Úterý 3. července 1883

Obraz nejde od ruky. Jsem sklíčená. Nic, co by mě utěšilo!
Engelhardtovi, Agathe, Bojidar – a to horko! V pátek půjdu k Canrobertovým; maršálová dnes odpoledne přišla, aby mě přemluvila. Jak jsou ti lidé milí!
Konečně je tu článek z „Novoye Vremya“. Je velmi dobrý a trochu mě uvádí do rozpaků, neboť se v něm píše, že mi je teprve devatenáct, kdežto je mi mnohem víc a lidé mi dávají ještě víc. Ale účinek v Rusku bude velký.
Nezapomeňme, že jsme dnes ráno šly doprovodit otce Tchoumakoffa, který hledal jakéhosi pana Carrièse, sochaře, ohlašovaného jako budoucí génius, umělec šestnáctého století, divoch, primitiv, rozčarovaný, docela mladý neznámý, samá poezie... Přirozeně jsme se tam vrhli, na ulici Boissonnade, za Montparnassem, kdesi na konci světa. Skvělé.
Vystavil čtyřiadvacet (!) bust v jednom spolku, tato série se jmenovala Zdrcení (!). Zavání to Rollinatem¹... Tchoumakoff z toho byl bez sebe, já jsem to neviděla. Člověk, který vystaví čtyřiadvacet hlav a nazve je Zdrcení! A kdo má o sobě pěkný článek v novinách, není ani prosťáček, ani divoch.
na okraji
1 – Rollinat, básník makabrózní, fantastický, epileptický, neurotický a moderní! moderní!
Konečně vstupujeme, a já zcela připravena povzbuzovat toho mladého... On nám k tomu nedá čas a hned nám začne mluvit o sobě s nejživějším obdivem...
Je to ohavné, tak postrádat skromnost, byla jsem v rozpacích a zároveň pobavená... Považoval nás za dámy ze společnosti a jel, jel, jel! Talent velmi původní, dokonce fantastický, a unavující.
Prodává busty za sto franků, dvě kupuji. Zná Bastiena, Gervexe a nevypadá jako pán, který dlouho zůstane na půli cesty; už ho vidím v okolí Parku Monceau. Zevnějškem není špatný, šestadvacet nebo sedmadvacet let. Připadá mi jako Žid. Nemá rád Saint-Marceauxe, ten hlupák.
Zajisté je to talent velmi původní... A on to chce být... Ale jaká domýšlivost!
Bastien je vedle něho jen svazeček fialek, a co se týče Saint-Marceauxe, který je skutečně velmi skromný, nesrovnávejme. Je vůbec možné být do sebe tak zahleděný?

Poznámky

Pozn. překl.: Novoye Vremya (Nový čas) – vlivný petrohradský deník; podle něj je Marii devatenáct, ač jí je čtyřiadvacet. ↩
Pozn. překl.: Jean-Joseph Carriès (1855–1894), francouzský sochař proslulý expresivními bustami a keramickými pracemi. ↩