Neděle 19. srpna 1883

Co si přeji víc — aby mě obdivoval krajan Johanky z Arku, nebo aby se mi zcela vrátil hlas?
Můj hlas, můj hlas, můj hlas! Jistě. Je to talent, po němž toužím nejvíc — slávu člověk sklízí okamžitě a je to opojení. Nic z toho nezůstane, ale člověk byl šťastný. Co se Julese týče, velký Giulio... kdyby se mi začal dvořit, myslela bych si, že chce prodat obrazy, nebo prostě... nízké pohnutky...
Je to možné? Proto je třeba vzít si Saint-Amanda, kterého nesnáším od té doby, co vidím, že si mě chce vzít.
Něco dosti zábavného. Myslela jsem, že obrazy se přijímají do 20.
Do 20. skutečně — ale 20. července místo 20. srpna; spletla jsem se jen o měsíc. Ti, kdo mohli posílat až do 10. srpna, jsou ti, kdo byli přijati automaticky. Tak dopadá toulání v oblacích a hovory s Pánembohem.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „il gran Giulio“ — velký Giulio. ↩
Pozn. překl.: „reçus d’office“ — přijatí bez poroty; zavedení umělci měli nárok posílat práce i po řádném uzávěru přihlášek. ↩