Úterý 2. října 1883

Zvu Juliana na večeři s novinářem Bagnitským, jenž psal o jeho ateliéru v „Novém čase". Je tu také princezna a pravoslavný kněz — mohla bych ho vlastně nazývat archiknězem, neboť to je jeho skutečná hodnost.
Julian říká, že Concarneau je v tuto roční dobu šílenství.
A co tam budu dělat? Mám v hlavě obraz, který naprosto vyžaduje ty kraje? Ale ne — chci rozlehlé horizonty, chci dělat studie atmosféry... Kde oko nemá kam proniknout — chci prostory, mlhy...
A co kdybych místo toho jela do Arcachonu? Bylo by tam hodně slunce a v tom jižním kraji bych mohla dělat večerní studie pro mé Svaté ženy — ale před Svatými ženami chci obraz mlh, oblohy a stříbrných horizontů, a na tom silně vyznačené siluety...
Jedeme do Concarneau.
A Arcachon? Arcachon.
Tam bych mohla jet potom...