❦
Sobota 2. února 1884
Bojidar mi stojí modelem.Samedi 2 février 1884Bojidar pose.
Přijde princezna Jeanne, přijmu ji v ateliéru, pak sejdu dolů — je mámin sobotní příjem.1 Sympatický je jen mladý Deschanel — syn toho Deschanela z Collège de France; píše do „Débats“,2 kandidoval na poslanecké místo a hraje role à la Delaunay3 v ochotnických představeních; velmi vyhledávaný a příjemný, hodný chlapec, jen trochu napomádovaný — vždy ho vidím nalíčeného a v roli Delaunaye.
La princesse Jeanne vient, je la reçois à l’atelier puis je descends, c’est le samedi de maman. Il n’y a que le petit Deschanel de gentil, c’est le fils du Deschanel du Collège de France, il écrit aux « Débats », s’est présenté à la députation et joue les Delaunay dans les spectacles d’amateurs, très recherché et très sympathique, un bon garçon un peu à la pommade, je le vois toujours avec du fard et en Delaunay.
Engelhardtovi, Karageorgevitchové, páni de Rochefort a Moraes k večeři. Bojidar je v opojení z toho, že hrál u paní de Poillyové — myslí si, že slavil triumf, a jeho matka se domnívá, že na ně hledí celá Evropa.
Les Engelhardt, les Karageorgevitch, M.M. de Rochefort et Moraes à dîner. Bojidar est dans l’ivresse d’avoir joué chez Mme de Poilly, il croit avoir remporté un triomphe et sa mère pense que l’Europe les contemple.
Prý se z toho sotva vykroutil. Jen ať jsou šťastní...
Il paraît qu’il s’est à peine tiré d’affaire. Pourvu qu’ils soient heureux...
A já také... Malý aztéček Engelhardt a Bojidar se nepočítají, ale byli tu Rochefort, Deschanel, Moraes — to člověka osvěží po starých slovanských domovnicích. Dost jich.
Et moi aussi, le petit aztèque d’Engelhardt, et Bojidar ne comptent pas, mais il y a eu Rochefort, Deschanel, Moraes, ça repose des vieilles portières slaves. N’en faut plus.
Ať tak či onak — mám dobrou náladu, což je vzácný jev; zdá se mi, že Julese ta Makayová pustila k vodě a že moje malba je dobrá. Čas plyne tak rychle...
Quoiqu’il en soit je suis de bonne humeur, c’est un fait rare, il me semble que Jules est lâché par la Makay et que ma peinture est bonne. Le temps passe si vite...
Ó, Alberte Wolffe — prý se v umění nevyznáš, ale to je jedno: kdybys mi ráčil vrazit článek...
Ô Albert Wolff, tu ne te connais pas en art à ce qu’on dit, mais c’est égal si tu daignais me coller un article...
To jsou věci! Aby to nebylo... nemožné a hrozné — a přitom to nemožné také je, neboť příliš krásné. Řekne jen pár bledých slov.
Ce sont des choses ! Que ça ne soit pas... impossible et horrible, et que cela soit impossible aussi car trop beau. Il ne dira que quelques paroles pâles.
Ještě nebudu moci přiřknout Julesovi jméno Adolphe.4 Ach! To ne! No tak.
Je ne serai pas encore en état de faire porter le nom d’Adolphe à Jules. Ah ! Non ! Voyons.
Píšu v posteli — zítra je neděle, jdu do kostela, takže nemá cenu usnout brzy... Ale možná jsem blázen, protože jsem právě pomyslela na Betlémské pastýře a neusnu vůbec.
J’écris dans mon lit, c’est demain dimanche, je vais à l’église par conséquent inutile de s’endormir de bonne heure... Mais je suis peut-être folle car je viens de penser aux Bergers de Bethéem et je ne dormirais pas du tout.
Je to plamen nadšení, obdivu, závisti, neklidu... Ach, bída!
C’est une flamme d’enthousiasme, d’admiration, d’envie, d’inquiétude... Ah ! Misère !
Nikdy se nebude jmenovat Adolphe. Vidíte ten večer, večerní vzduch, atmosféru, která obaluje předměty, poklidný obraz — a ti dobří lidé kráčející plní víry, vedeni hvězdou zářící v nebi krásně modrém, ne příliš modrém, protože ještě není úplná noc.
Il ne s’appelera jamais Adolphe. Voyez-vous le soir, l’air du soir, l’atmosphère qui enveloppe les objets, un tableau calme, et ces braves gens marchant plein de foi guidés par une étoile qui brille dans un ciel d’un beau bleu pas trop bleu, car il ne fait pas entièrement nuit.
Ale já ho zbožňuji! Ani Johanka z Arku, ani... Ach! Nic na světě se nevyrovná božským Pastýřům. Tak poblázněná jsem byla jen kvůli svým Svatým ženám. Oh, ale udělám je letos v létě, v červnu, v Itálii. Oh, jistojistě...! Dá-li Bůh.
Eh bien mais je l’adore moi ! Ni Jeanne d’Arc ni... Ah ! Rien sur la terre n’est comparable aux divins Bergers. Je n’ai été aussi folie que pour mes Saintes femmes. Oh ! mais je vais les faire cet été en juin, en Italie. Oh ! pour sûr...! Si Dieu permet.
Ten malý blonďák — namaluje-li své Pastýře tak, jak je vidím já... Nebudu z toho spát...
Ce petit homme blond s’il fait ses Bergers comme je les vois... Je n’en dormirai pas...
Jenže vy to nevidíte — večer, poklidný, teplý, modrý večer a Hvězda... A pak na zemi prostí lidé plní Víry. Neurčité tvary... Nevím, jestli to má co do činění s krajní citlivostí dívek mého věku, nebo... Ale ne — proč hledat přízemní příčiny... Je to proto, že jsem umělkyní v pravém slova smyslu, že každý umělec je básníkem a vizionářem a zamilovaným — a že tento obraz je nebo bude mistrovské dílo nad mistrovská díla.
C’est que vous ne voyez pas ça, le soir, un soir calme, tiède, bleu et l’Etoile... Puis sur la terre des hommes simples pleins de Foi. Les formes vagues... Je ne sais si ça tient à l’extrême sensibilité des filles de mon âge ou... Mais non, pourquoi chercher des causes viles... C’est parce que je suis artiste dans la vraie acception du mot, que tout artiste est poète et visionnaire et amoureux et que ce tableau est ou sera le chef d’œuvre des chefs d’œuvres.
Cazin5 zvládl malé noční krajiny v tomto duchu velmi dobře. Jsem bláznivá, nebo mám pravdu — posuďte sami. Ale já mám raději jedno malé Cazinovo plátýnko s černou loďkou na modrém nebi plném hvězd než všechny ty černé, slavné a zakouřené krajiny v muzeích. Nemožné stromy, žádný vzduch! Proč je to slavné? Kdežto u Cazina cítíme noční svěžest a jsme dojati jako při skutečné krásné noci v Nice — s měsícem, který se za chvíli odrazí ve velmi klidném moři, jehož slabý šum slyšíme... Ach, jak je to krásné. O kolik je to krásnější než slavné krajiny v muzeích...
Cazin a réusi des petits paysages de nuit dans ce genre très bien. Suis-je insensée ou bien ai-je raison, voyez et jugez. Mais je préfère une petite toile de Cazin avec une barque noire sur un ciel bleu rempli d’étoiles, à tous les paysages noirs, célèbres et enfumés des musées. Des arbres impossibles, pas d’air ! Pourquoi est-ce célèbre ! Tandis que chez Cazin on sent la fraîcheur de la nuit et on est remué comme par une vraie belle nuit de Nice, avec la lune qui va tout à l’heure se refléter dans la mer très calme, dont on entend le léger mouvement... Ah ! que c’est beau. Comme c’est plus beau que les célèbres paysages des musées...
Jen ať usnu... Blázním kvůli těm Pastýřům a své vlastní hvězdě...
Pourvu que je dorme.. Je m’affole pour ces Bergers et mon étoile à moi...
Ach, kdybych tak měla talent!
Ah ! si je pouvais avoir du talent !
Každý... jedinec, který mě zaměstnal oprávněně či ne... má svou hudbu.
Chaque... individu qui m’a occupée à tort ou à raison... a sa musique.
— 1 Nejdříve Záhadný, ale hloupý Emile d’Audiffret... Patnáct let... První láska — ne, ale první... cosi. Hudba: Mignon,6 mé verše a nářky.
— 1 D’abord le Surprenant mais stupide Emile d’Audiffret... Quinze ans... Premier amour non, mais premier... quelque chose. Musique: Mignon, vers et complaintes de moi.
— 2 Antonelli... abych dokázala, že mi Záhadný nijak nevrtá hlavou — sedmnáct let. Dost ošklivá naříkavá melodie z italského baletu, z níž znám jen čtyři takty. Žádné verše.
— 2 Antonelli... pour prouver que le Surprenant ne me préoccupait pas, dix-sept ans. Un assez vilain air plaintif de ballet italien dont je ne sais que quatre mesures. Pas de vers.
— 3 Larderel... prudká zamilovanost. Hudba: „Pavel a Virginie“7 od Masséa — osmnáct let. Žádné verše.
— 3 Larderel... violente toquade. Musique: Paul et Virginie de Massé, dix-huit ans. Pas de vers.
— 4 Cassagnac... úctivý obdiv, údajně veliký muž — devatenáct a dvacet let; politická zamilovanost, slavný muž... jemné city... císařství, souboje atd.
— 4 Cassagnac... admiration respectueuse soit-disant grand homme, dix-neuf et vingt ans, toquade politique, homme illustre... sentiments délicats... empire, duels, etc.
Banální písnička: „Říká se, že tě žení“ — a to až zpětně. Žádné verše.
Une banale petite chanson: « On dit que l’on te marie » et ça après coup. Pas de vers.
— 5 Ach! Ha! 5. Nu, to by bylo řekněme jako Bastienovi Pastýři. Veškerá poezie a veškerá vznešenost citu vyzrálé osobnosti, která se pokládá za neomylnou. Hudba: Hamlet.8
— 5 Ah ! Ha ! 5. Eh bien ce serait comme qui dirait les Bergers de Bastien. Toutes les poésies et toutes les hauteurs de sentiment d’une personne formée et qui se croit infaillibe. Musique: Hamlet.
Kdysi jsem měla sen... před lety... je zapsán. Viděla jsem velmi jasné hvězdy, dívala jsem se na ně — bylo jich pět.
J’ai jadis fait un rêve... il y a des années... il est inscrit. Je voyais des étoiles très brillantes, je les regardais, elles étaient cinq.
Čtyři jsem pouhým pohledem srazila dolů; pokud jde o pátou — natáhla jsem ruku, abych ji uchopila, ale byla ze stříbrného papíru a nebe z modrého kartonu, a abych ji odtrhla, musela jsem ji škrábat nehty...
J’en ai fait tomber quatre rien qu’en les regardant, quant à la cinquième j’étendis la main pour la prendre, elle était en papier d’argent et le ciel en carton bleu et pour la détacher je fus obligée de la gratter avec mes ongles...
To neznamená nic — ale píšu, protože je to pohodlné; usnu při psaní, protože ti proklatí Pastýři mě rozrušují a chci psaním spotřebovat ten fluid.9
Ça ne signifie rien mais j’écris parce que c’est commode, je m’endormirai en écrivant car ces maudits Bergers me troublent, je veux user ce fluide en écrivant.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále „le samedi de maman“ — sobotní přijímací den mámy, kdy se doma přijímají návštěvy. ↩
Pozn. překl.: Journal des Débats — prestižní politický a literární deník, založený roku 1789. ↩
Pozn. překl.: Louis-Arsène Delaunay (1826–1903) — proslulý herec Comédie-Française, vyhlášený v elegantních romantických rolích. ↩
Pozn. překl.: „Adolphe“ — jméno, které Julesi Bastienovi-Lepageovi dává žertovná píseň z 12. ledna 1884 (103/1884-01-12). ↩
Pozn. překl.: Jean-Charles Cazin (1841–1901) — francouzský malíř proslulý atmosférickými krajinami. ↩
Pozn. překl.: Mignon — opera Ambroise Thomase (1866) podle Goethova Viléma Meistera, sentimentální oblíbenkyně publika. ↩
Pozn. překl.: Opera Victora Massého (1876) podle románu Bernardina de Saint-Pierre. ↩
Pozn. překl.: Hamlet — opera Ambroise Thomase (1868). ↩
Pozn. překl.: „Fluid“ (fluide) — ve spiritualistické a lékařské terminologii 80. let 19. stol. označoval nervovou energii či životní sílu, kterou bylo možno usměrňovat. ↩