❦
Sobota 21. července 1883
Bouřka a déšť. Plátno převrácené a protržené, ale ne neopravitelné. V hloubi duše jsem uchvácena – stane se to kolem čtvrté hodiny a právě v ten okamžik mě zachvátil nápad na alegorickou kompozici z hlíny... Je to vnuknutí z nebe, které mě naplňuje pocitem nevýslovného štěstí. Jsem naprosto šťastná po celé dvě hodiny. Šťastná láska musí vyvolávat podobný dojem. Sotva si udělám čas nakreslit tužkou náčrt a vrhám se na modelovací hlínu. Není třeba hledat ani přemítat – prsty vykonávají předepsanou práci s mechanickou přesností. Viděla jsem a vykonávám.Samedi 21 juillet 1883 Un orage et de la pluie. Le tableau renversé et crevé mais pas irréparable. Au fond je suis ravie, ça arrive vers quatre heures et à ce moment-là même je venais d’être saisie d’une idée de composition allégorique en terre... C’est une inspiration du ciel et qui me plonge dans un sentiment de bonheur inexprimable. Je suis absolument heureuse pendant deux heures. L’amour heureux doit produire une impression pareille. Je prends à peine le temps de faire un croquis au crayon et me jette sur la terre glaise. Il ne faut ni chercher ni réfléchir, les doigts exécutent un travail prescrit avec une précision mécanique. J’ai vu et j’exécute.
Protože je možné, že tento okamžik bude mít na můj život velký vliv, podám jeho podrobnosti.
Comme il est possible que ce moment-là va avoir une grande influence sur ma vie je vais en donner le détail.
Nejprve jsem velmi rychle nakreslila nečitelný náčrt, který nevyjadřoval dojem... Místo abych hledala něco jiného, což je vždy ztracený čas, dala jsem se do četby Johanky z Arku a na přebalu té knihy jsem v jediné vteřině vytvořila kompozici, na níž se v zásadě nic nezmění.
D’abord j’ai dessiné très vite un croquis indéchiffrable et qui ne rendait pas l’impression... Au lieu de chercher autre chose, ce qui est toujours du temps perdu, je me suis mise alors à lire Jeanne d’Arc et c’est sur le couvert de ce livre que j’ai fait en une seconde la composition à laquelle rien ne sera changé en principe.
Sestupuje to jako vichřice. Je to basreliéf, postavy v popředí jsou v plném objemu, je to plastický obraz a zadní plány jsou sotva naznačeny. Bude to velmi velké, v životní velikosti. Sedmnáct nebo osmnáct postav. Je to zuřivé řítění se dolů, invaze, vichřice mládí. Přichází to na vás jako vír.
Ça descend comme un ouragan. C’est un bas-relief, les personnages du premier plan en ronde-bosse, c’est un tableau en relief et les derniers plans à peine dessinés. Ce sera très grand, grandeur nature. Dix-sept ou dix-huit figures. C’est une dégringolade furieuse, une invasion, un ouragan de jeunesse. Ça arrive sur vous comme un tourbillon.
Jaro. Nic než to. Bože můj, ano. Jaro je mladý bůh, který se řítí vpřed v čele zástupu dívek a jinochů. Takřka letí. Začíná to v pozadí vlevo a sestupuje do popředí vpravo, kde stojí Jaro; u jeho nohou děti chvatně trhají květiny, nalevo od něj dívka běží a snaží se mu pohledět do tváře, za nimi mladík a mladá žena opřeni o sebe, tvář ženy zahlédnuta zpříma, trochu zakloněná, tvář mužova se téměř skrývá za ní. Dívka se sklání, aby probudila velmi mladou, která si mne oči; jinoši s pažemi zdviženými zpívají a křičí a v pozadí vlevo se ženy smějí do tváře starci sedícímu a schroulenému u paty stromu. Amorek přisedlý na tom stromě ho lechtá na rameni větví.
Le Printemps. Rien que ça. Mon Dieu Oui. Le Printemps est un jeune dieu qui se précipite en avant suivi d’une foule de jeunes filles et de jeunes gens. Il vole presque. Ça commence dans le fond à gauche et arrive en descendant sur le devant à droite où se trouve le Printemps, à ses pieds des enfants se dépêchent de cueillir des fleurs, à sa gauche une jeune fille court et tâche de les regarder en face, derrière un jeune homme et une jeune femme appuyés l’un sur l’autre, la tête de la femme entrevue de face, renversée un peu, celle de l’homme se cache presque derrière elle. Une jeune fille se baisse pour en réveiller une très jeune qui se frotte les yeux, de jeunes garçons les bras en l’air chantent et crient et dans le fond à gauche des femmes rient au nez d’un vieillard assis et ratatiné au pied d’un arbre. Un amour perché sur cet arbre lui chatouille l’épaule avec une branche.
Je to tak krásné, že si to nepřipisuji – nevymyslela jsem to, nehledala ani neskládala, nemám na tom žádnou zásluhu. Bylo mi to nadiktováno neznámou Bytostí. Je to něco, co dává mému životu od nynějška cíl a mým tužbám průchod. Skupina milenců sama o sobě by mohla být celek.
C’est tellement beau que je ne me l’attribue pas, je ne l’ai pas inventé ni cherché ni composé, je n’y ai aucun mérite. Cela m’a été dicté par un Etre inconnu. C’est quelque chose qui fait que ma vie a désormais un but, mes aspirations un débouché. Le groupe des amoureux à lui seul pourrait être un tout.
Takřka letí; žena zakloní hlavu a opře ji o hlavu milence, jehož tvář je téměř skryta.
Ils volent pour ainsi dire, la femme renverse la tête et l’appuie contre celle de son amant dont la figure est presque cachée.
Tam bude třeba vynaložit mnoho jemnosti a čistou panenskou něhu. Ah! není to variace na Bastienovy melodie. Je to krásné a původní jako Svaté ženy.
Là il faudra dépenser beaucoup de délicatesse et une tendresse très virginale. Ah ! ce n’est pas une variation sur des mélodies de Bastien. C’est beau et c’est original comme les Saintes femmes.
Znepokojuje mě, že to tak vidím. Prý si člověk těchto věcí nemá být vědom. Přece však... A pak si to s plnou upřímností nepřipisuji... A pak Balzac si byl vědom, nadšeně reagoval na svá díla, a v den, kdy ho napadlo propojit všechny své postavy, pochopil velikost tohoto nálezu – svěřil to sestře.
Ce qui m’inquiète c’est que je le trouve ainsi. Il paraît qu’on [ne] doit pas se rendre compte de ces choses. Pourtant... Puis que je ne m’en attribue pas le mérite, très sincèrement... Et puis Balzac se rendait compte, s’enthousiasmait pour ses créations et le jour où il a eu l’idée de relier tous ses personnages ensemble, il a compris la grandeur de cette trouvaille, il l’a dit à sa sœur.
Říkám to smějíc se.
Je le dis en me moquant.
Ten výtečný Emile Bastien mě zastihne v žáru tvorby. Večeří tady, ale protože si z Julese nedělám žerty, není rozhovor příliš zábavný.
Cet excelllent Emile Bastien me trouve dans le feu de la composition. Il dîne ici mais comme je ne fais pas de plaisanteries sur Jules la conversation n’est pas trop amusante.
Myslela jsem, že architekt sám o sobě je zajímavější. A pak se bojím, abych nevypadala, že se s ním bavím, protože moje rodina by mě považovala za hrdou na toto dobytí – a to by mě hluboce ponižovalo.
Je croyais que l’architecte seul était plus intéressant que ça. Et puis, je crains de paraître m’amuser avec lui car ma famille me croirait fière de cette conquête et cela m’humilierait profondément.
Ale jsem celá zabrána svým Jarem.
Mais je suis tout entière à mon Printemps.
Je to vůbec možné, že tohle mám udělat!! Ale je to tak velké štěstí, že se bojím...
Est-ce possible que j’aie cela à faire !! Mais c’est un si grand bonheur que j’ai peur...