❦
Středa 26. prosince 1883
Sochařství. Jsem velmi unavená — při práci jsem celou dobu řečnila a vyčerpávala se výmluvností před Clairou a Irmou; ta mi totiž pózuje, nikoho lepšího jsem nenašla.Mercredi 26 décembre 1883 Sculpture. Je suis très fatiguée, ayant fait l’orateur tout en travaillant et m’épuisant en éloquence devant Claire et Irma car c’est elle qui pose, je n’ai pas trouvé mieux.
Kdybych se stala slavnou a kdyby se četl tento deník a kdyby se soudila rodina podle toho, co o ní říkám — nebo kdyby se ti lidé nazývali imbecily, jak já je nazývám — byla bych dotčena.
Si je deviens illustre et si on lit ce journal et si on juge une famille d’après ce que j’en dis, ou et si on appelle ces gens imbéciles comme je les nomme je serais vexée.
Člověk sám řekne leccos, co nechce slyšet od druhých. A přece jsou to velice otravní imbecilové. Musela jsem udělat výstup, abych jim zabránila poslat Claire k Vánocům hermelínový kožich v bílé saténové krabičce. To je vrchol, přiznejte to. A přece za jiných okolností máma a teta nejsou o nic podivnější než ostatní lidé.
On dit soi-même bien des choses qu’on ne veut pas entendre dire. Et pourtant ce sont des imbéciles bien ennuyeux. J’ai dû faire des scènes pour les empêcher d’envoyer à Claire pour son Noël, une fourrure d’hermine dans une boîte en satin blanc. C’est colossal avouez-le. Et pourtant en d’autres circonstances maman et ma tante ne sont pas plus extraordinaires que le reste des humains.
Ty dámy říkají: „Marie je z přemíry ducha hloupá — je příliš velkorysá a příliš poctivá — jsme jako ostatní — neříkejme jí, že posíláme ten či onen dar nebo podnikáme ten či onen krok — ona z toho bude mít prospěch a sama bude spokojená.“ Řekly to a často si to mezi sebou opakují.
Ces dames disent: Marie a force d’esprit est bête, elle est trop grande et trop loyale, nous sommes comme tout le monde, ne lui disons pas que nous faisons tel cadeau ou telle démarche, elle s’en trouvera bien et sera contente elle-même !! Elles l’ont dit et se le disent souvent.
Jsem velkorysá a poctivá, chcete-li — ale jsem také velmi rozumná a nevkládám velkorysost ani poctivost do věcí, které je vůbec nepotřebují.
Je suis grande et loyale si l’on veut mais je suis aussi très raisonnable et ne mets ni grandeur ni loyauté dans les choses qui n’en ont nul besoin.
Ty dámy jsou také pasivně puntičkářské — udělají stokrát znovu tutéž věc, která mě dráždí, navzdory stu výtkám, a to vše s klidným výrazem, jako bych nic neřekla. Zkrátka předstírají, že se mě bojí, a zacházejí se mnou jako s nemocnou…
Elles sont passivement tatillonnes aussi ces dames, elles referont la même chose qui m’agace cent fois malgré cent observations et tout ça d’un air tranquille, comme si je n’avais rien dit. Enfin elles affectent de me craindre et me traitent comme une malade...
Prostě, prostě, prostě — hned mě žádají o radu ve všem, neřídí se jí, dráždí mě, otravují mě, dělají hlouposti, připouštějí to, lžou, začínají znovu, zase lžou — uznávají mé nadání, přede mnou se skrývají, aby si dělaly po svém…
Enfin, enfin, enfin tantôt elles me demandent mon avis en tout, ne le suivent pas, m’irritent, m’embêtent, font des bêtises, en conviennent, mentent, recommencent, rementent; reconnaissent mon génie, se cachent de moi pour faire à leur guise...
Vůbec si to neuvědomují.
Elles sont inconscientes.
Ó slovanské plemeno, to jsi celé ty! Té otravné rase cosi chybí — člověk neví co. Slované mají něco ze všech národností, mají všechny schopnosti — ale jak bych to řekla — mají je tak přibližně, prchavě, otravně. lidé vybavení hrubými rafinesami — hloupí a duchaplní — prostě člověk opravdu neví, jak je vymezit — jsou jako moje rodina — nevyvážení, a přece… Prostě se mi nelíbí a dráždí mě.
Ô Race slave, te voilà bien. Il lui manque on ne sait quoi à cette race agaçante. Les slaves tiennent de toutes les nationalités, ils ont toutes les aptitudes, mais comment dirais-je, ils les ont à peu près et d’une fuyante, agaçante. des gens pourvus de raffinements grossiers bêtes et spirituels, enfin on ne sait vraiment comment les définir, ils sont comme ma famille, ils sont déséquilibrés et pourtant... Enfin ils me déplaisent et m’agacent.
A já? Já — to je samozřejmě něco jiného.
Et moi ? Moi il est bien entendu que c’est autre chose.
Lidí, kteří o mně mluví špatně, je i bez mne dost.
Il y a assez de gens excepté moi, pour dire du mal de moi.
Je zřejmé, že si připisuji veškeré zásluhy.
Il est évident que je me crois tous les mérites.
Jak potom vysvětlit, že jsem sama se sebou tak často nespokojená? Vysvětlím vám to: mám veškeré zásluhy, ale nevím si s nimi rady. Je to jako s mým talentem — Michelangelo, Bastien, Bojidar — spojuji v sobě všechno — jen to ještě nevyšlo najevo. No tak, smějte se. — Vy, holčičko, už fušujete druhým do řemesla.
Comment expliquer alors les fréquents mécontentements que je me cause ? Je les explique en vous disant que j’ai tous les mérites mais que je ne sais pas m’en servir. C’est comme mon talent, Michel-Ange, Bastien, Bojidar, je réunis tout, mais ça ne se fait pas encore jour. Allez, blaguez, - Vous ma petite, c’est empiéter sur le domaine des autres.