❦
Neděle 1. července 1883
Tedy... Ráno jdu do Lucemburského muzea a odnáším si jen dvě vzpomínky: Cazinovu Hagar a Izmaela a Saint-Marceauxova Génia střežícího tajemství hrobu.Dimanche 1er juillet 1883 Donc... Ce matin je vais au musée du Luxembourg et n’en rapporte que deux souvenirs, l’Agar et l’Esmal de Cazin et le Génie gardant le secret de la tombe de Saint-Marceaux.
Večer k večeři Engelhardtovi, pop, Tchoumakoff, Bojidar, který zůstal celý den.
Le soir à dîner les Engelhardt, le pope, Tchoumakoff, Bojidar qui est resté toute la journée.
Přes den Villevieille. Mám o svých zásluhách velmi vysoké mínění, pěji chvalozpěvy sama na sebe, zbožňuji se, obdivuji se (jen před Dinou a Bojidarem) a jsem šťastná. Nedovedete si představit – je to opojení... cítím sílu... Trochu jsem pracovala na Svatých ženách... Bude to krásné, krásné...
Villevieille dans la journée. Je suis très montée sur mes mérites, je chante mes louanges, m’adore, m’admire (seulement devant Dina et Bojidar) et suis heureuse. Vous ne vous imaginez pas, c’est une ivresse... je me sens des forces... J’ai travaillé un peu aux Saintes femmes... Ce sera beau, beau...
Co ještě? Gabriel mi píše kondolenci, ten vynikající diplomat. A pak? A pak už nic – a moje literatura.
Quoi encore ? Gabriel m’écrit une lettre de condoléances, ce diplomate distingué. Et puis ? Et puis c’est tout et ma littérature.
Ach! Ta vzkvétá – ještě nic nepíšu, jen si zaznamenávám věci, které se v mé paměti a na volných listech přidávají k jiným... A až budu mít dostatek materiálu, pokusím se... Můj román je tu, neroztrhala jsem ho, uvidím... je to šílenství, věřím, že dokážu cokoli. Miluji se.
Oh ! Elle prospère, je n’écris rien encore, je rends des comptes des choses qui viennent s’ajouter à d’autres dans ma mémoire et sur des feuilles volantes... Et quand je serai munie d’assez de documents je tâcherai de... Mon roman est là, je ne l’ai pas déchiré, je verrai bien... c’est une folie, je me crois capable de tout. Je m’aime.