Oh! Zemřít — Bože můj — Zemřít — Zemřít. [Spodek stránky vytržen] hanebníci. Jednoho dne mě uvidí chcípat — hněvem, slzami, ponížením a trápením mě udělali souchotinářkou. Zbývá mi sedm nebo osm let života. Prožila bych je tak, jak by to bylo, protože až do... Ale říká se, že se člověk musí pohybovat, aby dostal medaili na Salonu. Nu tedy! A včera Julian vyprávěl [stránka vytržena] každý den jim třískat hlavou o zeď vzteky a rozčilením.
Je velmi těžké nevěřit v Boha, který se stará o naše záležitosti...

Poznámky

Pozn. překl.: „poitrinaire" — v 19. stol. označení pro tuberkulózu plic; souchotinářka = nemocná souchotěmi (TBC); Marie o svém zdravotním stavu nepochybně věděla — zemřela na tuberkulózu v říjnu 1884.