Neděle 30. prosince 1883

Velká událost — návštěva paní Sapogeňikoffové. Marie a Olga jsou vdané, jak víte, a matkami třikrát nebo čtyřikrát. Jedna z dívčiček je velmi nemocná a Nina (jako babička) — matka v Nice. Pěkně jsme se spolu zasmály, ale skoro si na to již nepamatuji.

Jako včera přichází hodně lidí — je to unavující. Nina mě shledala trochu zhublenou (za sedm let) a především méně silnou, méně sebejistou… Má naprostou pravdu.

Přišel Émile Bastien — vrací se z Damvillers, kde ten druhý zůstane do února; neříká, co dělá — jen že si hlavně odpočíval a lovil. To Jules zakazuje prozradit obrazy, které ve stínu plein air vytváří… Jaký darebák.

Ten malý mi říká, že hodně přemýšlel o mém obrazu a že mě chtěl velmi obsáhle o tom napsat — ale bál se, že se budu příliš smát. Dopřávám si radosti říci mu, že jeho bratr je mravně vyschlý — a že mám-li já oblázek místo srdce, on má starý tubus barvy — a ještě prázdný… Že je starý, že je hluboce… nepříjemný — a že díky úsilí, jež vynakládám na soustředění, budu brzy také tak nepříjemná jako on.

Já nejsem do Julese zamilována — miluji jen svou slávu — a říkám-li tomu výbornému jeho bratrovi několik dětinských věcí, je to… Ach! Ano, Pane Bože, soustřeďme se. Ztratila jsem čtyři nebo pět dní — to je zdroj strašlivých muk.