Sobota 24. listopadu 1883

Ty dámy se mě snaží přesvědčit, že to bylo dvě stě třicet franků — ale jasně jsem viděla, že dvojka v katalogu byla přepsaná z jedničky. Princezně a ostatním prý řekly čtyři sta třicet. Ó pravdo! Nu, sto třicet je skutečná částka. Ty dámy se nemohou vzpamatovat — Dina říká, že se jí zdálo, že se na ni všichni dívají, a mama odvracela hlavu s hrůzou. Čekaly částku v rozmezí deset až patnáct franků — já také. Koneckonců tomu ještě nevěřím — připadá mi to tak krásné. Právě se stalo něco úžasného, co mi působí velkou radost. Můj rybář², kterého jsem věnovala do ischijské loterie³, se ocitl v Hôtel Drouot⁴ jako součást sbírky různých obrazů. Manžel jedné z pokojských přišel vyděšeně říct, že plátno podepsané Bashkirtseff je v Domě dražeb a bude dnes večer prodáno — mama a Dina tam šly a byly přítomny vydražení za sto třicet franků. Nepůsobí na vás sto třicet franků dojmem? Na mě velmi. Nebyl tam rám — jen lišta za dvacet franků. Moje malba se tedy prodala za sto franků v Hôtel Drouot. A pak jsem nalezla svou Nausikau! Všechny modely, které se dosud nabízely, to nebyly ony. Bylo potřeba urozenosti, půvabu… koneckonců jsem ji nalezla — a kdo je to? IRMA! Dlouho jsem ji neviděla nahot a zapomněla jsem na ni — nacházím ji obdivuhodně krásnou… snad jen hrudník, ale v tomto postoji… Jsem nadšena. Včera jsem na ni pomyslela a Rosalie mi ji dnes večer přivezla. Harmonické boky, božské nohy… Je v divadle des Batignolles⁵. Jsem tak spokojená, že se bojím, aby mi neutekla — všechny dosavadní modely jsou proti tomu herky. A pomyslet, že jsem jí dělala jen hlavu! Ale dost — to není zajímavé — a kdyby mě poslouchaly, napsala bych celou stránku o své Nausikae z Montmartru. Hlava je od gavroche¹, ale v tomto postoji není vidět. Nádherný krk, záda bohyně. Teď je třeba pracovat.