❦
Dimanche 3 février 1884Il est près de deux heures et j’écris de mon lit en revenant des Italiens où l’on chantait « Hérodiade » de Massenet. J’étais avec la maréchale et Claire-
Jak formulovat stížnosti... zmatené... proti... přírodě, hudbě, společnosti?... Zdálo se mi, že maršálová nebyla příliš spokojena, že se se mnou ukazuje; tohle divadlo je jako salon a jistě se nezapomenou ptát... proč takové velké přátelství; tito Rusové jim dávají lóže... a maršálová snad řekne nebo už řekla, že mám mnoho talentu a že jsem malířka-přítelkyně její dcery... Přitom k nám v sobotu chodí a chtěla mě vzít na ples se svou dcerou a koneckonců už se se mnou ukázala. Dnes večer byla nemocná a já bych to přičítala... Ať tak či onak, tyto ponižující myšlenky mě trýznily a musela jsem mít úplně ztrhanou tvář...
Comment formuler des griefs... confus contre... la nature, la musique, la société ?... Il m’a semblé que la maréchale n’était pas très contente de s’afficher avec moi, ce théâtre est comme un salon et l’on n’aura pas manqué de dire... pourquoi cette grande amitié; ces Russes leur donnent des loges... et la maréchale dira peut-être ou a déjà dit que j’ai beaucoup de talent et que je suis une amie-peintre de sa fille... Pourtant elle vient chez nous le samedi et voulait me conduire au bal avec sa fille et s’est enfin affichée déjà. Ce soir elle était malade et j’aurais attribué... Quoi qu’il en soit ces humiliantes pensées m’ont mises à la torture et je devais avoir un visage à l’envers...
Sedím nehybně v přední části lóže a v duchu proklínám osud... Zbabělost, zlomyslnost, nízkost lidská. Napravit to! Ježíš na to umřel. Spása spočívá v tom, co se nazývá banální postavení ve světě — čímž ostatně z hloubi duše pohrdám. Jméno nebo peníze. Napravit svět, tupit ho, pohrdat jím, dát mu hanbu... k čemu? Ano — K ČEMU??
Immobile sur le devant de la loge et pensant des imprécations contre le sort... La lâcheté, la méchanceté, la vilenie humaines. Corriger ça ! Jésus en est mort. Le salut est dans ce qu’on appelle une banale situation dans le monde, ce que je méprise du fond de l’âme du reste. Un nom ou de l’argent. Corriger le monde, le vilipender, le mépriser, le honnir... à quoi bon ? Oui A QUOI BON ??
Je třeba být mezi těmi, patřit k těm, kdo diktují zákony. V tom je spása. Napravit lidskou hanebnost! Ale já jsem dítě. Ovládnout ji — ano. Jinak je člověk odsouzen ke vzpourám a k zoufalství, pro které nejsou slova.
Il faut être de ceux, faire partie de ceux qui font la loi. Le salut est là. Corriger l’infamie humaine ! Mais je suis une enfant. La dominer, Oui. Ou sinon on est voué aux révoltes et aux désespoirs sans nom.
Je to vůbec hanebnost? Ale ne — tito lidé mají pravdu, nedělají nic špatného... A jakmile člověk může dělat jako oni... Kdybych byla nahoře, mluvila bych o té slavné lidské zbabělosti s malým shovívavým úsměvem — ale nejsem nahoře, ale nejsem nic, ale jsem cizinka, ale ta hanebná, divoká, krutá Paříž — lhavá, zbabělá, nevědomá a barbarská. Navzdory všemu, a přece.
Est-ce de l’infamie d’abord ? Mais non, ces gens ont raison, ils ne font rien de mal... Et du moment ou l’on est à même de faire comme eux... Si j’étais en haut moi je parlerais de cette fameuse lâcheté humaine avec un petit sourire indulgent, mais je ne suis pas en haut, mais je ne suis rien, mais je suis étrangère, mais cet infâme ce sauvage, ce féroce Paris, menteur, lâche, ignorant et barbare. Malgré tout et quand même.
Ach! Mají pravdu.
Ah ! ils ont raison.
A to jsou všechny hudební dojmy, které si odnáším... Ne, ale chtěla jsem se těch nečistot zbavit a nemísit je s čistými, posvátnými věcmi Umění, génia, s tím, co [je] věčně veliké a věčně krásné [Tři čtvrtiny stránek vytrženy]
Et voilà tout ce que je rapporte d’impressions musicales... Non, mais j’ai voulu liquider ces saletés et ne pas les mêler aux pures, aux saintes choses de l’Art, du génie, de ce qui [est] éternellement grand et éternellement beau [Trois quarts de pages arrachés]
První dějství překvapuje novostí a šíří zvuků. Nepodobá se ničemu, co znám... Je to skutečně nové.
Le premier acte surprend par la nouveauté et la largeur des sons. Ça ne ressemble à rien de ce que je connais... C’est vraiment neuf.
Poznámka editorů
[TŘI ČTVRTINY STRÁNKY ODTRŽENY]
[TROIS QUARTS DE LA PAGE déchiré]
na okraji
Ale já Wagnera ani neznám.
dans la marge Mais je connais pas même Wagner.
— a plná a zvučná a harmonická. celá opera se otevírá s nadšením. Je to hudba, jež splývá s básní, je to hudba bez árií a výplní; je to plné a obklopuje vás, široké, nádherné, velkolepé... To je velký umělec a od nynějška národní sláva. Tvrdí se, že krásná hudba se nepochopí hned... ale kdepak — tady člověk hned pozná, že je to obdivuhodné a melodické navzdory velmi učené orchestraci.
et plein et sonore et harmonieux. tout l’opéra s’ouvre avec ravissement. C’est la musique qui fait corps avec le poème, c’est l’absence d’airs et de remplissages; c’est enveloppé, large, magnifique, grandiose... C’est un grand artiste et désormais une gloire nationale. On prétend que la belle musique ne se comprend pas du premier... allons donc, ici on comprend tout de suite que c’est admirable et mélodique malgré une orchestration très savante.
Na konci prvního dějství je doprovod takové krásy, že jsem zůstala jako omráčená.
Il y a à la fin du premier acte un accompagnement d’une telle beauté que j’en suis restée saisie.
A několikrát jsme se na sebe podívaly s očima připravenýma plakat nadšením. U mne je to proto, že mi je více než třiadvacet — ale Claire, které je osmnáct, a její matka, které je pětačtyřicet? Kdyby ti mizerní diváci byli upřímní, plakali by; ano! jsou tu krásy tak... veliké, tak pronikavé, tak silné...
Et plusieurs fois on s’est regardé avec des yeux prêts à pleurer d’enthousiasme. Moi c’est parce que j’ai plus de vingt-trois ans mais Claire qui en a dix-huit et sa mère qui en quarante-cinq ? Si ces chiens de spectateurs étaient sincères ils auraient pleuré; oui ! il y a des beautés si... grandes, si pénétrantes, si fortes...
Ostatně nadšení je všeobecné... Je to triumf a ten Jules Massenet je velmi šťastný člověk.
Du reste l’enthousiasme est général... C’est un triomphe et ce Jules Massenet est un homme bien heureux.
Zajisté — až to uslyším znovu, bude to ještě krásnější; ale nepřipouštím, že by člověk skutečně krásné hudbě neporozuměl hned.
Sans doute en l’entendant encore, ce sera encore plus beau mais je n’admets pas qu’on ne comprenne pas tout de suite la vraie belle musique.
Zjevení Jana Křtitele v prvním dějství rozechvívá. Bez kukátka vypadá zpěvák jako Bastien-Lepage — jen hezčí... (Betlémští pastýři a Svaté ženy). Hudba, jež tento příchod doprovází, je natolik nápadně prostá, že je to... velmi krásné. Hérodotova3 ária a duet Jana se Salomé... Hlasy se vzepnou k výbuchům, v nichž vzrušení vrcholí. Poušť, Prorok, Bible. Svatá svoboda, od té chvíle hlásaná... Republika —
L’apparition de Jean-Baptiste au premier acte fait frissonner. Le chanteur vu sans lorgnette ressemble à Bastien-Lepage, en mieux... (Les Berges de Bethléem et les Saintes femmes). La musique qui accompagne cette entrée est d’une simplicité si frappante que c’est... c’est très beau. L’air d’Hérodote et le duo de Jean et de Salomé... On arrive à des explosions de voix où l’exaltation est à son comble. Le désert, le Prophète, la Bible. La liberté sainte prèchée dès lors... La République-
Maršálová měla diamantového orla s olivovou ratolestí v zobáku. Císařství, to je mír.4 Ale operu shledává obdivuhodnou.
La maréchale portait un aigle en diamant tenant dans son bec une branche d’olivier. L’Empire c’est la paix. Mais elle trouve l’opéra admirable.
Je, ach, ano — je mohutná, krásná, vznešená, barvitá, hutná, široká zvučná...
Il l’est, oh ! oui, c’est puissant, c’est beau, c’est élevé, c’est coloré, c’est nourri, large sonore...
Arci — moje italská hudba nemůže soupeřit s tímto oslněním... Neboť toto oslnění je tak obdivuhodné, že je téměř dojímavé... Ne, to ne... A přece italské romance svírají srdce a nechávají snít o lásce, i s orchestrací za groš. Staré árie starých oper... A Aida...
Dame sans doute ma musique italienne ne peut pas lutter contre cet éblouissement--- Car cet éblouissement est si admirable qu’il est même presque touchant... Non, pas ça... Et c’est encore avec une orchestration de deux sous que les romances italiennes vous serreront le cœur ou vous feront rêver d’amour. Les vieux airs des vieux opéras... Et Aida...
Ach, k čertu — to je trochu jako Hérodiada, ale tento Massenet je melodický francouzský Wagner. Počkat!
Ah ! diable c’est un peu comme Hérodiade mais ce Massenet est un Wagner mélodique français. Arrêtez !
napříč stránkou
Nikdy jsem Wagnera neslyšela a soudím z inspirace.
en travers Je n’ai jamais rien entendu de Wagner et juge d’inspiration.
Přirovnání je toto. Wagner je Manet. Je to nedokonalý otec nové školy těch, kdo hledají talent v pravdě a citu; nové školy vždy existovaly, jen za posledních sto let malba zbloudila — a nyní ji vracejí na správnou cestu.
La comparaison la voici. Wagner c’est Manet. C’est le père incomplet de la nouvelle école de ceux qui cherchent le talent dans la vérité et le sentiment, il y a toujours eu des nouvelles écoles, seulement depuis une centaine d’années la peinture s’était dévoyée, on la remet dans le bon chemin.
Tedy Wagner je Manet.
Donc Wagner, c’est Manet.
Verdiové a Massenetové si od něj berou, co měl dobrého, a hledají svou cestu. Massenet je Francouz a Verdi Ital.
Les Verdi et les Massenet lui prennent ce qu’il avait de bon et cherchent leur voie. Massenet est français et Verdi italien.
Verdi je snad méně učený — ale vášnivější...
Verdi est moins savant, peut-être mais plus passionné...
Proč srovnávat? Je krásná, je vznešená Hérodiada? Ano.
Pourquoi comparer ? Est-ce beau, est-ce sublime Hérodia-de ? Oui.
Nu, to je vše.
Eh bien voilà tout.
Simon Boccanegra — Verdiho poslední opera (nový styl) — je ubíjející a hloupá. Od Němce5 ukradl všechny jeho chyby...
Le Simon Boceanegra, dernier opéra de Verdi (nouvelle manière) est assommant et stupide. Il a chipé à l’allemand tous ses défauts...
Pokud jde o Masseneta — jmenuje se Jules. Zapírám Aidu? Nikdy!!! Ale chybí-li Hérodiadě milostný tón — co na tom záleží, ten tón prostě chybí! Navzdory hloupému nápadu udělat ze Svatého Jana Salomina milence. Raději bych je viděla jako zanícence. Prorok a ona zanícená — přesto by láska byla tehdy nevyhnutelná... Já bych Jana milovala a vztekala bych se, že nemohu zazářit u dvora Vitellia, který má ve hře dost hloupé výstupy...
Quant à Massenet il s’appelle Jules. Je renie Aida ? Jamais !!! Mais si la note amoureuse manque à Hérodiade qu’importe car la note manque ! Malgré la stupide invention de faire de Saint Jean l’amoureux de Salomé. Je les verrais mieux en exaltés. Prophète et elle exaltée, pourtant l’amour serait alors inévitable.. Moi je l’aurais aimé Jean et j’aurais ragé de ne pas briller à la cour de Vitellius qu fait dans la pièce des apparitions bien bêtes...
Vlastně jediný slastný pocit zažívám ve chvíli, kdy se má nešťastná hlava dotkne chladného bílého polštáře...
En somme le seul sentiment délicieux que j’éprouve c’est au moment où ma malheureuse tête touche le frais et blanc oreiller...
Massenet je prý velmi milý; má čtrnáctiletou dceru — oženil se velmi mladý — a velmi slušnou ženu. Velký umělec, který žije jako spořádaný měšťák. To se mi nelíbí. Aby byl skutečně veliký, měl by být sám...
Massenet est très gentil à ce qu’on dit, il a une fille de quatorze ans s’étant marié très jeune et une femme très convenable. Un grand artiste qui vit en bonhomme. Je n’aime pas ça. Il devrait être seul pour être vraiment grand...
Byl by pak snad nešťastný — ano, je to možné, ale byl by zajímavý.
Il serait malheureux alors peut-être, oui c’est possible mais intéressant.
Ještě trochu — a kdyby byl sám... obdivovala bych ho více než Bastiena...
Encore un peu et s’il était seul... je l’aurais admiré plus que Bastien...
Jde za hranice, je Saint-Marceaux,6 je Bastien?
Va-t-il au delà, est-il Saint-Marceaux, est-il Bastien ?
Nevím — ale jeho hudba je skutečně krásná.
Je ne sais pas, mais sa musique est bien belle.
Verdi jde za hranice — v Aidě zvláště.
Verdi va au delà lui dans Aida surtout.
Ano, Massenet je plenérista7 — říká, že chce v opeře vzduch; chce, aby se vše drželo od začátku do konce pohromadě a aby se postavy i melodie pohybovaly v hudební atmosféře, jež je obaluje a oživuje...
Oui, Massenet est un plein airiste [sic]), il dit qu’il veut de l’air dans un opéra, il veut que ça se tienne d’un bout à l’autre et que les personnages et les mélodies se meuvent dans une atmosphère musicale qui les enveloppe et en fasse vivre...
Poznámky
Pozn. překl.: Théâtre Italien v Paříži — přední scéna pro italskou operu v druhé polovině 19. stol. ↩
Pozn. překl.: Hérodiade — opera Julese Masseneta (1842–1912) podle Flaubertovy Hérodias (1877), poprvé uvedená v Bruselu roku 1881; zde jde o její pařížskou premiéru. ↩
Pozn. překl.: V originále „Hérodote“ (Herodotos, antický historik); zřejmě omyl za „Hérode“ (Herodes). ↩
Pozn. překl.: „L’Empire c’est la paix“ — slova Ludvíka Napoleona z jeho bordeauxského projevu v říjnu 1852; orel byl znakem bonapartistů. ↩
Pozn. překl.: „l’Allemand“ — Němec, tj. Wagner. ↩
Pozn. překl.: René de Saint-Marceaux (1845–1915) — francouzský sochař. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky un plein airiste [sic] – malířský termín (plein air, malba v přírodě), který Marie přenáší na hudbu. ↩