Úterý 12. února 1884

Úterý 12. února 1884 Obraz.
Maréchál přišel prohlédnout práci své dcery a zůstal trochu překvapen, ale nadšen. Mezi půl pátou a pátou udělám skoro celý živůtek staré ženštiny z Villevieille. To já jsem určila pózu atd. atd. Koneckonců —
Koneckonců... Po mé smrti si ty dámy počínají jako spolupracovníci (?!!!) Dumase otce. Každá řekne: to jsem jí já dala nápad na toto! To jsem jí já pomáhala provést tamto!
Směle, přátelé. Jsem tedy hodná... neboť Villevieille mi nemůže být k ničemu...
Koneckonců.
Nemohu modelovat, protože jsem si před třemi dny silně uhodila palec.
A bolí to hrozně — zvláště v první hodině; ale jsem Spartanka: namočila jsem prst do arnikové tinktury a levou rukou jsem si na varhany doprovázela při zpěvu Hérodiady. Mimochodem — Hérodiada je velmi krásná, ale vše, co je melodií, je velmi známé. Ukradl dva takty odtud, frázi odtamtud, konec stránky odjinud.
A to v míře... Ale nikdo není ušetřen — Dcera paní Angotové, Offenbach, Aida, Wagner, dokonce i známé romance — Dupratova soneta.
Nádherná orchestrace a několik změn rytmu — a pak výplně. Je to přesto velmi krásné, ale není to poctivé. Myslíte-li, že vymýšlím — prostudujte partituru. Ostatně jiní byli zasaženi stejně jako já.
Co je chytré — to je loupit od Offenbacha atd. Jsou tam okouzlující árie a vážní lidé nikdy neuvěří, že učený Massenet z Institutu... Koneckonců.

Poznámky

Pozn. překl.: Alexandre Dumas otec (1802–1870) byl proslulý tím, že pro svou plodnou tvorbu zaměstnával celou dílnu pomocníků-spisovatelů, nejznáměji Augusta Maqueta.
Pozn. překl.: Narážka na spartského chlapce, který raději stoicky skrýval ukradenou lišku pod pláštěm, než aby bolestí vykřikl.
Pozn. překl.: „La fille de madame Angot" — velmi oblíbená opereta Charlese Lecocqa z r. 1872.
Pozn. překl.: Massenet byl roku 1878 zvolen do Institut de France (Académie des Beaux-Arts), což mu dodalo prestiž oficiálního uznání.