❦
Čtvrtek 16. srpna 1883
Říkat tomu velké neštěstí by snad bylo přehnané, ale to, co se stalo, může být právem považováno i rozumnými lidmi za pořádnou ránu palicí...Jeudi 16 août 1883Grand malheur serait peut-être exagéré mais ce qui arrive peut être à juste titre considéré même par les gens raisonnables comme un coup de massue bien appliqué...
A hloupé jako všechna moje neštěstí. Chystala jsem se poslat obraz na Trojroční výstavu 20. srpna, poslední termín — ale lhůta nevyprší 20., vyprší už dnes, 16.
Et bête comme tous mes malheurs. J’allais envoyer mon tableau à la Triennale le 20 août, dernier délai, et ce n’est pas le 20, c’est le 16 aujourd’hui qu’expire le délai.
Jak vidíte...
Comme vous voyez...
Z toho mám štípání v nose, bolesti zad a neposlušné ruce... Tak asi musí být člověku po výprasku. Protože...
J’en ai des picotements dans le nez, mal au dos et les mains désobéissantes... On doit être ainsi après avoir été battu. C’est que...
Kdy konečně přijmu rozhodnutí, které mi vše radí — skočit z vrcholu Vítězného oblouku?
Quand donc prendrai-je la résolution que tout me conseille, de sauter du haut de l’Arc de Triomphe ?
Načež se jdu schovat na záchod, abych si vyplakala veškerou svou bídu. Jediné a málo hrdinské místo, kde nebudu podezřívána...
Après quoi je vais me cacher au cabinet pour pleurer toute ma misère. Le seul et peu héroïque endroit où je ne serai pas soupçonnée...
Kdybych se zavřela ve svém pokoji, uhádli by, proč po takové ráně. Je to myslím poprvé, co se schovávám, abych se pořádně vyplakala, se zavřenýma očima, s ústy zkřivenými do grimasy jako dítě nebo divoký člověk.
Si je m’enfermais dans ma chambe on devinerait pourquoi après un coup pareil. C’est je crois la première fois que je me cache pour pleurer à fond, les yeux fermés, la bouche en grimace comme un enfant ou un sauvage.
A pak? Pak zůstanu v ateliéru, dokud oči nebudou zase normální.
Et puis après ? Après je vais rester à l’atelier jusqu’à ce que les yeux deviennent ordinaires.
Neboť to vše se píše průběžně. Plakala jsem kvůli Larderelovi v náručí mámy a to svěření a ten sdílený žal byly měsíce tak krutým ponížením, že už nebudu plakat ze žalu před nikým. Před kýmkoli lze plakat vzteky nebo pro smrt Gambetty, ale vystavovat svou slabost, svou chudobu, svou bídu, své ponížení... Nikdy.
Car tout ça s’écrit à fur et à mesure. J’ai pleuré pour Larderel dans les bras de maman et cette confidence et cette douleur partagées a été une si cruelle humiliation pendant des mois que je ne pleurerai plus de chagrin devant personne. On peut pleurer devant n’importe qui de colère ou pour la mort de Gambetta mais étaler sa faiblesse, sa pauvreté, sa misère, son humiliation... Jamais.
Ulevuje-li to v tu chvíli, člověk toho vždy lituje jako každého svěření.
Si ça soulage dans le moment on s’en repent toujours comme d’une confidence.
No, to přejde — ano, v příštím květnu snad!... Výstava potrvá dva měsíce a po dva měsíce bude to ohavné pokoření každodenně obnovováno. Dnes ráno jsem se rozhodla napsat Cartwrightové velmi srdečný dopis (s nadějí, že mi bude užitečná pro dobré umístění obrazu). Tak tady máš, má milá.
Enfin ça passera, oui au mois de mai prochain et encore !... L’exposition durera deux mois et pendant deux mois l’abominable vexation sera renouvelée tous les jours. Ce matin je me suis décidée à écrire à la Cartwright une lettre très affectueuse (avec l’espoir qu’elle me sera utile pour être bien placée). Attrape ma bonne amie.
Zatímco jsem plakala, víte kde, našla jsem pohled své Magdalény která šťastná — která nebude hledět na hrob, ale nebude hledět na nic, jako já před chvilkou, s dobře otevřenýma očima, jak je mívá člověk po pláči.
Tout en pleurant où vous savez j’ai trouvé le regard de ma Madeleine qui heureuse qui ne regardera pas le sépulcre mais ne regardera rien comme moi tout à l’heure, les yeux bien ouverts quand on vient de pleurer.
Nu což, nu což, nu což...
Enfin, enfin, enfin...
Bůh je nespravedlivý. A pokud neexistuje, na koho se mám obořit!
Dieu est injuste. Et s’il n’existe pas, à qui m’en prendre !
Trestá mě za to, že jsem pochybovala.
Il me punit d’avoir douté.
Dělá vše, aby mě přiměl pochybovat, a když pochybuji, bije mě; a když vytrvám ve víře a modlitbě, bije mě ještě silněji, aby mě naučil trpělivosti.
Il fait tout pour me faire douter et quand je doute il me tape dessus, et quand je persiste à croire et à prier il me frappe encore plus fort pour m’apprendre la patience.
Hlas se mi vrací — zpívala jsem celý večer, rozsah tří oktáv, o dvě noty více než když jsem měla celý hlas. Nemoc a Trojroční výstava ho rozšířily o dvě noty, ale stále není čistý — přesto se každý den zlepšuje.
Ma voix revient, j’ai chanté toute la soirée, une étendue de trois octaves, deux notes de plus que lorsque j’avais toute ma voix. La maladie et l’Exposition triennale l’ont augmentée de deux notes mais elle n’est pas encore claire, pourtant elle s’améliore tous les jours.
To by byl dar z nebes.
Ça serait un cadeau du ciel.
Třetí událost. U stolu při čtení Stendhalova příběhu Michelangela přišla na mě vážně chuť zabít se ze zoufalství nad tím, že nemám jeho génia.
Troisième évènement. A table en lisant l’histoire de Michel-Ange par Stendhal j’ai eu envie sérieusement de me tuer de désespoir de n’avoir pas son génie.
K čemu žít bez génia. Co zbývá? Brzy zemřu — nedokázala bych žít bez drtivé převahy a...
A quoi bon vivre sans génie. Qu’est-ce qui reste ? Aussi je mourrais bientôt, je ne pourrais pas vivre sans être d’une supériorité écrasante et...