Sobota 18. srpna 1883

Paní Cartwrightová přichází se svou dcerou, matkou a synovcem. Je hrdá, že může ukázat celou rodinu. A já mám příležitost mluvit o Bastienovi — přitom se mu posmívám, vychvaluji Cazina a škádlím Tchernitského. ale doopravdy Cartwrightová mluví o Mackayové — Mackayová je Prusačka, provdaná za Američana. Syn má osmnáct let. Zamilovala se do Bastiena pro ceny, jichž dosahují jeho obrazy, a on se do ní šíleně zamiloval, protože to byla jeho první dáma ze společnosti a zprvu ji pokládal za přebohatou Mackayovou. Prý na počátku tohoto milostného vztahu psal Cartwrightové okouzlující dopisy, kde o Mackayové mluvil v tak básnických výrazech a tak půvabnými obraty, tak upřímnými a dojatými, že to bylo nádherné. Trochu ho snižuji, aby nikdo neřekl, že... Ale v jádru věci — vysvětlete mi, proč mám Cartwrightovou ráda.
Máma jí prý psala nepříjemné věci.
Máma je pryč — až se vrátí, tuhle dámu neuvidím. Bastienovi mi také řekli, abych ji nevídala, a jen proto, abych mohla mluvit o Bastienovi...
Jsem mladá... a ještě dlouho budu.
Tahle Cartwrightová se mi líbí.
Inu. Mackayová prý hraje dokonalou naivku. Jednou se prý zeptala, zda je opravdu možné, aby ženatý muž dvoril jiné ženě než své vlastní... A kdyby neměla syna, ptala by se, zda děti přicházejí z hlávek zelí... Rozkošné dítě.
Hlas se mi vrací.
Ale přece... Předpokládejme, že Jules... Po dvou letech musí být ta láska trochu opotřebená. Staví se do role spořádané ženy... Bože!
Úsvit něčeho. Jestliže... Jestliže Giulio ví nebo tuší, že mě jeho bratr má rád... musí také vědět, že já o tom citu nikdy nesmím vědět a že nesmí nijak vyjít najevo... ani... žádným způsobem... Koneckonců přestože to ví, Giulio se možná stydí ukázat se na téže cestě, a kdyby výjimečně pocítil jakousi náklonnost lásky či obdivu, nikdy mi ji nedá najevo, ani bratrovi... to se rozumí; bylo by pošetilé podstoupit ponížení toho druhého, musí se pokládat za velkého muže hodného mnoha věcí... Každopádně, byl by ten bratr překážkou?
Ale on na mě nemyslí — kdyby na mě chtěl myslet, nedal by to najevo... kvůli tomu druhému; je-li pravda, že mě ten druhý obdivuje, obdivuje mě tak, jako já obdivuji Giulia — musí to být něco podobného, a možná víc...
Nuže, Dina — kdyby viděla, že se mi velmi líbí někdo, od koho bych nikdy nemohla být milována, Dina by nic neudělala, aby získala to srdce — jsem si jistá. Ale!... ale... o to teď nejde.
Chtěla bych vědět, zda mě ten druhý opravdu miluje natolik, aby se vyzpovídal velkému Giuliovi, nebo zda si pouze velký Giulio domýšlí tu slepou oddanost...
Ať tak či onak, nikdo se nikdy nedoví, že jsem myslela na toho... malého sedláka z Damvillers, kterého Cartwrightová poznala v slepé uličce kdesi za Montparnassem a který tehdy nosil směšné modré kalhoty a pokládal Mackayovou za dámu ze společnosti...
Měla bych se snažit o tom nemluvit — ale když mi něco leží v hlavě... je to nemožné.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky (pravopis podle přepisu): „Aurora qualche cosa. Se... Se Giulio sa o immagina che il fratello mi vuole bene... deve anche saper che quel sentimento non può mai essere conosciuto da me nè avere qualchessia espressione... neppure... in nessun modo... Infine beuchè sapendo questo lui, Giulio aveva forse vergogna di nostrarsi nello stessa camino e se per straordinario avesse qualche infezione d’amore o d’ammirazione non me lo fara mai veder, nè al fratello... s’intende; sarebbe sciocco d’aver l’umiliazione dell’altro, deve credersi un grande uomo degno di molte cose... In ogni modo quel fratello sarebbe un impedimento ?“ ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Ma lui non pensa a me se avesse voglia di pensarci non lo mostrerebbe... per cagione dell’altro se è vero che l’altro mi ammira, mi ammira come io ammiro Giulio, deve essere qualche cosa di simile e forse di più...“ ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Ebbene, Dina se vedesse che a me piacesse molto un tale dal quale io non potrei mai essere amata, Dina no farebbe nulla per guadagnare quel cuore, ne sono sicura.“ ↩
Pozn. překl.: V originále italsky (pravopis podle přepisu): „Vorrei sapere se veramente l’altro mi vuole bene assai per confessarsi al gran Giulio o se salamente il gran Giulio a sospetti di quella ciecha devozione...“ ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Quel che sia, nessuno non sapia mai che io ho pensato a quel...“ ↩
Pozn. překl.: Malý sedlák z Damvillers — narážka na skromný původ Julese Bastiena-Lepageho. ↩