Úterý 17. července 1883

Pořád zaujatá krystalizacemi, bez předmětu, bohužel.
A sochařstvím. Malba jde o trochu lépe.
Ó, mít talent!! Vymazat to ubohé čestné uznání! Vystavit ty kluky, Svaté ženy v úplně černém rámu a dole text: ... A přivaliv veliký kámen ke vchodu do hrobu, odešel. Marie Magdaléna pak a ta druhá Marie zůstaly tam naproti hrobu.
A socha. Nausikaa nebo Ariadna, skici jsou už zcela hotové. Z Ariadny si budou utahovat, řeknou, že jsem to já, opuštěná kým? A Nausikaa. Mám ráda obě.
Tři věci. Dva obrazy a socha. Toužím po nich tak, že se bojím nejstrašnějších neštěstí.
Stendhal říká, že láska žije nadějí a strachem z nejstrašnějších neštěstí. Tak je to tedy láska? Její ekvivalent. Ach! Předmět musí být bezúhonný, aby vzbudil takové city.
Nu, copak se nezamiluji? A do koho? Nejméně nemožným by se ještě zdál ten malíř, který mě nenávidí, ale ani ten ne. Neznámý? Ale najdu na něm vady. Ne.
Láska mě nemůže pohltit zcela, bude to doplněk, vrchol stavby, milý přepych. Nu, uvidíme. Kdybych byla provdána za barona, mnohé by se vyřešilo... Neboť potom by láska nebyla věčným závazkem, byla bych méně náročná, protože bych mohla měnit... Co nejméně možno. Ach, byl by to velmi příjemný život... Ale k tomu nedojde, co se předem nachystá, skoro vždycky selže.
Někdo hvízdá (je tu mluvní trubka z předsíně do ateliéru) a jdu se zeptat, co se děje, s lehkým bušením srdce, protože by to mohl být architekt, který se už nejspíš vrátil. Je to Dusautoy.
Bušení srdce pro Bastienova bratra? Ale ano, už jsem vám to vysvětlila. Copak jsem někdy nečekala celou hodinu na Juliana a Tonyho, a to – věřte mi – velmi rozrušená? A stále je to tak, a když zazvoní, srdce mi zabuší. Ale jsou to opravdu hlouposti, to bušení srdce nemá nic společného se Stendhalovým. Čím je tedy vysvětlit? Proč? Jsou to přátelé, s nimiž ráda trávím večer, kteří mě baví, před nimiž, jak se mi zdá, zářím. A architekt zvláště, protože si namlouvám, že mě zbožňuje. Tak. Nudím své čtenáře, ale zaznamenávám své dojmy.
Propásnu-li svou Slávu, bude to pitomost.

Poznámky

Pozn. překl.: Marie cituje evangelijní text o uložení Ježíše do hrobu (Mt 27,60–61); výjev chce namalovat na obraz „Svaté ženy“. ↩