❦
Úterý 7. srpna 1883
Celá se červenám, když pomyslím, že za týden bude pět měsíců, co jsem dokončila plátno na Salon. Co jsem za pět měsíců udělala? Zatím nic.Mardi 7 août 1883
Sochařství, to je pravda – ale to se ještě nepočítá. Kluci nejsou hotovi!!!
De la sculpture il est vrai mais ça ne compte pas encore. Les gamins ne sont pas finis !!!
Jsem velmi nešťastná. Vážně. Saint-Amand tu večeřel a vyrecitoval mi celý katalog Louvru a skoro u každého obrazu uvedl, kde visí. Nastudoval to, aby si mě naklonil. Věří, že je to možné a že si ho mohu vzít. Musí si myslet, že jsem v koncích, když si tohle vzal do hlavy. Má mě za odepsanou jen proto, že špatně slyším. Po jeho odchodu jsem málem omdlela bolestí. Co jsem Bohu udělala, aby mě stále bil!
Je suis bien malheureuse. Sérieusement. Saint-Amand a dîné ici et m’a débité tout le catalogue du musée du Louvre en indiquant presque chaque tableau à sa place. Il a étudié ça pour entrer dans mes bonnes grâces. Il croit que c’est possible et que je puis l’épouser. Il faut qu’il me suppose aux abois pour se mettre cela en tête. C’est parce que je n’entends pas bien qu’il me croit déchue. Après son départ j’ai failli m’évanouir de douleur. Qu’est-ce que j’ai fait à Dieu pour qu’il me frappe toujours !
Neměla jsem dost všech svých běd – ještě bylo třeba udělat ze mě navíc mrzačku, vydanou na milost a nemilost... komu!... Dokonce i služebnictvu. Člověk by si o zeď rozbil hlavu!
Je n’avais pas assez de toutes mes misères, il a fallu me rendre infirme par dessus le marché, à la merci de !... Des domestiques même. C’est y aller se casser la tête !
Co si myslí ten moderní Putifar?1 Není-li přesvědčen, že nikdy nebudu milovat nic než Umění – co si pak myslí?
Qu’est-ce qu’il croit ce Putiphar moderne ? S’il n’est pas convaincu que je n’aimerai jamais que l’Art que pense-t-il ?
Smiřuje se s tím, že bude podváděn? Nebo mi snad připisuje nějakou strašlivou neřest?
Il se résigne à être trompé ? Ou bien me suppose-t-il quelque vice épouvantable ?
V Paříži člověk vidí věci tak odporné, tak hanebné – a tisknou se a čtou – a já mám to neštěstí, že rozumím všem těm sprostotám, i jen naznačeným, nebo skoro všem. Sňatek se Saint-Amandem by byl ostudný sňatek, protože by nás na to upozornili – již nás upozornili – a bylo by to tedy tak, že bych si ho vzala s plným vědomím toho?
On voit à Paris des choses si odieuses, si honteuses et ça s’imprime et ça se lit et j’ai le malheur de comprendre toutes les saletés en abrégé ou presque toutes. Un mariage Saint-Amand serait un mariage honteux car on nous préviendrait, on nous a déjà prévenus et c’est donc en sachant que je l’épouserais ?
Bojidar tedy? Je mi to jedno, ale... Neboť nesmím snít o žádném dobytí – budu je mít jako provdaná a módní, jinak ne... Sňatek z lásky – to je k nenalezení... Ostatně, do roka se to rozhodne.
Bojidar alors ? Ça m’est égal, mais... Car il ne faut rêver aucune conquête, j’en aurai marié et à la mode, autrement non... Mariage d’amour, c’est introuvable... Enfin d’ici un an ça se décidera.
Kdo by mě mohl zbožňovat s touto vadou? Není pro to omluva, v žádném románu to neexistuje, nikdo to nikdy neviděl – ve dvaceti letech, hezká a taková jako já!!!
Qui voulez-vous qui m’adore avec ce défaut ? Il n’y a pas d’excuse, ça n’existe dans aucun roman, ça ne s’est jamais vu, à vingt ans, jolie, et telle que moi !!!
Z toho se zblázním a zbělí mi vlasy.
J’en deviendrai folle et mes cheveux blanchiront.
A hle, hledám útěchu... Na plese, když je hodně lidí, to není patrné – ale ti, kteří to vědí, mluví hlasitěji a je to, jako by mě bili. Jedině uznávaný, obrovský talent by mohl zmírnit tuto nevýslovnou hořkost.
Et voilà que je cherche à me consoler... au bal et quand il y a beaucop de monde ça ne s’aperçoit pas, mais ceux qui le savent parlent plus fort et c’est comme si on me battait. Il n’y a qu’un talent reconnu, immense qui pourrait atténuer cette amertume sans nom.
Ano, mám raději Bojidara. Bojidar by byl hrdý, zamilovaný, spokojený – zkrátka dobrý kamarád. Saint-Amand by byl vrchol všeho!
Oui, j’aime mieux Bojidar. Bojidar serait fier, amoureux, content, un bon camarade enfin. Saint-Amand serait le comble de tout !
Člověk by si sedl a plakal. Přemítám, zda se mám modlit, nebo říci, že Bůh neexistuje. Existuje-li, je jako já – neslyší!
C’est à s’asseoir et à pleurer. Je me demande si je vais prier ou dire que Dieu n’existe pas. S’il existe il est comme moi, il n’entend pas !
Co to tedy ve mně hřmí, co se nemůže dočkat, co způsobuje, že mi všední život připadá ubohý! Je to skutečná síla ve mně – je to něco, co má ubohá literatura nedokáže říci!
Alors qu’est-ce qui gronde, qu’est-ce qui s’impatiente, qu’est-ce qui fait que la vie ordinaire me semble misérable ! C’est une force réelle qui est en moi, c’est quelque chose que ma pauvre littérature ne sait pas dire !
Myšlenka na obraz nebo sochu mě nechává bdít celé noci – myšlenka na pěkného pána toho nikdy tolik nedokázala.
L’idée d’un tableau ou d’une statue me tient éveillée des nuits entières, jamais la pensée d’un joli monsieur n’en a fait autant.
Dnes ráno jsem byla v Louvru, podívat se na Rafaela, protože jsem četla Stendhala. Nu, ať dělám, co dělám, na základě toho, co tu vidím, nemohu ho milovat. Mám raději naivitu primitivů. Rafael je prohnaný a falešný.
J’ai été au Louvre ce matin, pour voir Raphaël à la suite d’une lecture de Stendhal. Eh bien quoique je fasse d’après ce que je vois ici je ne puis l’aimer. J’aime encore mieux la naïveté des primitifs. Raphaël est roué et faux.
Božský, božský... božský – je skutečně božský? Božské se vyznačuje tím, že nás uchvacuje a přenáší naše myšlenky do nebeských oblastí. Rafael mě unavuje.
Divin, divin,... divin, est-il divin ? Le caractère du Divin est de nous ravir et de transporter nos pensées en des régions célestes. Raphaël me fatigue.
Kdo je tedy božský? Nevím. Proč Stendhal říká, že Rafael maluje duše? Na kterém z jeho obrazů?
Qui donc est divin alors ? Je n’en sais rien. Pourquoi Stendhal dit-il que Raphaël peint les âmes ? Dans lequel de ses tableaux ?
Tenhle obdiv si budu muset teprve vypěstovat. Malíř duší je Bastien – jakkoli obrovské a monstrózní se vám toto tvrzení může zdát.
Voilà une admiration qu’il me faudra travailler. Le peintre des âmes c’est Bastien quelque énorme et monstrueuse que puisse vous paraître cette assertion.
Saint-Marceaux také zobrazuje duše. A primitivové – naivní a obdivuhodní umělci, k nimž téměř patří už trochu preciózní Perugino.2
Saint-Marceaux représente aussi les âmes. Et les primitifs, naïfs et admirables artistes dont est presque le déjà précieux Perugin.
Ale co je mi po těch velkých absurdních plátnech plných učenosti a správnosti – nebo dokonce po Rubensových hromadách masa! Vždyť mě to nudí! Co si mám, prosím vás, počít se Svatbou v Káni!3 Nebo s Rafaelovými Pannami.
Mais que peuvent me faire ces grandes machines absurdes pleine de science et de correction ou même les amas de chair de Rubens ! Mais ça m’ennuie ! Mais que voulez-vous que je fasse des noces de Cana ! Ou des Vierges de Raphaël.
To není božské! Ta Panna je obyčejná a to dítě... Ostatně bych si měla znovu prohlédnout, co má v Itálii. Vzpomínka, která mi po tom zůstala, není příznivá. Panna na křesle je typ hezké italské komorné – velmi jemné.4 Víc božskosti vidím u Michelangela – Rafael Sanzio – poslouchejte to preciózní jméno. A pak Michelangelo sám – Buonarroti – to je velké jako Bůh.
Ce n’est pas divin cela ! Cette vierge est ordinaire et cet enfant... Au fait il faudrait revoir ce qu’il a en Italie. Le souvenir que j’en ai gardé n’est pas favorable.. La Vierge à la chaise est un type de jolie femme de chambre italienne bien délicate. Je vois plus de divinité dans Michel-Ange, Raphaël Sanzio, écoutez ce nom précieux. Et puis Michel-Ange même Buonorotti, c’est grand comme Dieu.
A já! Jednou namaluji božský námět, jen tak na zkoušku...
Et moi ! Je ferai un jour un sujet divin pour voir...
Kristus kážící na lodi. Ale Kristus je lidský...
Un Christ prêchant en bateau. Mais le Christ est humain...
Chtěla bych zobrazovat jen věci, které uchvacují, dojímají, rozechvívají nebo nutí snít – něco, co chytí za srdce jako jednoduchá malá plátna Cazinova;5 rozměr nehraje roli – ale kdybychom ve velkém dosáhli tohoto účinku... Bylo by to nádherné. Ale kolik je těch, kteří Cazinovi rozumí?
Je ne voudrais représenter que des choses qui empoignent, émeuvent, fassent palpiter ou rêver, enfin quelque chose qui accroche le cœur comme les simples petites toiles de Cazin; la dimension importe peu, mais si en grand on arrivait à cet effet... Ce serait superbe. Mais combien y-a-t-il qui comprenne Cazin ?
A Nausikaa a Ariadna. Krásné věci! A je-li mé Jaro odložený sen... Nausikaa by mohla... Ne – Ariadna uvidí brzy světlo světa.
Et Nausicaa et Ariadne. Les belles choses ! Et si mon Printemps est un rêve ajourné... Nausicaa pourra bien... Non, Ariadne voir bientôt le jour.
Začíná to na A. Jaro přijde na řadu, ale bojím se, že budu směšná, když začnu právě jím. Je to jedno – udělám skicu a pak uvidíme.
Cela commence par un A. Le Printemps se fera mais je crains d’être ridicule en débutant par là. C’est égal je ferai l’esquisse et puis nous verrons.
To uklidňuje.
Cela calme.
Poznámky
Pozn. překl.: Putifar – biblická postava z Genesis; jeho žena se pokoušela svést Josefa. Marie přirovnává Saint-Amanda k Putifarovi, jehož manželka touží po jiném. ↩
Pozn. překl.: Perugino (Pietro di Cristoforo Vannucci, cca 1446–1523) – italský renesanční malíř, Rafaelův učitel; „preciózní“ je narážka na jeho přeslazený, příliš uhlazený styl. ↩
Pozn. překl.: Veronese, „Svatba v Káni Galilejské“ (1562–63) – monumentální plátno v Louvru (přes 9 metrů šíře); příklad „velkých mašin“ (grandes machines), jak se v ateliérech říkalo monumentálním plátnům. ↩
Pozn. překl.: Rafael, „Madonna della Sedia“ (Panna na křesle, cca 1513–14) – slavný kulatý obraz v Palazzo Pitti ve Florencii. ↩
Pozn. překl.: Jean-Charles Cazin (1841–1901) – francouzský malíř, jehož intimní, poetické krajiny a biblické scény Marie obdivovala pro jejich jednoduchost a hloubku. ↩