❦
Středa 30. května 1883
Dnes večer velká dobročinná slavnost v paláci vévody de Bisacio... Japonský večírek ve prospěch nevím čeho. Pětadvacet franků vstupné a celá Paříž. Trocadéro by bylo pohodlnější, ale většina přišla kvůli paláci de Bisacio. Svět je hloupý, ale takový je. Jdu tam se starou Gaviniovou, která mi dnes večer připadá velmi obyčejná, a nudím se po celou dobu, neboť jsem měla tu šťastnou ruku, že jsem vzala pod paži jakéhosi nevýrazného pánečka, jehož jméno ani nevím přesně – přítele Gaviniových. Protože šlo jen o procházení, nebylo možné vyměnit doprovod, a já potkávám hromadu známých, kteří mi blahopřejí k čestnému uznání.Mercredi 30 mai 1883 Ce soir grande fête de charité à l’hôtel du duc de Bisacio... Fête japonaise au profit de je ne sais quoi. Vingt cinq francs d’entrée, et tout Paris. Le Trocadéro serait plus commode mais la majorité est venue à cause de l’hôtel de Bisacio. Le monde est bête, mais il est comme ça. J’y vais avec la mère Gavini qui me paraît très commune ce soir et je m’ennuie tout le temps ayant eu la veine de donner le bras à un petit monsieur quelconque qui s’appelle je ne sais au juste, un ami des Gavini. Comme il ne s’agissait que de se promener impossible de changer de bras et je rencontre un tas de connaissances qui me félicitent sur la mention.
Slavnost spočívala v tom, že vyklidili celý palác a v prvním patře zařídili dva nebo tři salóny v japonském stylu; dvanáct dam patronek v japonských kostýmech mělo podávat čaj.
La fête consiste à avoir démeublé tout l’hôtel, et arrangé deux ou trois salons au premier étage, en japonaiseries, douze dames patronnesses en costumes japonais devaient servir le thé.
Myslím, že ho nikdo nevzal – spokojili se s mačkáním se všude. Ty dámy byly velmi špatně oblečeny: levné látky špatně upravené, pařížské živůtky s japonskými rukávy – tato kompromisní směsice měla absurdní výsledek. Žádná se neodvážila vzít si skutečné japonské roucho, prostorné, elegantní, bohaté. Chtěly si zachovat pas a bylo to hrozné.
Je crois que personne n’en a pris, on s’est contenté de s’écraser partout. Ces dames étaient très mal costumées, des étoffes bon marché arrangées très mal, des corsages à la mode de Paris avec des manches japonaises, ces concessions et ce mélange ont produit un résultat ridicule. Aucune n’a osé mettre la vraie robe japonaise ample, gracieuse, riche. On a voulu conserver sa taille et ça a été affreux.
Muži jsou o něco lepší. Pak se hrají také japonské hry v podání Granierové, Coquelina, Reichemberga a dalších. Jenže v sále je místo nanejvýš pro tisíc diváků, a ostatně se tam tak křičí a povídá, že si všichni stěžují, že nic neslyší. My tam vůbec nevstoupíme. Co je krásné, je skleník tak, jak je, a osvětlená zahrada. Celkem je výtěžek skvělý – a to byl cíl, takže vše je v pořádku.
Les hommes sont un peu mieux. Puis il y a aussi des pièces japonaises jouées par Granier, Coquelin, Reichemberg etc. Mais il n’y a que mille personnes qui peuvent se placer dans la salle de spectacle et du reste on crie et cause si fort que l’on se plaint de ne rien entendre. Nous n’y entrons seulement pas. Ce qui est beau c’est la serre telle quelle et le jardin illuminé. En somme la recette est superbe, et c’est ce qu’il fallait, donc c’est parfait.