❦
Úterý 14. srpna 1883
Nuže, a dnes? Říkám vám — je to vymazáno.Mardi 14 août 1883Eh bien et aujourd’hui ? Je vous le dis c’est effacé.
To jest — takto. Přišla jsem na to, co byl ten pocit onoho večera. Zažila jsem ho již v Londýně, v Itálii, v Louvru. Zvláště dříve, ten velmi živý pocit před několika lety. Nemohla jsem přijet do velkého města, aniž by mě přepadl neklid a smutek a tisíce pocitů, které lze shrnout takto: „co věcí, co bytostí, co peněz, co uměleckých předmětů! co rent! A pomyslet, že to nikdy nebude moje!“
C’est-à-dire voilà. J’ai trouvé ce que c’était que le sentiment de l’autre soir. Je l’ai éprouvé déjà à Londres, en Italie, au Louvre. Surtout dans le temps, ce sentiment très vif il y a quelques années. Je ne pouvais arriver dans une très grande ville sans être saisie d’inquiétude et de tristesse et de mille sentiments qui peuvent se résumer ainsi: « que de choses, que d’êtres, que d’argent, que d’objets d’arts ! que de pensions ! Et dire que ce ne sera jamais à moi ! “
Kdyby byl člověk schopen pociťovat něco podobného před šperkem, bankovkami nebo hodinkami, byl by zlodějem a možná i vrahem.
Si l’on était susceptible d’éprouver quelque chose de pareil devant un bijou, des billets de banque ou une montre, on serait voleur et peut-être assassin.
Zmocnit se, vlastnit, vládnout, panovat, žít životem celého národa — to jsou pudy té ubohé bytosti, která vám píše.
Accaparer, posséder, régner, dominer, vivre de la vie d’un peuple entier, voilà les instincts de la malheureuse créature qui vous écrit.
Jak chcete, abych stojíc před předmětem jako Bastien-Lepage nepocítila touhu zmocnit se ho, a tudíž i smutek a sklíčenost.
Comment voulez-vous donc que me trouvant devant un objet comme Bastien-Lepage je ne sois pas saisie de convoitise et par conséquent de tristesse et de découragement.
A vůbec nebylo třeba ukládat mi tu strašnou fyzickou méněcennost aby mě rozlítil, abych pociťovala záchvaty zuřivosti. Někdo, koho by člověk chtěl vidět nejen jako sobě rovného, ale jako svého... podřízeného, někdo, koho by chtěl ovládat, podmanit, okouzlit — ten někdo... vás šetří, je-li jemný, a lituje vás!
Et il n’y avait vraiment pas besoin de m’infliger cette affreuse infériorité physique pour m’enrager pour que j’éprouve des mouvements de rage. Quelqu’un qu’on voudrait voir non seulement son égal mais son... subordonné, quelqu’un qu’on voudrait dominer, subjuguer, charmer, ce quelqu’un... vous ménage s’il est délicat et vous plaint !
Ale to je monstruózní.
Mais c’est monstrueux.
A dnes večer? Dnes večer totéž.
Et ce soir ? Ce soir c’est la même chose.
Když se člověk předem leká, očekávané trampoty nepřijdou. Tak pravdivé je to, že vždy nakonec přijde zklamání.
Quand on s’effraye d’avance les ennuis attendus n’arrivent pas. Tant il est vrai qu’il y a toujours déception.
Není to tak, že bych se vzdávala... Ach! Bože, to je prostě nemožné, a tak se člověk smiřuje... se zuřivostí a bez smíření. Tedy...
Ce n’est pas que je renonce à ... Ah ! Dieu seulement c’est impossible et alors on se résigne... avec rage et sans se résigner. Donc...
Ach! Ať se snažím sebevíc... Ne, to tam není. Ať doufám sebevíc, že to snad není vidět, ale že... Ne, žádný dojem, žádný, žádný. Opakuji si to, abych se lépe rozlítila. Ale proč, proč, proč?!
Oh ! j’ai beau... Non, ça n’y est pas. J’ai beau espérer que ça ne se voit peut-être pas mais que... Non, comme impression aucune, aucune, aucune. Je me le répète pour mieux m’exaspérer. Mais pourquoi, pourquoi, pourquoi ?!
Dívám se na sebe jako na patník a architekt na mně vidí tisíc půvabů. Uznejte, že to je... To nemá jméno! Nemá to jméno, to není.
Je me regarde comme une borne et l’architecte me trouve mille grâces. Convenez que c’est... Ça n’a pas de nom ! Ça n’en a pas, ça n’est pas.
A tak člověk padá na kolena před Bohem, aby způsobil, že se to stane. Kdyby Pánbůh neexistoval... Ale existuje-li, stejně mě nevyslyší... protože jsem o něm pochybovala. Ach! Kdyby mi to dopřál, kdyby mi to dopřál, už nikdy bych nepochybovala! Není to slib za odměnu, nic lepšího než věřit nežádám, ale on mě tím, že mě drtí, činí nevěřící. Všechna ta trápení a to nenapravitelné neštěstí.
Et alors on va tomber à genoux devant Dieu pour qu’il fasse que cela soit. S’il n’existe pas le Bon Dieu... Mais s’il existe Il m’écoutera tout de même pas... parce que j’en ai douté. Ah ! s’il m’accordait ça, s’il m’accordait ça, je n’en douterais plus Jamais ! Ce n’est pas une promesse pour obtenir, je ne demande pas mieux que de croire mais Il me rend incrédule en m’accablant. Tous les ennuis et cet irréparable malheur.
Bude muset... Bože, dej, aby to tak bylo...
Il faudra qu’il... Mon Dieu faites que cela soit...
Co je moje malba? K čemu malovat? Už necítím svá budoucí oblíbená díla...
Qu’est-ce que ma peinture ? A quoi bon peindre ? Je ne sens plus mes œuvres futures favorites...
Jules říká, že malba je božským shrnutím literatury, kvintesencí... Tři sta stran na jednom plátně, čtyřiadvacet hodin v jediné minutě...
Jules dit que la peinture est le résumé divin de la littérature, la quintescence... Trois cents pages en une toile, vingt-quatre heures en une minute...
Ach! Bere-li to takto... je příliš silný a nikdy mě nebude milovat. Koneckonců pokud se to mělo stát, už by to přišlo — jako blesk, láska na první pohled. Tedy? Já ho mám ráda a nepřišlo to najednou... To jest — abych řekla pravdu, nemiluji ho, proto to nepřišlo hned.
Ah ! s’il le prend ainsi... il est trop fort et ne m’aimera jamais. Enfin si ça devait arriver cela serait déjà, le coup de foudre. Alors ? je l’aime bien moi et ce n’est pas venu d’un coup... C’est-à-dire qu’à dire vrai je ne l’aime pas voilà pourquoi ce n’est pas venu tout de suite.
Přála bych si, aby mě miloval tak, jak já miluji jeho?
Voudrais-je qu’il m’aimât autant que je l’aime ?
Z nedostatku lepšího, jistě.
Faute de mieux, sans doute.
Tedy poněvadž to nepřišlo hned, nepřijde nikdy?! To by bylo k zoufání. Podívejme se...
Alors puisque ce n’est pas venu tout de suite ça ne viendra jamais ?! Ce serait désespérant. Voyons...
Nu, koneckonců mě považuje za inteligentní, milou snad, atd. ale to je vše. Nemá tytéž důvody jako já... Především zbožňuji jeho talent a právě kvůli jeho talentu si ho všímám a objevuji všechny jeho další přednosti, a všechny ty přednosti dohromady tvoří jeho genialitu.
Eh bien, enfin il me trouve intelligente, gentille peut-être, etc. mais voilà tout. Il n’a pas les mêmes raisons que moi... D’abord j’adore son talent et c’est son talent qui fait que je le regarde et que je découvre tous ses autres mérites et tous ses mérites ensemble font son génie.
Koneckonců pokud mě nepozval přijít se podívat na jeho studie, je to proto... Vidím pro to dobré umělecké důvody — myslím, že z různých studií tvoří velkou mořskou krajinu, a myslím, že si říká, že odjel, aby mohl pracovat v klidu.
Enfin s’il ne m’a pas invitée à venir voir ses études c’est... Je découvre de bonnes raisons artistiques, je crois qu’il fait une grande marine avec ses diverses études et je crois qu’il se dit parti pour travailler avec tranquillité.
U něj i u mě jde Umění před vším ostatním — chápu tedy, že jisté myšlenky, posedlosti... a naprostý klid jsou nutné, a kdyby ho pozvali k večeři, narušilo by to rozpoložení jeho ducha, nastalo by přetržení v proudu, v mozkovém fluidu vedoucím jeho oko a ruku, a pak — sbohem výsledku, po němž touží, jejž hýčká, přivádí, zpracovává... Stačí jedno slovo, jedna cizí tvář, jedna přechodná starost — a pozornost se obrátí jinam... Zdá se vám, že je to přitažené za vlasy? Ale on je natolik mužem té teorie, že je pravděpodobná. Ostatně já sama jsem už taková, třebaže mé studie nejsou ještě díla, jež by vyžadovala to, co vyžadují jeho díla.
Chez lui et chez moi l’Art passe avant tout, ainsi je comprends que certaines idées, manies... et une paix absolue est nécessaire et si on l’invitait à dîner ça dérangerait la disposition de son esprit, il y aurait, solution de continuité dans le courant, dans le fluide cérébral qui guide son œil et sa main et alors-adieu le résultat cherché, caressé, amené, travaillé... Il ne faut qu’un mot, qu’une figure étrangère, qu’un ennui passager, l’attention est détournée... Cela vous paraît une théorie tirée par les cheveux, mais il est tellement l’homme de cette théorie qu’elle est vraisemblable. Du reste je suis déjà ainsi, bien que mes études ne soient pas encore des œuvres qui exigent ce qu’exigent ses œuvres.
škrtnutoPíši Emilovi, abych zjistila přesně, kde je Johanka z Arku, chci ji koupit jako překvapení.
Vlastně je mi to všechno lhostejné.
En somme tout cela m’est indifférent.
Ale to vše je život, malá hlupačko.
Mais tout cela est la vie, petite sotte.