Sobota 11. srpna 1883

... Ať je tomu jak chce, mimo umění zaměstnává mé myšlenky Bastien — ten malý malíř z Damvillers je námětem mých dívčích snění.
Bída.
Čtu Stendhalovy dějiny malířství — ten inteligentní člověk mi vždy dává za pravdu, a přesto mi připadá, že hledá v tom příliš mnoho záludnosti a úmyslů... Nepříjemně mě překvapil tvrzením, že při malování bolesti by se malíř měl poradit s fyziologií. Cože!!!
Ale pokud sama necítím tragický výraz, jaká fyziologie mi ho dokáže zprostředkovat!
Svaly a příznaky!
Ach, Bože. Malíř, jenž zobrazí bolest fyziologicky a ne proto, že ji pocítil, pochopil, spatřil — byť jen obrazně — bude jen chladným a plochým umělcem. Je to jako říkat někomu, aby se rmoutil podle předepsaných pravidel.
Nejprve cítit a pak teprve rozumem zpracovávat, chce-li se. Není možné, aby analýza nepotvrdila dojem. Bylo by to však už jen bádání z čiré zvědavosti.
Prosím, rozkládejte si slzy, abyste logicky a vědecky zjistili, jakou barvou se mají malovat! Já je raději vidím třpytit se a maluji je tak, jak je vidím, aniž bych věděla, proč jsou takové a ne jiné.
Bastien-Lepage je od včerejška v Paříži a jeho milý bratr přišel dnes večer se zeptat, zda je zítra chceme mít u večeře. Přijala jsem.
Ten výborný Emile byl nadšen, že mi může dokázat, že ke mně jeho bratr nechová žádnou nenávist — přišel, jako by nám přinášel celé císařství. Zachovávám důstojnost, říkám, že mě špatně soudí a že je mi ostatně protivný. To ovšem stranou, protože jsou tu Tchernitsky a Tchoumakoff.
Proč ke mně Jules nemá takovou náklonnost jako architekt? Ten tak laskavý architekt, který jednou, když jsem mu vytkla, že mi řekl něco nepříjemného, tvrdil, že ne, že to nemohl, protože by mu to ublížilo, kdyby byl nucen mi být nepříjemný. A jindy zase, že si ani v myšlenkách nedovede představit, že by ke mně byl zlomyslný, a že by mu bylo snazší popálit se rozžhaveným železem — a že má rád Bojidara, protože Bojidar o mně soudí dobře.
Koneckonců upřímně a bez postranních koketních myšlenek věřím, že je mi opravdově oddán — láska a všechno to ostatní jsou hlouposti, a pokud to bylo, rozum to už zahnal...
Nuže proč by mi Jules nebyl oddán... Aspoň bych nepociťovala ten neklid a ostych při pomyšlení na jeho návštěvu.