❦
Pondělí 1. října 1883
Náš velký spisovatel Turgeněv, zemřelý před čtrnácti dny1, je dnes převezen do Ruska. Velká rozlučková slavnost na nádraží. Řeči pana Renana, pana Abouta a Virouboffa — Rusa, jenž mluvil francouzsky výborně a dojal víc než ostatní.Lundi 1er octobre 1883Notre grand écrivain Tourguenieff mort il y a quinze jours est expédié aujourd’hui en Russie. Grande cérémonie d’adieux à la gare. Discours de M. Renan, de M. About et de Virouboff un Russe qui a parlé français très bien et a ému plus que les autres.
About mluvil dosti tiše a já moc neslyšela; Renan, kterého vidím přes bustu od Saint-Marceauxa, byl velmi dobrý a poslední „sbohem“ znělo slavnostně; malíř Bogolubov pronesl také řeč. Celkem jsem hrdá, že ti hrozní, domýšliví Francouzi ctí Rusa.
About a parlé assez bas et j’ai peu entendu et Renan que je vois à travers le buste de Saint-Marceaux a été très bien et le dernier « adieu » a vibré, le peintre Bogoluboff a aussi prononcé un discours. En somme je suis fière de voir honorer un Russe par ces horribles, orgueilleux de Français.
Mám je ráda — ale opovrhuji jimi. Nechali Napoleona zemřít na Svaté Heleně — to je zločin nesmírný, příšerný, ohavný. Je to věčná hanba... A jiné věci také... Přesto... Vždyť zavraždili i Caesara... Ostatně vypískali Lamartina, jenž by v antice měl oltáře — jak tak správně říká Dumas fils.
Je les aime mais je les méprise. Ils ont laissé mourir Napoléon à Sainte-Hélène, ça c’est un crime immense, monstrueux, abominable. C’est une honte éternelle... Et d’autres... Pourtant... On a bien assassiné César... Enfin ils ont conspué Lamartine qui dans l’antiquité aurait eu des autels comme dit si justement Dumas fils.
A pak ještě osobní stížnost — nepřiznávají Bastien-Lepagovi jeho hodnotu. Šly jsme na Salon po Turgeněvovi a já nemohu vidět tu vznešenou malbu bez výbuchů nadšení — výbuchů vnitřních, neboť moje idiotská rodina by si myslela, že jsem do něj zamilovaná.
Et puis encore un grief personnel, ils méconnaissent Bastien-Lepage. Nous avons été au Salon après Tourguenieff et je ne puis voir cette peinture sublime sans des explosions d’enthousiasme, explosions intérieures car ma famille idiote croirait que j’en suis amoureuse.
Meissonier! Ale Meissonier není nic jiného než kouzelník!
Meissonnier ! Mais Meissonnier n’est qu’un prestidigitateur !
Dělá mikroskopické věci tak, že vyvolávají úžas tak velký, že se to skoro blíží dojetí. Ale jakmile vystoupí z tohoto nepatrného formátu, jakmile jeho hlavy mají víc než centimetr, stane se to tvrdým a obyčejným — jenže to se nikdo neodváží říct, a obdivují se, i když všechna jeho plátna na tomto Salonu jsou jen dobrá a správná...
Il fait des choses microscopiques de façon à vous causer des étonnements si grands qu’elles touchent presque à l’émotion. Mais dès qu’il sort de ce format minuscule, dès que ses têtes ont plus de un centimètre cela devient dur, et ordinaire, mais on n’ose pas le dire et l’on admire bien que toutes ses toiles de ce Salon soient seulement bonnes et correctes...
Ale je to umění?
Mais est-ce de l’art ?
Lidé v kostýmech, kteří hrají na cembalo nebo jezdí na koni nebo...
Des gens en costume qui jouent du clavecin ou qui montent à cheval ou...
Ostatně hodně žánrových malířů2 dělá totéž. Co je zajímavého na tom, dívat se, jak dámy z doby Ludvíka XIII. nebo nějací páni obědvají či zpívají... Co jsem u něj viděla úžasného a krásného, to je za prvé „Hráči v boule“ na cestě do Antibes. Je to scéna zachycená přímo ze života, byť v dobových kostýmech, a je plná vzduchu a slunce — a je to tak malé a tak provedené, že člověk stojí ohromen. Pak on sám a jeho otec na koních na téže cestě, myslím. Pak „Rytec leptů“. Pohyb a výraz jsou zachyceny a jsou pravdivé — ten muž, který myslí, pracuje, je snad uchvácen — dojímá a zajímá nás a detaily jsou zázračné. Je tam ještě jezdec z doby Ludvíka XIII. hledící z okna, stejný formát, a opět pohyb správný, lidská, přirozená, prostá akce — zkrátka úlomek života. Ostatní řadím mezi dobré, pečlivě provedené žánrové obrazy, které by bez mistrovských děl, jež jsem jmenovala, nestačily na Meissonierovu slávu. Jeho portréty, pokud je hlava jen dva centimetry, jsou kartonové — a čím větší, tím horší.
Enfin beaucoup de genristes [sic] en font autant. Quel intérêt y a-t-il à voir déjeuner ou chanter des dames Louis XIII ou des seigneurs quelconque... Ce que j’ai vu d’étonnant et de beau de lui c’est d’abord « Les joueurs de boules » sur la route d’Antibes. C’est une scène prise sur le vif bien qu’en costumes anciens et c’est plein d’air et de soleil et c’est si petit et tellement fait qu’on reste consterné. Puis lui-même et son père à cheval sur la même route je crois. Puis « Le graveur sur eau forte. » Le mouvement et l’expression sont saisis et sont vrais, cet homme qui pense, qui travaille, qui est peut-être empoigné nous touche et nous intéresse et les détails sont miraculeux. Il y aussi un cavalier Louis XIII qui regarde par la fenêtre, même format et encore un mouvement juste, une action humaine, naturelle, simple, une parcelle de vie enfin. Pour le reste je le classe dans le rang de bons tableaux de genre bien soignés et qui sans les chefs d’œuvre que j’ai cité ne suffiraient pas à la gloire de Meissonnier. Ses portraits, lorsque la tête a seulement deux centimètres sont en carton et plus c’est grand, plus c’est mauvais.
Je výrobce siláckých kousků; smeknu a jdu dál — nikdy mě nedojme. Ale pohleďte na malé portréty od Bastiena! Většina by hlasitě vykřikla, kdybych řekla, že jsou daleko lepší než Meissonierovy. A přece je to nepopiratelná pravda.
C’est un fabricant de tours de force je salue et passe, il ne me touchera jamais. Mais regardez les petits portraits de Bastien ! La majorité crierait très fort si je disais qu’ils sont de beaucoup supérieurs à ceux de Meissonnier. Et pourtant c’est une vérité incontestable.
Ale všichni závidivci užívají starého, uznaného talentu jako palice k bití těch, kteří se jim zdají nebezpeční. Nic se nemůže srovnávat s Bastienovými portréty. Zpochybňujte jeho obrazy — dobrá, možná jim nerozumíte — ale jeho portréty! Od počátku světa až dodnes nebylo vytvořeno nic lepšího.
Mais tous les envieux se servent d’un vieux talent reconnu comme d’une massue pour taper sur ceux qui leur semblent dangereux. Rien ne peut se comparer aux portraits de Bastien. Contestez ses tableaux... passe encore, vous pouvez ne pas les comprendre, mais ses portraits ! Depuis le commencement du monde jusqu’à nos jours on n’a rien fait de mieux.
A kdybych se nestyděla, že ne... Zkrátka — kdybych pózovala pro svůj portrét, ne vždy bych ho slyšela... Je to ohavná překážka, nechci se ponižovat a... Tady je něco, co mi bere polovinu mého talentu — nemohu ani dělat portréty, aniž bych to přiznala... To je hrozné. To není pravda. Sním. Portrét... Ale portréty přinášejí přátele, postavení, ... světy — zadarmo.
Et si je n’étais pas honteuse de ne pas... Enfin si je posais pour mon portrait je ne l’entendrais pas toujours... C’est un empêchement abominable, je ne veux pas m’humilier et... Voilà quelque chose qui m’enlève la moitié de mon talent car je ne puis pas non plus faire de portraits sans avouer... C’est horrible. Ce n’est pas vrai. Je rêve. Le portrait... Mais on se fait des amis, des situations, des... mondes avec les portraits... gratis.
Je to nesmírný zdroj, který mi Bůh odebírá. Jsou lidé významní, zajímaví, vlivní, zábavní, které bych mohla malovat, kdybych s nimi mohla mluvit... Ale být neustále poděšena myšlenkou: bude na mě mluvit a já neuslyším!
C’est une ressource énorme que Dieu m’enlève. Il y a des gens en vue, intéressants, influents, amusants, que je pourrais faire si je pouvais causer... Mais être tout le temps terrorisée en pensant: il va me parler et je n’entendrai pas !
Ubohá já.
Misère de moi.
Bojidar, jenž byl s námi, večeří u nás — i jeho rodiče — a večer se přivalí starý baron Linsingen a my si ho dobíráme, aniž by o tom měl tušení, samozřejmě.
Bojidar qui était avec nous dîne ici et ses parents et le soir le vieux baron Linsingen s’amène et nous le blaguons sans qu’il s’en doute, bien entendu.
Poznámky
Ivan Turgeněv zemřel v Bougivalu 3. září 1883 (nového stylu), tedy čtyři týdny před touto rozloučenou na Gare du Nord; Renanova řeč na rozloučenou je datována 1. října 1883. Mariiných „čtrnáct dní“ je přibližný údaj. ↩
Pozn. překl.: Mariin novotvar: genristes [sic] (z fr. genre) — míněno „žánroví malíři“. ↩