❦
Sobota 15. září 1883
Dnes ráno jdu se podívat na Bastienovy práce na Salonu. Jak to říct? Je to krása krásy. Jsou tam tři portréty, které jsou — jak říká Julian, jenž dnes večer večeří u nás — zoufale dobré. Ano — zoufale. Je šílenstvím malovat. Nikdy — slyšíte — nikdy nikdo nic takového nevytvořil. Je to sám život, je to duše. A provedení, s nímž se nedá nic srovnat — neboť je to sama příroda. Je šílenstvím malovat po tom.Ce matin je vais voir les Bastien au Salon. Comment dire ? C’est le beau du beau. Il y a trois portraits qui au dire de Julian qui ce soir dîne avec nous sont désespérants. Oui désespérants. On est insensé de peindre. Jamais entendez-vous, jamais on a fait rien de tel. C’est la vie même, c’est l’âme. Et c’est d’une facture qu’on ne peut comparer à rien car c’est la nature même. On est insensé de peindre après cela.
Má malý obraz nazvaný „Zralé obilí“ — muž viděný zezadu je seká. Ten obraz je dobrý.
Il a un petit tableau intitulé les Blés murs; un homme vu de dos les fauche. Ce tableau est bien.
Jsou tam dva obrazy v životní velikosti: „Senoseč“ a „Sběrači brambor“.
Il y a deux tableaux grandeur nature. Les foins et les Ramasseurs de pommes de terre.
Jaká barva, jaká kresba, jaká malba! Je to bohatství tónu, jež se nachází jen v samé přírodě. A ti lidé žijí. Tóny se řetězí s božskou prostotou a pohled je maluje se skutečným okouzlením.
Quelle couleur, quel dessin, quelle peinture ! C’est une richesse de ton qu’on ne trouve que dans la nature même. Et ces personnages vivent. Les tons s’enchaînent avec une simplicité divine et le regard les peint avec un ravissement réel.
Vstoupila jsem do sálu, aniž jsem věděla, že tam ty obrazy jsou — a když jsem zahlédla „Senoseč“, zarazila jsem se, jako by se člověk zastavil před oknem nečekaně otevřeným do krajiny. Bůh je veliký — ale Bastien také. Nevzdávají mu spravedlnost. Je o sto sáhů výš než všichni. Nic se s ním nedá srovnat. Staří blázni a smutní nevědomci, kteří konvenčně omdlíváte před zakouřenými starožitnostmi nebo před napodobiteli mistrů! A pomyslet...
Je suis entrée dans la salle sans savoir que c’était là et je me suis arrêtée net en apercevant les Foins comme on s’arrêterait devant une fenêtre ouverte à ('improviste sur la campagne. Dieu est grand mais Bastien l’est aussi. On ne lui rend pas justice. Il est à cent piques au-dessus de tous. Rien ne peut se comparer à lui. Vieux fous et tristes ignorants qui vous pâmez par convention devant les vieilleries enfumées ou devant les imitateurs de maîtres ! Et dire...
Dnes večer večeří u nás Julian, Saint-Amand a mladý Marinovitch. Ten poslední je synem srbského ministra, švagrem princezny Karageorgevitchové. Saint-Amand je hotový blázen.
Ce soir Julian, Saint Amand et le jeune Marinovitch dînent ici. Ce dernier est le fils du ministre de Serbie, beau-frère de la princesse Karageorgevitch. Saint-Amand est fou à lier.
Julian má drzost ujišťovat mě, že portrét, který vystavila Amélie, je dobrý. Pobuřuje mě to, protože mu už nebudu moci věřit. Jsem snad jiná než ostatní — a jsou skutečně všichni nespravedliví, zaujatí, sobečtí? Není tedy nikdo spravedlivý, laskavý, nestranný?
Julian a le toupet de m’assurer que le portrait qu’a exposé Amélie est bien. Ça me révolte parce que je ne pourrai plus avoir confiance en ce qu’il dit. Suis-je différente des autres et sont-ils vraiment tous injustes, prévenus, intéressés ? Il n’y a donc personne de juste, de bon, d’impartial ?
Bastien je málo oblíbený a žije stranou — to mě nutí myslet, že má možná všechny tyto vlastnosti. Ale má také pruskou lásku. Fuj.
Bastien est peu aimé et vit à part, cela me fait penser qu’il a peut être toutes ces qualités. Mais il a aussi un amour prussien. Fi.
Život je temný.
La vie est sombre.