Pondělí 1. října 1883

Náš velký spisovatel Turgeněv, zemřelý před čtrnácti dny, je dnes převezen do Ruska. Velká rozlučková slavnost na nádraží. Řeči pana Renana, pana Abouta a Virouboffa — Rusa, jenž mluvil francouzsky výborně a dojal víc než ostatní.
About mluvil dosti tiše a já moc neslyšela; Renan, kterého vidím přes bustu od Saint-Marceauxa, byl velmi dobrý a poslední „sbohem“ znělo slavnostně; malíř Bogolubov pronesl také řeč. Celkem jsem hrdá, že ti hrozní, domýšliví Francouzi ctí Rusa.
Mám je ráda — ale opovrhuji jimi. Nechali Napoleona zemřít na Svaté Heleně — to je zločin nesmírný, příšerný, ohavný. Je to věčná hanba... A jiné věci také... Přesto... Vždyť zavraždili i Caesara... Ostatně vypískali Lamartina, jenž by v antice měl oltáře — jak tak správně říká Dumas fils.
A pak ještě osobní stížnost — nepřiznávají Bastien-Lepagovi jeho hodnotu. Šly jsme na Salon po Turgeněvovi a já nemohu vidět tu vznešenou malbu bez výbuchů nadšení — výbuchů vnitřních, neboť moje idiotská rodina by si myslela, že jsem do něj zamilovaná.
Meissonier! Ale Meissonier není nic jiného než kouzelník!
Dělá mikroskopické věci tak, že vyvolávají úžas tak velký, že se to skoro blíží dojetí. Ale jakmile vystoupí z tohoto nepatrného formátu, jakmile jeho hlavy mají víc než centimetr, stane se to tvrdým a obyčejným — jenže to se nikdo neodváží říct, a obdivují se, i když všechna jeho plátna na tomto Salonu jsou jen dobrá a správná...
Ale je to umění?
Lidé v kostýmech, kteří hrají na cembalo nebo jezdí na koni nebo...
Ostatně hodně žánrových malířů dělá totéž. Co je zajímavého na tom, dívat se, jak dámy z doby Ludvíka XIII. nebo nějací páni obědvají či zpívají... Co jsem u něj viděla úžasného a krásného, to je za prvé „Hráči v boule“ na cestě do Antibes. Je to scéna zachycená přímo ze života, byť v dobových kostýmech, a je plná vzduchu a slunce — a je to tak malé a tak provedené, že člověk stojí ohromen. Pak on sám a jeho otec na koních na téže cestě, myslím. Pak „Rytec leptů“. Pohyb a výraz jsou zachyceny a jsou pravdivé — ten muž, který myslí, pracuje, je snad uchvácen — dojímá a zajímá nás a detaily jsou zázračné. Je tam ještě jezdec z doby Ludvíka XIII. hledící z okna, stejný formát, a opět pohyb správný, lidská, přirozená, prostá akce — zkrátka úlomek života. Ostatní řadím mezi dobré, pečlivě provedené žánrové obrazy, které by bez mistrovských děl, jež jsem jmenovala, nestačily na Meissonierovu slávu. Jeho portréty, pokud je hlava jen dva centimetry, jsou kartonové — a čím větší, tím horší.
Je výrobce siláckých kousků; smeknu a jdu dál — nikdy mě nedojme. Ale pohleďte na malé portréty od Bastiena! Většina by hlasitě vykřikla, kdybych řekla, že jsou daleko lepší než Meissonierovy. A přece je to nepopiratelná pravda.
Ale všichni závidivci užívají starého, uznaného talentu jako palice k bití těch, kteří se jim zdají nebezpeční. Nic se nemůže srovnávat s Bastienovými portréty. Zpochybňujte jeho obrazy — dobrá, možná jim nerozumíte — ale jeho portréty! Od počátku světa až dodnes nebylo vytvořeno nic lepšího.
A kdybych se nestyděla, že ne... Zkrátka — kdybych pózovala pro svůj portrét, ne vždy bych ho slyšela... Je to ohavná překážka, nechci se ponižovat a... Tady je něco, co mi bere polovinu mého talentu — nemohu ani dělat portréty, aniž bych to přiznala... To je hrozné. To není pravda. Sním. Portrét... Ale portréty přinášejí přátele, postavení, ... světy — zadarmo.
Je to nesmírný zdroj, který mi Bůh odebírá. Jsou lidé významní, zajímaví, vlivní, zábavní, které bych mohla malovat, kdybych s nimi mohla mluvit... Ale být neustále poděšena myšlenkou: bude na mě mluvit a já neuslyším!
Ubohá já.
Bojidar, jenž byl s námi, večeří u nás — i jeho rodiče — a večer se přivalí starý baron Linsingen a my si ho dobíráme, aniž by o tom měl tušení, samozřejmě.

Poznámky

Ivan Turgeněv zemřel v Bougivalu 3. září 1883 (nového stylu), tedy čtyři týdny před touto rozloučenou na Gare du Nord; Renanova řeč na rozloučenou je datována 1. října 1883. Mariiných „čtrnáct dní“ je přibližný údaj. ↩
Pozn. překl.: Mariin novotvar: genristes [sic] (z fr. genre) — míněno „žánroví malíři“. ↩