Úterý 5. června 1883

Od včerejšího rána mám model, abych podle Saint-Marceauxových pokynů dělala sochu v plném objemu.
Je to poslední den výstavy Portréty století na École des Beaux-Arts. Jedeme tam. Šaty z kaštanového fulárového hedvábí, slaměný klobouk s kyticí světle růžových, světle žlutých a světle fialových jiřin.
Pak projížďka Bois de Boulogne.
Při odchodu z École potkáváme Clovise Hugesa; jeho portrét rozhodně namaluji.
Na té výstavě jsou tak krásné věci. Bastienovy obrazy a pak – ba ještě před nimi – Lawrenceovy. Naše malba je oproti starým mistrům temná. Ale je takové horko, že o umění mluvit nemohu. Byla jsem elegantní a hezká.

Poznámky

Pozn. překl.: Clovis Hugues (1851–1907), francouzský básník a radikální poslanec. ↩
Pozn. překl.: Díla sira Thomase Lawrence (1769–1830), anglického portrétního malíře, jednoho z největších portrétistů své doby. ↩