Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa 2. ledna 1884

Ráno sochařství, odpoledne Dinin portrét.
Má teta Hélène, sestra mého otce, zemřela před osmi dny — Paul nám to telegraficky oznámil, ale nikdo z nás tím nebyl valně pohnut. Dnes další depeše: strýc Alexandre právě zemřel na mozkovou mrtvici. To mě překvapilo. A ten ubohý člověk… který měl špatné stránky — ale zbožňoval svou rodinu, svou ženu, kterou nakonec miloval až k šílenství. Nečetl asi ani Balzaca ani jiné romanopisce — neznal hotové fráze — ale zapamatovala jsem si věci, které říkával, a ty způsobují, že mě ta smrt rmoutí. Chtěli mu namluvit, že jeho žena přijímá dvorení od souseda, a pamatuji se, jak říkal: No a co! I kdyby ta hanebnost byla pravda — cožpak moje žena, kterou jsem si vzal v jejích patnácti, není mé tělo, má krev, můj věk — cožpak nejsme jedno! Kdybych selhal já, cožpak bych si neodpustil? Jak bych mohl neodpustit své ženě? Trestat ji by bylo, jako bych trestal sám sebe — jako bych si vypíchal oči nebo uřízl ruku!
A pak mi při mé poslední návštěvě v Rusku stále opakoval: „Nevíš, malá Marie — a já to nedokáži vysvětlit — ale ty jsi tak bystrá, pochopíš mě… Dříve jsem měl tolik starostí, tolik trápení, tak velkou žízeň po zisku, po zbohatnutí, že jsem nemyslel na Nadinu tak, jak bylo třeba — ale teď je vše zařízeno, nemám již ty suché a pohlcující starosti dřívějška; teď je život úplně jiný, teď je jen štěstí a neustálá péče o nejmenší přání mé ženy, té ubohé drahé zbožňované Nadiny — ano, teď je vše jinak… Bylo by příliš dlouhé to říkat — ale vše je jinak…"
Zanechává tři děti — Étienneho ve věku šestnácti let, Julii patnáctiletou a Alexandra, jemuž je deset měsíců.
A jeho ubohá žena, které je třiatřicet let a která ho prý podváděla se starovým — já tomu nevěřím. Je to velmi smutné.

Poznámky

Pozn. překl.: „starovoï" — rusky starostovský úředník, nižší policejní nebo správní funkcionář v carském Rusku. ↩