Sobota 8. prosince 1883

Musím si každý den zaznamenávat práci — pro případ, kdy si vyčítám, že nic nedělám, a žádám po sobě počty z toho, jak trávím čas. Hlava smějící se ženy — namalována celá navzdory návštěvě Claire a Louise. A od pěti do sedmi modelování paže v životní velikosti.
Ano, bojím se, že si dělá legraci z mé hudby; ze všech těch nástrojů…
Totiž — jsem v hloubi duše velmi citlivá a on zranil nebo zraní… Nic nezranil — ale zdá se mi, že zraní… Já, která každou chvíli zraňuji všechny citlivé povahy svým filozofickým a posměšným vzezřením…
Posmívám se všem i sobě samé — ale myšlenka, že on nebo někdo jiný by si mohl dělat legraci ze mě!!! I jemně, i při hovoru, i… Hrozné, hrozné.
Snad toho Julese nikdy neuvidím — ale tyto úvahy platí i pro jiného. Ten, kdo se pro tuto chvíli jmenuje Jules, je pro ženy On — Ten, na kterého se čeká.
Jmenoval se Paul. Jmenuje se Jules. Bude se jmenovat X. Y. Z.
Je to formule, která stručně shrnuje tisíce tužeb.
Cítím v něm nepřítele — a to mě paralyzuje… Bylo by třeba…