❦
Neděle 12. srpna 1883
Ta myšlenka, že Bastien přijde, mě tak rozrušuje, že jsem nebyla schopna nic dělat. Je skutečně směšné být tak citlivou na dojmy, a kdybych nebyla s podobnou úzkostí čekala na jiné, myslela bych si, že k němu cosi cítím... Ať tak či onak, zaměstnává mě to nesmírně.Dimanche 12 août 1883Cette idée que Bastien va venir m’énerve à ce point que je n’ai pu rien faire. Il est vraiment ridicule d’être impressionnable à ce point, et si je n’avais déjà attendu avec la même anxiété plusieurs autres je croirais que j’ai un sentiment... C’est égal la préoccupation est grande.
Řídit se Stendhalovými předpisy, být půvabná, dát mu pocítit, že není Bůh, aniž bych ho ranila — a k tomu ta otravná myšlenka, že ho přivádí jeho bratr. Celkové rozrušení tak velké, že nejsem schopna ničeho. A dokonce ani ta vyhlídka na hezký večer jako s Julianem a Tonym — nuda, stísněnost, úzkost a to vše pro nic.
Suivre les préceptes de Stendhal, être gracieuse, lui faire sentir qu’il n’est pas Dieu sans le blesser, enfin l’ennui de penser que c’est son frère qui l’amène. Total énervement si grand que je suis incapable de quoique ce soit. Et pas même la perspective de passer une bonne soirée comme avec Julian et Tony, ennui, gêne, anxiété et tout cela pour rien.
Tak jako tak nic.
Rien de toute façon.
A teď, když odešli, v půl dvanácté se obávám, že to přece jen něco znamená. Vy jste mými důvěrníky, že ano — a říkám vám i věci, které mi připadají hanebné.
Et maintenant qu’ils sont partis, à onze heures et demie je crains que cela ne soit pour quelque chose. Vous êtes mes confidents intimes n’est-ce pas et je vous dis même les choses qui me semblent honteuses.
Povečeřel s námi i pop... Při stole jsme hovořili, Bastien je nevšedně inteligentní, méně brilantní než Saint-Marceaux, ale... Neukázala jsem mu žádný obraz, nic, nic, nic. Neřekla jsem nic okouzlujícího, to jest neblýskla jsem se — a když Bastien začínal zajímavý hovor, nedokázala jsem odpovědět, ani sledovat jeho hutné, zkondenzované věty, podobné jeho malbě; s Julianem bych dokázala odpovědět, protože to je druh rozhovoru, který mi nejvíce vyhovuje... Je nevšedně inteligentní, chápe vše, lze s ním mluvit o čemkoli, je dokonce vzdělaný — obávala jsem se jisté nevzdělanosti.
Le pope a dîné aussi... Nous avons causé à table, Bastien est excessivement intelligent, moins brillant que Saint-Marceaux mais... Je n’ai montré aucune peinture, rien, rien, rien. Je n’ai rien dit de ravissant, c’est-à-dire que je n’ai pas brillé et lorsque Bastien commençait une conversation intéressante je n’ai pas su répondre, ni même suivre ses phrases serrées, quintescenciées, comme sa peinture; si ç’avait été avec Julian j’aurais donné la réplique car c’est le genre de conversation qui me convient le plus... Il est excessivement intelligent, il comprend tout, on peut lui parler de tout, il est même instruit, je craignais une certaine ignorance.
Zkrátka když říkal věci, na které bych měla odpovídat tak, abych ukázala své krásné duševní nebo srdečné vlastnosti, nechala jsem ho mluvit a zůstala hloupá. Nemluvě o... Ale dnes večer jsem dost nespokojena, ano, dost nespokojena — když neslyším, to ještě ujde, ale slyšet a neumět toho využít, to je pro mě vrchol. A když mi v průběhu večera náhodou unikne, co říká ten... ten umělec... zkrátka s ním to bolí víc než s ostatními. Nedokážu ani psát.
Enfin lorsqu’il disait des choses auxquelles je devrais répondre de façon à dévoiler mes belles qualités d’esprit ou de cœur, je le laissais parler et restais sotte. Sans compter... Mais ce soir je suis assez mécontente, oui, assez mécontente lorsque je n’entends pas, passe encore, mais entendre et ne pas en profiter, ça c’est un comble pour moi. Et lorsque dans le courant de la soirée il m’arrive de ne pas entendre ce que me dit ce... cet artiste... enfin avec lui cela fait encore plus de chagrin qu’avec les autres. Je ne peux même pas écrire.
Je to jeden z těch dnů, jsem celá rozhozená... Touha zůstat okamžitě sama a ujasnit si dojem, který je zajímavý a značný — deset minut poté, co tu byl, jsem v duchu kapitulovala a přijala tento vliv.
C’est un jour comme cela, je suis désorganisée... Envie de rester seule tout de suite pour se rendre compte de l’impression qui est intéressante et considérable, dix minutes après qu’il était là j’avais mentalement capitulé et accepté cette influence.
A já nejsem ani hezká! A nebyla jsem ani duchaplná. A nemohu v jeho očích pomýšlet na uměleckou svatozář.
Et je ne suis pas même jolie ! Et je n’ai pas même été spirituelle. Et je ne puis aspirer à une auréole artistique à ses yeux.
A jsem... méně než kdokoli jiný.
Et je suis... moins que n’importe qui.
Přemýšlím, sbírám se... Ostatně ano, vy jste mými důvěrníky — ale co by na tom bylo hanebného?
Je réfléchis, je me recueille... En somme oui, vous êtes mes confidents mais qu’y aurait-il de honteux ?
Je vždy hanebné zaobírat se někým, kdo se o vás nestará. Koneckonců vím, že na to budu myslet výhradně po nevím jak dlouhou dobu... Koneckonců je třeba přiznat ty nejponižující věci. Pociťovala jsem jisté potěšení krajní, něžné, mateřské, čisté, z toho, že sedím vedle toho pána — připadá mi, že bych ho milovala tak, jak se miluje dítě.
C’est toujours honteux de s’occuper de quelqu’un qui ne s’occupe pas de vous. Enfin je sais que j’y penserai uniquement pendant je ne sais combien de temps... Enfin il faut avouer les choses les plus humiliantes.. J’ai pris un certain plaisir extrême, tendre, maternel, pur, à rester assise à côté de ce monsieur, il me semble que je l’aimerais comme on aime un enfant.
A neřekla jsem nic z toho, co bylo třeba. On je pořád Bůh nebo se za něj považuje. Ještě jsem ho v tomto přesvědčení posílila. Ani ho nenapadlo nás pozvat přijít se podívat na jeho obrazy... Neptala jsem se, on řekl, že odjíždí, ale... Zkrátka přišel pravděpodobně kvůli svému bratrovi, kvůli svému ohavnému bratrovi, který... Ach! To je k zuřivosti!!
Et je n’ai rien dit de ce qu’il fallait. Il est toujours Dieu ou se croit tel. Je l’ai encore fortifié dans cette croyance. Il n’a pas pensé à nous prier de venir voir ses peintures... Je ne l’ai pas demandé, il a dit qu’il s’en va mais... Enfin c’est probablement pour son frère qu’il [est] venu, pour son abominable frère qui... Oh ! c’est enrageant !!
A navíc mít tu krutou méněcennost... Lze se za takových podmínek někomu zalíbit! Bez pochyby zůstane v Paříži, ale zjistím to ve středu. Bratr je hloupý a ošklivý. Ano... nejsem šťastná. Mám chuť plakat. Je to spravedlivé?
Et par dessus le marché avoir cette infériorité cruelle... Est-ce qu’on peut plaire dans de telles conditions ! Il va encore rester à Paris sans doute mais je m’en informerai mercredi. Le frère est stupide et laid. Oui... je ne suis pas heureuse. J’ai envie de pleurer. Est-ce juste ?
Vůbec ho nezajímám a nikdy na mě nepomyslí — přitom já ho budu mít teď neustále v hlavě. Je malý a pro sprostý lid ošklivý, ale pro mě a pro lidi z mých krajů je ta hlava okouzlující. Co si o mně myslí? Byla jsem neobratná, příliš často jsem se smála...
Je ne l’intéresse pas le moins du monde et il ne pensera jamais à moi qui vais maintenant l’avoir tout le temps dans la tête. Il est petit et il est laid pour le vulgaire, mais pour moi et pour les gens de mes régions, cette tête est charmante. Qu’est-ce qu’il pense de moi ? J’ai été gauche, riant trop souvent...
Nedokázala jsem ani oslavit Harlekýna filozofickými výrazy... Bylo třeba být koketní!! A příležitost byla dobrá... Byla jsem hloupá. Ach, ano, hloupá!
Je n’ai pas même su exalter l’Arlequin en termes philosophiques... Il fallait être coquette !! Et l’occasion était bonne... J’ai été stupide. Oh ! Oui, stupide !
Takhle se člověk lidem nezalíbí. Ne, ne takto.
On ne plait pas comme cela aux gens. Non, pas comme ça.
A ukázala jsem mu hliněnou skicu — tu nejhorší; v poslední hodině jsem nevědomky tak zvětšila hlavu a ramena, že to celé vypadá pokřivené. Krásný triumf.
Et je lui ai montré une esquisse en terre, la plus mauvaise, pendant la dernière séance j’ai sans m’en apercevoir tellement grossi la tête et les épaules et que le tout est devenu difforme. Joli triomphe.
Jaký pocit neklidu, lítosti, sklíčenosti...
Quel sentiment de malaise, de regrets, d’ennui...
Jakmile to bude všechno zapsáno, bude mi lépe, ale stejně... Je to těžké. A nemám střelivo pro tu válku!
Une fois que tout cela va être écrit je serai moins mécontente mais c’est égal... C’est dur. Et je n’ai pas de munitions pour la guerre !
Zbývá aspoň útěcha, že uvidím bratra — to je aspoň něco...
Enfin il y a la consolation de voir le frère, c’est toujours ça...
Ale Saint-Marceaux je k tomu, aby se o něm mluvilo nahlas, kdežto Bastien k tomu, aby se na něj myslelo. Dost dlouho jsem bezcílně plula — teď mám zaměstnání, pevný bod, jakýsi... Ostatně k čemu? Jsem schopna se tím trápit... Koneckonců první myšlenka, když jsem přebrala vše, je myšlenka na zoufalou situaci — snad ještě nebyli na konci ulice a já jsem už tam byla, a pak — ó slabosti — jde se prosit Pánaboha, aby vás z toho vytáhl. Na konci sil. Ale Pánabohu je to jedno, posmíval se i vážnějším žádostem — copak se teď bude starat o to, aby... A to vše proto, že je zručný malíř? A já, ubohá a nehodná čmárálka... Koneckonců neříkám vše mluvit zastřeně, člověk — výhrady přikládají věcem příliš velkou důležitost... Jako by si člověk netroufl o tom mluvit... Nuže co? Ano, není naděje, že mě ten člověk bude milovat. Nu tak... okamžitě jsem si to uvědomila a pak se s čím smiřuji? S tím, že mě milovat nebude. To je... Ještě neodešel a já jsem se již smiřovala s tím, že ten zázrak mohu čekat jen od nebe. Bylo by to štěstí tak velké, tak velké, že... Byla jsem hloupá. Ten ubožák ani netuší, co si o něm myslím. Myslím o něm to nejlepší — a to mě rmoutí. Chtěla bych už myslet jen na někoho, kdo mě miluje, abych konečně zakusila ten cit, o němž mluví knihy a lidé. Vzájemná láska. Štěstí tedy? Nic víc než to, moje malá. A pak všechna ta zklamání, která to s sebou nese — pochopitelně, to víme předem, ale co na tom.
Mais Saint-Marceaux c’est pour en parler tout haut, tandis que Bastien c’est pour y penser. Il y a assez de temps que je flottais à la dérive, c’est une occupation, un point de repère, un... En somme à quoi bon ? Je suis capable de m’en tourmenter... Enfin la première pensée après avoir tout passé en revue c’est la pensée d’une situation désespérée, ils n’étaient peut-être pas au bout de la rue que j’en étais là et alors ô faiblesse, on va demander au Bon Dieu de vous tirer de là. A bout de ressources. Mais le Bon Dieu s’en moque bien, il s’est moqué de réclamations plus graves, est-ce qu’il va s’occuper de rendre... Et tout ça parce que c’est un peintre habile ? Et moi, misérable et indigne barbouilleuse... Enfin je ne dis pas tout à parler à mots couverts, on les réticences donnent trop d’importance aux choses... Comme si on n’osait pas en parler... Enfin quoi ? Oui, il n’y a pas d’espoir d’être aimée de cet homme. Eh bien... je me suis rendue compte immédiatement de cela et alors je me résigne à quoi ? A ne pas en être aimée. Ça c’est... Il n’était pas encore parti que je me résignais déjà à n’attendre ce miracle que du ciel. Ce serait un bonheur si grand, si grand, que... J’ai été stupide. Il ne se doute pas le pauvre diable de ce que j’en pense. J’en pense le plus grand bien, et cela m’attriste. Je ne voudrais plus penser qu’à quelqu’un qui m’aime pour éprouver enfin ce sentiment dont parlent les livres et les hommes. Un amour partagé. Le bonheur alors ? Rien que cela ma petite. Et puis tous les déboires qu’entraine la chose, bien entendu, on le sait d’avance mais qu’importe.
Netroufám si pomýšlet na to, že bych toho velkého muže brzy viděla, ale lpím na myšlence vidět bratra, abych s ním o tom promluvila — jenže se nedozvím nic... A není to ostatně jasné! Kdyby měl sebemenší chuť nás znovu vidět, pozval by nás přijít se podívat na obrazy přivezené z Bretaně. To bylo samozřejmé. Neříkám, že nás nenávidí, považuje nás všechny za milé — to je ale vše, a přišel kvůli svému bratrovi a aby dokázal, že mě nemá v nenávisti. Přišel kvůli svému bratrovi.
Je n’ose pas songer à revoir ce grand homme bientôt mais je m’accroche à l’idée de voir le frère pour lui en parler mais je ne saurai rien... Et puis n’est-ce pas clair ! S’il avait la moindre envie de nous revoir il nous inviterait à voir ses peintures rapportées de Bretagne. C’était élémentaire. Je ne dis pas qu’il nous déteste, il nous trouve toutes aimables mais voilà tout et il est venu pour son frère et pour prouver qu’il ne me hait point. Il est venu pour son frère.
Ne, jsem ospalá a začínám pociťovat jen trochu nudy... Stejně se o tom nikdo nedoví, ale kapitulovala jsem, nakolik je to možné.
Non, j’ai sommeil et commence à n’éprouver qu’un peu d’ennui... C’est égal personne n’en saura rien mais j’avais capitulé, autant que possible.
Koneckonců jsem v tom věku, kdy je člověk vážný — zamilovanosti do Gabrielů mě už nebaví. Hledám velký, nádherný a něžný cit, s nímž půjdu na velkou cestu do Itálie, Španělska, Holandska, kochat se přírodou, uměním, životem. Průvodce na té cestě tedy? Ale ovšem. Nuže — vzala bych si Saint-Amanda, vyšla bych vstříc Bastienovi-Lepageovi a on mě bude milovat. Jde-li jen o to mít příjemnou milenku, člověk se snadno oddá — a já ho dokáži vést tak, aby mě opravdově miloval. Vdaná žena může vše, pokud muž není zamilován jinde.
Enfin je suis à un âge où l’on est sérieux, les toquades pour les Gabriel ne m’amusent plus. Je suis en quête d’un grand sentiment magnifique et tendre avec lequel j’irai faire un grand voyage en Italie, Espagne, Hollande, jouir de la nature, des arts, de la vie. Un compagnon de voyage alors ? Mais oui. Eh bien j’épouserais Saint-Amand, je ferais les avances à Bastien-Lepage et il m’aimera. Quand il ne s’agit que d’avoir une maîtresse agréable on se donne facilement et je saurai bien le mener de façon à me faire aimer pour de bon. Une femme mariée peut tout quand l’homme n’est pas amoureux ailleurs.
Ta stará Mackayová. Je mi to jedno a nevěřím tomu.
La mère Mackay. Je m’en moque et n’y crois pas.
Ale teď... teď je vše nemožné, protože budu vypadat, jako bych se nabízela k sňatku, což je hanebné. Ale pak.
Enfin si maintenant... maintenant tout est impossible car j’aurai l’air de m’offrir en mariage, ce qui est infâme. Mais alors.
Za Saint-Amanda se tedy už nechci provdat kvůli Cassagnacovi.
Ce n’est donc plus pour Cassagnac que je veux épouser Saint-Amand.
Ne, Cassagnac je obyčejný, má ženu a dvě děti a postrádá jemnost.
Non, Cassagnac est ordinaire, il a une femme et deux enfants et n’a pas de délicatesse.
Tedy? Zkrátka, jaké je resumé?
Alors ? En somme, le Résumé ?
Takto: jsem velmi zamilovaná... dnes večer, a je to jako s Cassagnacem — nic hmotného... Miluji duši, ducha, povahu, jíž přisuzuji veškeré dokonalosti, věřím, že má všechny dokonalosti, o nichž jsem snila... A on na mě vůbec nemyslí.
Voilà: Je suis très éprise... ce soir et c’est comme pour Cassagnac, rien de matériel... J’aime une âme, un esprit, un caractère, que je pare de toutes les perfections, je crois qu’il a toutes les perfections rêvées... Et il ne pense pas le moins du monde à moi.
[Napříč stránkou: A o osm dní později už vůbec ne.
[En travers: Et huit jours après je ne suis plus du tout.
ó krystalizace! Stendhale, máš pravdu.]
ô cristallisations ! Stendhal tu es vrai.]
Ani ho nenapadlo nás pozvat přijít se podívat na jeho obrazy. Bojí se, že mu ukradnu náměty.
Il n’a pas même songé à nous inviter de venir voir ses tableaux. Il craint que je ne vole ses sujets.
To je zase utěšující a sladká myšlenka.
Voilà encore une pensée consolante et douce.
Koneckonců, bohužel...
Enfin, hélas...
Proč neřekl, nenabídl přijít se podívat na jeho plátna! Proč?
Pourquoi n’a-t-il pas dit, offert de venir voir ses toiles ! Pourquoi ?
Když jsem se ho zeptala, co tam dělal, mohl říct: „Přijďte se podívat.“
Lorsque je lui ai demandé ce qu’il a fait là, il aurait pu dire: venez voir.
Tušila jsem, že to byly mořské krajiny.
Je savais par divination que c’était des marines.
Ach! Bída.
Ah ! misère.
Ach! Bída, ach! Bída... už se mi jen chce spát a usnu s myšlenkou na toho Julese, jehož definitivně přijímám za předmět všech svých snění — k čemu to?
Ah ! misère, ah ! misère... je n’ai plus que sommeil et je vais m’endormir en pensant à ce Jules que j’accepte définitivement pour sujet de toutes mes rêveries, à quoi bon ?
Nikdo se o tom nikdy nedoví. Ano, provdám se za Saint-Amanda nebo... ?
Personne n’en saura jamais rien. Oui, épousons Saint-Amand ou... ?
Poznámky
Pozn. red.: Krystalizace — Stendhalův pojem z knihy O lásce (1822) pro proces, kterým si obraznost obdařuje milovaného všemi dokonalostmi. ↩