Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 11. srpna 1883

... Ať je tomu jak chce, je to Bastien, kdo zaujímá moje myšlenky mimo umění — ten malý malíř z Damvillers je námětem mých dívčích snění.
Bída.
Čtu Stendhalovy dějiny malířství — ten inteligentní člověk mi vždy dává za pravdu, a přesto mi připadá, že hledá přílišnou chytrost a záměry tam, kde je. Nepříjemně mě překvapil tvrzením, že při malování bolesti by se malíř měl poradit s fyziologií. Cože!!!
Ale pokud sama necítím tragický výraz, jaká fyziologie mi ho dokáže zprostředkovat!
Svaly a příznaky!
Ach, Bože. Malíř, jenž zobrazí bolest fyziologicky a ne proto, že ji pocítil, pochopil, spatřil — byť jen obrazně — bude jen chladným a plochým umělcem. Je to jako říkat někomu, aby se rmoutil podle předepsaných pravidel.
Nejprve cítit a pak teprve rozumem zpracovávat, chce-li se. Není možné, aby analýza nepotvrdila dojem. Jinak by to byl pouhý výzkum z čiré zvědavosti.
Prosím, rozkládejte si slzy, abyste logicky a vědecky zjistili, jakou barvou je třeba malovat! Já je raději vidím třpytit se a maluji je tak, jak je vidím, aniž bych věděla, proč jsou takové a ne jiné.
Bastien-Lepage je od včerejška v Paříži a jeho milý bratr přišel dnes večer se zeptat, zda si je přejeme poznat u večeře zítra. Přijala jsem.
Ten obdivuhodný Émile byl nadšen, že mi může dokázat, jak jeho bratr k nám nechová nenávist — přišel, jako by nám přinášel celé císařství. Zachovávám důstojnost, říkám, že mě špatně soudí a že mi ostatně není sympatický. To stranou, pochopitelně, protože jsou tu Tchernitskij a Tchoumakoff.
Proč Jules nemá ke mně takovou náklonnost jako architekt? Ten tak laskavý architekt, který jednou, když jsem mu vytkla, že mi řekl něco nepříjemného, tvrdil, že ne, že to nemohl, protože by mu to ublížilo, kdyby byl nucen mi být nepříjemný. A jindy zase, že si ani v myšlenkách nedovede představit, že by ke mně byl zlomyslný, a že by mu bylo snazší přiložit si k tělu rozžhavené železo — a že má rád Bojidara, protože Bojidar mě dobře soudí.
Koneckonců upřímně a bez postranních koketních myšlenek věřím, že je mi opravdově oddán — láska a všechno to ostatní jsou hlouposti, a pokud to bylo, pak to pominulo s rozumem...
Nuže proč by mi Jules nebyl oddán... Aspoň bych nepociťovala ten neklid a ostych při pomyšlení na jeho návštěvu.