❦
Pátek 3. srpna 1883
Vendredi 3 août 1883
Bastien-Lepage přivádí k zoufalství, když člověk studuje přírodu zblízka – chce-li ji bezvýhradně napodobit, nelze nemyslet neustále na tohoto nesmírného umělce.
Bastien-Lepage est désespérant quand on étudie la nature de près, quand on veut l’imiter absolument il est impossible de ne pas penser tout le temps à cet immense artiste.
Ovládá všechna tajemství pokožky – to, co dělají ostatní, je malba, u něj je to sama příroda.
Il possède tous les secrets de l’épiderme, ce que font les autres est de la peinture, lui c’est la nature même.
Mluví se o realistech! Ale realisté nevědí, co je Skutečnost – jsou hrubí a myslí si, že jsou pravdiví.
On parle de réalistes ! Mais les réalistes ne savent pas ce que c’est que la Réalité, ils sont grossiers et croient être vrais.
Realismus nespočívá v zobrazení vulgární věci, nýbrž v podání, které musí být dokonalé.
Le réalisme ne consiste pas dans la représentation d’une chose vulgaire, mais dans le rendu qui doit être parfait.
Nechci, aby to byla malba – chci, aby to byla kůže a aby to žilo! Když se člověk celý den nadře jako kůň, skončí tím, že si krutě vyčítá, že pracoval špatně a vytvořil suchou, namalovanou věc!
Je ne veux pas que ce soit de la peinture, je veux que ce soit de la peau et que ça vive ! Quand on s’est donné un mal de chien toute la journée on en est à se reprocher cruellement d’avoir travaillé mal et d’avoir produit une chose sèche et peinte !
A vzpomínka na toho netvora z Damvillers vás drtí. Je to široké, jednoduché, pravdivé a jsou tam všechny detaily přírody! Ach, bída!
Et le souvenir de ce monstre de Damvillers vous écrase. C’est large, c’est simple, et c’est vrai et tous les détails de la nature y sont ! Ah misère !
A sochařství – no, pracuji skoro každé ráno na studiích; pokud jde o velké dílo, dnes večer mi železnou kostru upevnil jeden pán, kterého poslal Carriès – žádala jsem o dělníka a on mi poslal kolegu; zkrátka mě naučil, jak se upravují dráty atd. atd. Dala jsem padesát franků, to je hodně, ale umělce nelze platit jako dělníka.
Et la sculpture, eh bien je travaille presque tous les matins à des études, quant à la grande machine le fer a été assujeti ce soir par un monsieur envoyé par Carriès, j’avais demandé un ouvrier et il m’a envoyé un camarade, enfin il m’a enseigné comment on arrange les fils de fer etc. etc. Et j’ai donné cinquante francs mais c’est cher, mais un artiste ne peut se payer comme un ouvrier.
Tchernitská, jinak zvaná bláznice, starý Tchoumakoff a pop.
Tchernitsky, autrement dite la folle, le père Tchoumakoff et le pope.
Spím.
Je dors.
Přistihuji se, že mluvím s intonací Saint-Marceauxe. Nu – kterého z nich mám raději? Nevím. Ale na Bastienově straně je cosi nevím co, kvůli čemu bych jeho dobytí považovala za odvetu.
Je me surprends à parler avec les intonations de Saint-Marceaux. Voyons lequel est-ce que je préfère ? Je n’en sais rien. Mais il y a du côté de Bastien je ne sais quoi qui fait que je considérerais sa conquête comme une revanche.
Saint-Marceaux je vlídnější. Oh! Ano. Architekt říká, že si mě Saint-Marceaux musí vážit. Možná – a navíc mě má za svéráznou a milou. Pokud jde o krajana Johanky z Arku – já se mu nelíbím. Cítím to.
Saint-Marceaux est plus aimable. Oh ! Oui. L’architecte dit que Saint-Marceaux doit me considérer. Possible et en plus il me trouve originale et gentille. Quant au compatriote de Jeanne d’Arc je lui déplais. Je le sens.
Chápejte – nejde o nic, protože Saint-Marceaux má poměr, a ostatně ani jeden z nich se nemíní ženit... ale ne, zkrátka se mu nelíbím.
Comprenez, il ne s’agit de rien, puisque Saint-Marceaux a un attachement, du reste ni l’un ni l’autre ne sont des épouseurs... mais non, enfin je lui déplais.
Je smutné nelíbit se i ženě, to mě drtí drcená, když stojím tváří v tvář bytosti, které se nelíbím. Není to ponižující, i ty nejkrásnější se mohou nelíbit, ale je to nepříjemné. Jedině dokonalá lhostejnost může... Ten hlupák si myslí, že mu ležím u nohou, přiměla jsem ho tomu věřit a přijala jsem ho s takovým zmatkem, když přišel, v den, kdy mi řekl velmi mírným tónem: „No tak, buďte klidná, nejsem přece tak děsivý, jsem člověk jako ostatní.“ To je docela pěkné. Kdyby věděl, jak se mu směji... Dokud člověk nevypadá, že je do sebe zahleděn, mohu obdivovat, ale jakmile mě nějaká bytost vezme za slovo a pokládá se za Boha, nestačí mi všechny mé nejrůznější city, abych se jí v duchu dosyta vysmála...
C’est triste de déplaire même à une femme, ça m’écrase écrasée quand je suis en face d’un être à qui je déplais. Ce n’est pas humiliant, les plus belles peuvent déplaire, mais c’est embêtant. Il n’y a que la parfaite indifférence qui peut... Cet idiot me croit à ses pieds, je le lui ai fait croire, et l’ai reçu avec tant de trouble la fois qu’il est venu, le jour qu’il m’a dit d’un ton très doux: « voyons, soyez calme, je ne suis pas bien effrayant, je suis un homme comme les autres ». Ça c’est assez joli. S’il savait comme je m’en moque... tant qu’on n’a pas l’air de se gober je puis admirer mais dès qu’un être me prend au mot et croit Dieu je n’ai pas assez de tous mes sentiments les plus divers pour m’en moquer, en dedans...
Jak mu to dát vědět!...
Comment le lui faire savoir !...