Pondělí 16. července 1883

Krystalizace mě živě zaměstnává a jsem přesvědčena, že by se dala napsat kniha o nevinných krystalizacích, které nikam nevedou.
Já například, u níž by úplná láska vášeň byla možná jen v manželství – jako u každé jiné dívky nebo i u vdané ženy se zásadami. Nejsme proto ušetřeny toho, co krystalizace spouští; tyto krystalizace k ničemu nevedou, a dovolte mi tu říci, že nemám ráda slovo krystalizace, ale ono nám, jak říká Stendhal, ušetří dlouhou vysvětlující větu, proto ho užívám. Říkala jsem, říkaly jsme: ano. láska začíná krystalizace začíná; má-li „předmět všechny dokonalosti“, necháme se jí unášet a dospějeme k lásce. To znamená, že milujeme; podstatné je milovat, a ne provozovat věc, kterou pan Alexandre Dumas syn nazývá láskou.
Nemá-li předmět všechny dokonalosti, objevíme-li na něm vadu, vady – ať už ošklivost, směšnost, nebo nedostatek ducha – věc se zastaví v půli cesty. Také myslím, že ji lze zastavit podle libosti.
U Cassagnaca došlo k začátku krystalizace: uvažuji o něm, zkoumám ho, je to hlučný tribun, Evropa o něm mluví, ženy z něj šílí, přijímá ho Faubourg Saint-Germain. Dovoluji si ho milovat. Krystalizace pokračuje a já dospívám až k lásce. Kdybych na něm tehdy objevila nějaký kaz v očích světa, krystalizace by ustala. Jiný příklad: předpokládejte, že mě zaměstnává – a trochu zaměstnává, nevím přesně proč – Bastien-Lepage.
Ale protože si nemohu dovolit nechat se v tomto směru unést, krystalizace se nekoná a lásky nebude.
Je to talentovaný člověk, ale v očích všech je jen „velice nadaný malíř“. Mé marnivosti by byly zraněny.
Pak to tedy, řeknete, není pravá láska. Možná. Vyprávím vám, jaká jsem, a takových jako já bude nejspíš víc. Představte si, že by týž malíř byl uznán nejen za největšího z umělců – to by nestačilo –, ale že by se stal umělcem-bohem jako zesnulý Wagner, a s ničím víc, než co mám nyní v srdci, troufám si tvrdit, že bych zakusila tu nejúplnější a nejšílenější lásku-vášeň.
Nebudou už žádné překážky, žádné vady, předmět bude mít všechny dokonalosti a krystalizace se uskuteční.
Nyní si poznamenám všechny dojmy spojené s tímto citem. Pohled na klobouk podobný klobouku předmětu zastaví tlukot srdce, říká Stendhal. Rovněž se červenal, když slyšel zmínit roh dveří, vedle nichž bydlela přítelkyně jeho milé.
Já jsem se ve čtrnácti letech rděla, když jsem vyslovila nebo slyšela vyslovit slovo vévoda, kvůli vévodovi z Hamiltonu. Tak prudkou citlivost jsem od té doby znovu nezažila. Když jsem si četla lekce angličtiny, kde se často mluvilo o historických vévodech, bylo to mučení, třásla jsem se jako provinilka. Od té doby jsem to v takové míře nezažila; stalo se mi, že jsem s potěšením vyslovila jméno osob nebo věcí blízkých tehdejšímu Předmětu mých snů; usmát se, zčervenat jen trochu – a to je vše.
Sebeláska nebo marnivost ve mně dosud vyvolávají to nejprudší pohnutí.
Čekám na návštěvu nebo pozdrav s bušením srdce a s opravdovou horečkou, a to u lidí, s nimiž srdce nemá nic společného, někdy u žen. Tentýž Jules mě uvrhl do nesmírného rozrušení. Přijde, nepřijde, projde si s námi výstavu? Dala jsem si záležet a chtěla jsem, aby se mi má marnivost vyplatila. Tyto city způsobily, že na toho umělce ještě myslím. A také jeho bratr z toho zaujetí těží, zdálo se mi, že je zamilován do mě. To je ale muž vkusu! Takový cit ze strany někoho jiného, nižšího postavení, by mě snad tolik nezaměstnával, ale je to bratr toho druhého a to věci mění. Potom se mi zdá, že se odpoutává, to mě dopaluje, a hle, jsem tím velmi zaměstnána, rozrušena a pozoruji jeho chování. Drží to? Je to pryč?
V takových chvílích může pohled na klobouk podobný klobouku toho mizerného architekta vyvolat prudké bušení srdce, na mou čest. Těmto věcem tedy nelze důvěřovat.
Pak vyjdu s maršálovou, zničehonic mi připadá, že není tak přívětivá jako obvykle, a hle, tlukot mého srdce je velmi ohrožen, hledám příčinu, představuji si tisíc věcí a ztrácím hlavu. Pak... Jakmile člověk doufá, že se zalíbí nějakému muži, ať je to kdokoli, ten muž okamžitě vystoupí z davu. Pak je nám to ovšem lhostejné... Hle, Carrier-Belleuse. Byl okouzlen mou půvabnou osobou, snad si myslel, že svérázná cizinka, umělkyně, je tu naděje... A jakmile byl o mé osobě poučen, odpoutal se. Zaměstnával mě a dosud je pořád o něco víc než ostatní. Prostě taková jsem já, musí být i jiné!
Ale hle, jsem nyní velmi pozorná ke krystalizaci... Kdybych byla provdána za Saint-Amanda, dovolovalo by mi to být méně celistvá a spokojit se s dílčími krystalizacemi. Mohla bych, zdá se mi... Ale pero činí všechny ty mé zatoulané myšlenky tak určitými, že se zastavuji.

Poznámky

Pozn. překl.: Krystalizace (cristallisation) – Stendhalův klíčový termín z pojednání „O lásce“ (1822): psychologický proces idealizace milované osoby, při němž se na předmět vrství dokonalosti jako krystalky soli na větev. ↩
Pozn. překl.: Alexandre Dumas syn (1824–1895) – dramatik, autor „Dámy s kaméliemi“; Marie jeho eufemismus pro fyzickou lásku cituje s ironií. ↩
Pozn. překl.: Faubourg Saint-Germain – aristokratická čtvrť Paříže, přeneseně označení pro vyšší šlechtické kruhy. ↩
Pozn. překl.: Zesnulý Wagner – Richard Wagner zemřel 13. února 1883 v Benátkách; v době zápisu šlo o čerstvou ztrátu. ↩
Pozn. překl.: Albert-Ernest Carrier-Belleuse (1824–1887) – slavný francouzský sochař; Marie se s ním zřejmě setkala a soudí jeho zájem o ni s odstupem. ↩