Pondělí 8. října 1883

Julian nalézá Bojidarův portrét velmi dobrý a obraz se mu líbí — jenže o něm soudí totéž co já. Máte-li takový námět, musíte si dopřát potěšení dosáhnout maxima provedení. Je dobrý pro každého — ale protože Váš ideál je Bastien, pomyslete na dokonalost, jíž dosahuje v každém kousku, napněte všechny své schopnosti a získejte výsledek mimořádný.
Jinak by to byla škoda. Nechte ho odpočívat — a pak na jaře si dopřejte potěšení provést jisté části tak, aby nebylo co říct — Bastien a příroda jsou měřítkem.
Tento Julian je skoro stejně náročný jako já. Tony přichází, Bojidar zůstává a večeříme všichni společně. Večer je trochu narušen návštěvou pánů de la Tour — jsou to dvojčata, jeden je voják, druhý na ministerstvu, je jim dvacet let, šišlají a jsou blond a narůžovělí.
Takže jsem nemohla promluvit s Tonym o svém dopise.
Ostatně jsem klidná a skoro melancholická, že jsem se vzdala Bastiena. To je dětinské. Julian mi říká, že jeho dědeček právě zemřel. Pro portrét tohoto dědečka získal svoji medaili v roce 1874 — byl to debut — a debut, o němž se mluvilo.
Ještě jsme nedostaly parte. Jak to Julian ví?
Co kdybych se teď vrátila ke svým pracím — bez jízdy do Concarneau?
Nevím už.