❦
Středa 6. června 1883
Moje rodina nechce pochopit, že ani Étincelle,1 ani „Le Sport“, ani Saint-Amand, ani nikdo jiný nemůže donekonečna pět mou chválu; nikam nechodím, a ostatně se jim vysmívají, když stále mluví o někom, kdo nemá ve společnosti postavení. Kdyby šlo o to prosadit mě jako komediantku, bylo by to jiné, ale slečna ze společnosti nemůže být v módě, aniž by alespoň dost často chodila do salonů. A moje rodina, která to nechápe, zuří, protože o slečně Martinoffové se píše všude.Mercredi 6 juin 1883 Ma famille ne veut pas comprendre que ni Etincelle, ni le « Sport », ni Saint Amand, ni personne ne peuvent continuer à chanter mes louanges; je ne sors pas, et puis on se moque d’eux parler toujours de quelqu’un qui n’est pas posé. S’il s’agissait de me lancer comme cabotine, ce serait autre chose, mais comme demoiselle du monde c’est impossible d’être à la mode sans être au moins assez répandu dans les salons. Et ma famille qui ne comprend pas cela est furieuse parce que Mlle Martinoff est citée partout.
Je to vysoká, urostlá dívka s nepravidelnou a nehezkou tváří, která však s trochou líčidla velmi zapůsobí. Chodí všude.
C’est une grande belle fille à visage irrégulier et pas joli mais qui fait beaucoup d’effet avec un peu de fard. Elle va partout.
Já jsem nikdy nebyla na opravdovém plese, kromě toho u Fitz-Jamesových, a to nepřipravená, ve večerních šatech, unavená a ve špatné náladě. Nepočítám plesy v Continentalu ani dva oficiální plesy, kde se člověk jen ukáže a prochází se, zejména ty v Continentalu. To mě hloupě přivádí k pochybnostem, zda vůbec mohu mít úspěch ve společnosti. A přece na těch vzácných tanečních večírcích... Jeden u Kanchinových – a myslím, že je to jediný taneční večírek, kde jsem byla. Maškarní ples u Foleyeffových, kam jsem šla, jako se chodí na vesnickou svatbu.
Moi, je n’ai jamais été à un vrai bal, sauf celui des Fitz-James et sans me préparer, en robe de soirée et fatiguée et de mauvaise humeur. Je ne compte pas les bals du Continental et deux bals officiels où l’on ne fait que paraître et se promener, surtout à ceux du Continental. Ça me fait bêtement douter de la possibilité d’avoir du succès dans le monde. Pourtant aux très rares soirées dansantes... Une chez les Kanchine, je crois même que c’est la seule soirée dansante où j’ai été. Le bal costumé des Foleyeff ou je suis allée comme on va à une noce de village.
Maškarní ples před dvěma nebo třemi lety u Pascalisových – spodina. Jeden u pana de Dalmase, také maškarní, ale byly tam jen vdané ženy, dost vyhlášené, a staré imperialistky,2 a tam jsem si vedla velmi dobře. A to je vše. Zní to jako vtip, ale to jsou všechny moje taneční výpravy. Můj Bože, ze záliby bych možná tancovat nechodila o mnoho častěji... Ale říci, že i kdybych po tom šílela, neměla bych toho víc – to je k vzteku. Lidé z pravé společnosti a ta vévodkyně Martinoffová si zajisté myslí, že já, tak elegantní, tančím každý večer na plesech kam spíše oni nechodí; nechci říci, že by mě podezírali z návštěv nevhodných večírků; ale je tolik docela počestných večírků, které přitom k pravé společnosti nepatří. Tak vidíte, pokládají mě za velmi vyhlášenou... někde stranou. To je roztomilé.
Un bal costumé il y a deux ou trois ans chez les Pascalis, du sale monde. Un chez M. de Dalmas aussi costumé, mais il n’y avait là que des femmes mariées assez lancées et des vieilles impérialistes, et j’y ai fait très bonne figure. Et puis voilà tout. Ça a l’air d’une charge, mais voilà toutes mes sorties dansantes. Mon Dieu par goût je ne serais peut-être pas allée danser plus souvent que ça... Mais dire que même si j’en étais folle je n’en aurais pas davatange ça c’est enrageant. Les gens du vrai monde et cette duchesse Martinoff, pensent sans doute qu’élégante comme je suis, je danse tous les soirs dans des bals où plutôt eux ne vont pas; je ne veux pas dire qu’on me soupçonne d’aller à des soirées inconvenantes; mais il y a tant de réceptions assez honorables sans être du vrai monde. Voilà, on me croit très lancée... à côté. C’est charmant.
Dnes ráno se koná obřad dost úmorný.. Máme již skoro rok černocha jménem Louis3, asi patnáctiletého, velmi inteligentního, který mi připomíná bývalého Chocolat-Fortuné Saïda.4 Ten černoch byl v předvečer svého prvního přijímání, ale farář má pochybnosti o pravosti jeho křtu, a aby nepodal svátost pohanovi, pokřtí ho pro jistotu znovu. Celému domu to připadalo velmi k smíchu, ten pohan, a já chci být jeho kmotrou... to všechno se ví teprve od včerejška, včera večer jsem psala Saint-Amandovi a Bojidarovi. V jedenáct hodin nikdo a vše čeká v kostele; ubohé dítě je velmi neklidné, neboť myslím, že to vzalo vážně – a schvaluji to, náboženství moralizuje národy, bez náboženství by se nedalo ani vyjít na ulici... Snad by to jednou šlo, ale za hodně dlouho, až budou všichni velmi vzdělaní; zatím jsou kněží nutnou a blahodárnou pohromou.
Il y a ce matin une cérémonie assez assomante.. Nous avons depuis près d’un an un nègre nommé Louis et âgé d’une quinzaine d’années, très intelligent, qui me rappelle l’ancien Chocolat-Fortuné Saïd. Donc ce nègre était à la veille de faire sa première communion, le curé a des doutes sur l’authenticité de son baptême et pour ne pas administrer un païen, il prend la précaution de le rebaptiser. Ça a paru très drôle à toute la maison ce païen et je veux être sa marraine... tout ça ne se sait que d’hier, j’écris hier soir à Saint Amand et à Bojidar. A onze heures personne et tout attend à l’église, le pauvre enfant est très inquiet car je crois qu’il a pris tout ça au sérieux, et je l’approuve, ça moralise les peuples, sans religion il n’y aurait pas moyen de circuler... Il y aura peut-être moyen mais dans bien longtemps, lorsque tout le monde sera très instruit, en attendant les prêtres sont un fléau nécessaire et bienfaisant.
Poznala jsem to z postoje toho malého chlapce. Takže v půl dvanácté nikdo; posílám dopis Saint-Marceauxovi jako nejbližšímu sousedu, s rychlým vysvětlením, které píši vážně a které působí tak komicky, že se svíjím smíchy docela sama.
Je l’ai compris à l’attitude de ce petit garçon. Donc à onze heures et demie personne, j’envoie une lettre à Saint Marceaux comme le plus voisin, avec des explications rapides que j’écris sérieusement et qui produisent un effet si comique que je me tords toute seule.
Kmotra, černoch, najednou – naštěstí ho nenajdou a dopis tedy neviděl. Pak vzkaz architektovi, prostředek násilný: „Chcete-li se mnou uzavřít mír, přijďte hned.“ Ani on není doma... Nakonec se sáhne po tom nejjednodušším: pan farář nám dá církevního zaměstnance, který zastupuje pana Bashkirtseffa, a já ho nechávám pompézně zapsat jako maršálka šlechty a skutečného státního radu (právě byl jmenován). Právě tu probíhá bohatá svatba a všichni ti hlupáci na nás hledí v malé kapli. Dávám mu jméno Louis-Jules-René-Marie.
Marraine, nègre, subitement heureusement on ne le trouve pas et il n’a pas vu la lettre. Alors courrier à l’architecte, moyen violent: si vous voulez faire la paix avec moi, arrivez tout de suite. Lui non plus n’est pas chez lui... Alors on finit par le plus simpe, M. le curé nous donne un employé de l’église qui représente M. Bashkirtseff, je le fais pompeusement inscrire, maréchal de la noblsse et conseiller d’Etat actuel (il vient d’être nommé). Il y a justement un mariage riche qui passe et tous ces idiots nous regardent dans la petite chapelle. Je le baptise Louis-Jules-René-Marie.
A ten netvor, který nás slyší žertovat u stolu, se směje, když ta jména slyší.
Et ce monstre qui nous entend plaisanter à table, rit en entendant ces noms.
Jsem jeho duchovní matkou – patnáctiletého černocha. Je to zábavné, budu ho mravně vychovávat.
Je suis sa mère spirituelle, un nègre de quinze ans. C’est amusant, je le moraliserai.
Takže se usazuji k malování, když dorazí architekt. Myslela jsem, že je rozzuřený a zdrcený mým posledním dopisem – nevypadá tak, tvrdí, že je velmi zaneprázdněn, a zdá se být velmi spokojený. Mě to štve. Říkám mu, že jím pohrdám – tomu se říká důstojnost –, říkám mu ještě elegantní věty jako například: „Mám samé otravnosti a trápení; svět je hnusný, členové poroty jsou špinavá zvířata; odporní kreténi!!“ Celý rozhovor je v tomto vytříbeném stylu. Navíc nejsem spokojená, že jsem nechala přivolat tohoto subalterna, který dokonce nevypadá, že by mi byl poddán – působí jako někdo, kdo je rád, že se osvobodil. Sama se stavím do neprávu i vůči těm nejprostším.
Donc, je m’installe à peindre lorsque l’architecte arrive. Je le croyais furieux et désolé de ma dernière lettre, il n’a pas l’air, se dit très occupé et paraît très content. Moi ça me vexe. Je lui dis que je le méprise, voilà de la dignité, je dis encore des phrases élégantes comme celle par exemple: je n’ai que des embêtements et des misères; le monde est ignoble, les membres du jury sont de sales animaux; de dégoûtants crétins !! Toute la conversation est dans ce style exquis. En surplus je ne suis pas contente d’avoir envoyé chercher ce subalterne qui n’a même pas l’air de m’être soumis, on dirait d’un individu ravi de s’être affranchi. Je me mets dans mon tort vis à vis des plus humbles.
Svědkem tomu malá Američanka, a pak ta myšlenka, že jsem onehdy večer na plese mluvila s tím odporným architektem o výstřednostech jeho bratra. To je nehorázné... Dnes jsem měla dojem, že měl chuť dát na srozuměnou, že ani on by možná nemusel být bez hříchu. Je to groteskní a je to moje chyba. Nebudu tedy nikdy rozumná!!!!!!!!!!
Témoin la petite Américaine, et puis cette idée d’avoir l’autre soir au bal parlé à ce vil architecte des débordements de son frère. C’est inqualifiable... J’ai cru comprendre aujourd’hui qu’il avait envie de donner à entendre que lui aussi pourrait bien ne pas être sans péché. C’est grotesque et c’est ma faute. Je ne serai donc jamais raisonnable !!!!!!!!!!
To je už opravdu k nevydržení! Jak to! Po všem, co si říkám celá léta, ještě stále nevím, co říkám před lidmi!! Je to zoufalé. Je to přílišná bujnost a sdílnost, snesitelná ve dvanácti letech, ale později nesnesitelná!
C’est excédant à la fin ! Comment ! Après tout ce que je me dis depuis des années j’en suis encore à ne pas savoir ce que je dis devant du monde !! C’est désespérant. C’est une exubérance et une expansion tolérables à douze ans mais insupportable plus tard !
Musím vždycky vyprávět všechno a ještě něco k tomu – co dělám, a hlavně co bych chtěla dělat –, a dětinskosti, které jsou u velké dívky nesmysly.
Il faut toujours que je raconte tout et le reste avec et ce que je fais et surtout ce que je voudrais faire et des enfantillages qui chez une grande fille sont des insanités.
Takto bych se mohla chovat jedině před nějakými Balzaky, kteří by se do mě zbláznili, ale před kýmkoli! Ach, jsem to pěkný machiavelista a skvělý stratég.
Je ne pourrais être ainsi que devant des Balzac qui seraient fous de moi, mais devant n’importe qui ! Ah ! je suis un beau machiavel et un joli stratégiste.
Jen ať si lidé říkají všechno, mají pravdu – dělám, co mohu, aby se tomu věřilo. Potvora jedna.
Allez, on a raison de tout dire, je fais mon possible pour qu’on le croit. Sale bête va.
Viděl moje plátno, ten falešný Bastien, a zdá se mu mnohem lepší než to ze Salonu. Jsem nespokojená s postojem tohoto subalterna – říkám vám, tváří se emancipovaně. Ach! velmi uctivě, samozřejmě, to se rozumí samo sebou, jen vypadá velmi spokojeně, a to mě štve, jako by mě to mělo štvát.
Il a vu mon tableau le faux Bastien et il le trouve beaucoup mieux que celui du Salon. Je suis mécontente de l’attitude de ce subalterne, je vous dis qu’il a l’air émancipé. Oh ! très respectueux, bien entendu, ça va de soi, seulement il a l’air très content et ça me vexe comme si ça devait me vexer.
Celkem vzato, jakkoli se zdráhám mluvit o těchto věcech v souvislosti s pouhým bratrem nadaného muže, řeknu vám, že jsem si zvykla počítat s tou náklonností, a nyní, když se mi zdá, že mi chybí, je to skoro zklamání. Být sesazena z trůnu v Monaku je možná ještě ponižující než v Paříži, co říkáte? Ale o to nejde. Kněžna Massalská, ambasáda – ale možná si sami uvědomíte stav mého ducha... Ale ne, to je nemožné.
En somme quelque répugnance que j’aie à parler de ces choses à propos d’un simple frère d’homme de talent, je vous dirai que je m’étais habituée à compter sur cette affection et maintenant qu’elle semble me manquer c’est presque une déception. Il est même peut-être plus humiliant d’être détrôné à Monaco qu’à Paris, qu’en dites-vous ? Mais là n’est pas la question. La princesse Massalsky, l’ambassade, mais vous vous rendrez peut-être compte de l’état de mon esprit... Mais non, c’est impossible.
Především mě skolily uši (to je hezký obraz). Pochopíte moje utrpení, když vám řeknu, že dny, kdy dobře slyším, jsou jako šťastné události. Chápete tu hrůzu takové posedlosti!
D’abord je suis terrassée par les oreilles, (voilà une belle image). Vous comprendrez mes souffrances quand je vous dirai que les jours ou j’entends bien sont comme des évènements heureux. Saisissez-vous l’horreur d’une telle préoccupation !
A nervy přepjaté do naprosto mimořádné míry. Moje práce tím trpí, maluji, zatímco mě hlodají plané obavy. Představuji si hromadu hrůz, fantazie běží, běží, běží, zakouším všechny hanebnosti, vymýšlím potupy, bojíc se, že přijdou. Při vstupu do kostela se mi zdálo, že na mě lidé hledí jako na ženu bez cti – kdyby někdo přišel a udeřil mě, nebyla bych překvapena. Stále si myslím, že mě všude pokládají za kurtizánu... A to od toho nechvalně proslulého článku ve „Figaru“ před šesti lety. Myslím, že mě to zasáhlo jako nemoc... Ano, musí to být jakási forma šílenství. Zůstávám malovat a přemýšlím, co si o mně mohou říkat, a vymýšlím si takové hrůzy, že se mi stává, že vyskočím a doběhnu na druhý konec zahrady jako šílená, s rozhořčenými výkřiky.
Et des nerfs surexcités à un point absolument extraordinaire. Mon travail en souffre, je peins tout en étant dévorée d’appréhensions chimériques. Je m’imagine des quantités d’horreurs, l’imagination court, court, court, je subis toutes les infamies, j’invente des opprobres craignant les voir arriver. En entrant dans l’église il m’a semblé que l’on me regardait comme une infâme, quelqu’un viendrait et me frapperait que je ne serais pas étonnée. Je crois toujours qu’on me prend partout pour une cocotte... et c’est depuis le fameux article du « Figaro » il y a six ans. Je crois que j’en ai été frappée comme d’une maladie... Oui ce doit être une sorte de point de folie. Je reste à peindre et je pense à ce qu’on peut bien dire de moi et j’invente de telles horreurs qu’il m’arrive de me lever en sursaut et d’aller à l’autre bout du jardin comme une folle en poussant des exclamations indignées.
Ach, z toho musí vzejít krásná malba. Měla bych se léčit sprchami. A dnes večer napíšu mámě, aby myslela na ambasádu, nebo z toho zešílím – už to začalo.
Ah ! ça doit produire de la belle peinture. Il faudrait prendre des douches. Et ce soir je vais écrire à maman pour qu’elle songe à l’ambassade ou j’en deviendrai folle, c’est commencé.
Poznámky
Pozn. překl.: Étincelle (Jiskra) — pseudonym společenské sloupkářky píšící pro různé pařížské listy. ↩
Pozn. překl.: „Staré imperialistky“ — ženy oddané zaniklému Druhému císařství Napoleona III. (1852–1870). ↩
Pozn. překl.: Louis je znám jen z deníku, který neříká, zda jde o tutéž osobu jako „Felix Saïd“, kterého rodina v dubnu 1882 přivezla z Nice (viz 23. dubna 1882). Jeho nový křest, při němž mu Marie jde za kmotru, následuje níže. ↩
Pozn. překl.: Chocolat-Fortuné Saïd — předchozí černý sluha rodiny Bashkirtseffových; taková jména byla v 19. stol. francouzskými rodinami černochům běžně dávána. ↩