❦
Pondělí 22. října 1883
Žít mi zbývá čtyři nebo pět let. Mrzí mě to, protože až zemřu, najdou se lidé, kteří budou tvrdit — zejména ten Cassagnac, který si již myslí, že se nevdávám, protože na mně zanechal hluboký dojem. A paní Presseqová!… Ten Cassagnac, na nějž dbám jako na loňské rukavičky. Kdyby to byla pravda a kdybych byla zasažena láskou a kdybych tím umírala, dala bych mu to vědět — ale protože tomu tak není, a přesto si to lidé mohou myslet, je to k vzteku.Lundi 22 octobre 1883 J’en ai pour quatre ou cinq ans à vivre. Ça m’ennuie parce que quand je serai morte il y aura des gens qui diront que, surtout ce Cassagnac qui croit déjà que je ne me marie pas parce qu’il m’a laissé une profonde impression. Et la Mme Presseq !... Ce Cassagnac dont je me soucie comme d’une paire de gants de l’année dernière. Si c’était vrai et si j’étais « atteinte par l’amour » et si j’en mourais je le lui ferais savoir mais puisque ce n’est pas et qu’on peut le penser, c’est enrageant.
Je pravda, že Cassagnac je mi lhostejný jako rok 1851. Dobře, že je pryč!
C’est vrai que je m’en fiche comme de l’an 1851 de Cassagnac. bon débarras !
Jak ráda bych, kdyby mé souchotiny byly jen v představách.
Je voudrais bien que ma phtisie fut imaginaire.
Prý bylo kdysi módní být souchotinářem a každý se snažil tak vypadat a věřil, že jím opravdu je. Ach! Kéž by to byl jen výplod představivosti!
Il paraît qu’à une certaine époque il a été de mode d’être poitrinaire, et chacun s’efforçait de le paraître et croyait de l’être. Ah ! Si ce pouvait être l’imagination seule !
Chci žít — já — přesto a navzdory všemu; nemám milostné trápení; nemám posedlosti, ani přecitlivělosti, ani nic… Chtěla bych být slavná a užívat si dobrého, co je na světě… Je to tak prosté…
Je veux vivre moi, quand même et malgré tout, je n’ai pas de chagrins d’amour; je n’ai ni manies, ni sensibleries, ni rien... Je voudrais être célébré et jouir de ce qu’il y a de bon sur la terre... C’est si simple...