Sobota 29. prosince 1883
Ó bída! Jsou černé dny… smutné, zoufalé, pošpiněné… Pošpiněné… Ti Engelhardtovi, ten časopis, co všechno to způsobuje říkat, věřit, vymýšlet…
Ale já jsem nikdy nic nemorálního neudělala! A když si pomyslím — je to moje chyba. Před několika lety ten vztek fotografovat se v tisíci různých kostýmech… Moji mi to dovolili — neviděli v tom žádné zlo — Marie je rozkošná, kostýmuje se a obléká k pohledání, baví ji to, a jdeme! Ti, kdo ty fotografie vidí, je pokládají za fotografie herečky… a sám fotograf si musel myslet podivné věci…
Dnes, při pohledu na tu, kde jsem v kostýmu Empire, si Villevieille a Claire dělali legraci. Linie příliš… sochařské — záhyby, které odhalují tvar — to se shledává nevhodným.
Ach! Přátelé — přijďte o vše, ale zachovejte zdání!
Ostatně tyto nepatrné bídy mě hluboce rmoutí. Teprve nedávno vím, co je zcela vhodné — a je to chyba mé rodiny. Ach! To není valná útěcha… Říká-li se hlouposti, má člověk pravdu i při nekonečném omylu… A tohle jsou věci opovržitelné, malicherné, nepatrné — jsem jich nevinná a nedají se napravit. Ó bído.
Jsou smutné, zoufalé, černé dny. Zahrnují mě pomluvami… A nic jsem neudělala ani sobě ani druhým. Claire a Villevieille pracují a já pláči, píšíc na druhém konci knihovny… Cítím se poskvrněna; [Začerněná slova: ale jsou] věci… které je třeba znát — slušnost — a přizpůsobit se jí… Jinak…
Každých čtrnáct dní máme sobotní večer v Italské opeře. Soboty jsou vrchol šiku. Jdeme tam dnes večer — teta a já, Géry, Morgan a Rodolphe Julian. Jsem v černém, to je samozřejmé — velmi málo dekoltovaná — rozkošné šaty — učesána jako každá jiná — vlasy stočeny na temeni, ale nejsem v kráse. Jsou dny, kdy člověk vyzařuje jasnost — jiné, kdy je jako zhaslá lucerna — já jsem zhaslá. Přivádíme Julianova k nám na večeři. Měl jako já balzacovské vidiny v té sále Italské opery. Je to rozkošné, elegantní, umělecké. Jen v předních lóžích pět nebo šest malírek.
Já, slečna de Pranuelos, la Darhas, de Luynes, markýza d'Hervey de Saint-Denis — a kdo ještě? Cabanel. Smetánka Paříže — a já nebyla v kráse ani ve svém živlu. Jindy. Hledalo se nové Verdiho dílo — Simon Boccanegra — a připadalo mi nudné.