❦
Středa 9. května 1883
Mercredi 9 mai 1883
Dnes večer pořádáme malou republikánsko-umělecko-básnickou večeři. Gaillard s manželkou, Clovis Hugues s manželkou, Dusautoy – ten Dusautoy tu byl navíc, je tu jen kvůli klábosení, stejně jako jeden novinář, přítel Gaillardových, který se jmenuje nevím jak. Pak jsou tu Julian a Tony. Velice jsem si přála pozvat bratry a ráno jsem napsala pár slov… architektovi, vysvětlujíc mu tu improvizovanou večeři, chce-li u ní být váš bratr. Přivedete-li ho, dám vám obraz! …vy chápete, aby přišel, musí se… nepřijde, jestli se minule nudil, přišel kvůli bratrovi, a když mu tu službu prokázal, má už toho také dost.
Nous avons un petit dîner républicano-artistico-poétique ce soir. Gaillard et sa femme, Clovis Hugues et sa femme, Dusautoy, ce Dusautoy a été de trop, c’est seulement pour faire des potins, de même qu’un journaliste ami des Gaillard et qui s’appelle je ne sais comment. Puis il y a Julian et Tony. J’avais très envie d’inviter les frères et j’ai écrit ce matin deux mots à... l’architecte, expliquant ce dîner improvisé, votre frère veut-il en être. Si vous l’amenez, je vous donnerai une peinture ! ...vous comprenez, pour qu’il vienne il faut... il ne viendra pas, s’il s’est ennuyé la dernière fois, il est venu pour son frère, et une fois ce service rendu, il en a assez aussi.
Ne, ale stalo se něco, ale něco! Ach! je to rozkošné. Když to člověk nečeká, a přitom to přece jen čeká, a ono se to nenechá čekat a přitom je to nečekané. Přišel. V půl osmé. Přišli oba. Konečně přišel!
Non, mais il est arrivé une chose mais une chose ! Ah ! c’est ravissant. Quand on ne s’attend pas, tout en s’y attendant et que ça ne se fasse pas attendre et que ce soit inattendu. Il est venu. A sept heures et demie. Ils sont venus tous les deux. Enfin il est venu !
Ach! je to milé. Ne, přiznejte, že je to milé, přiznejte, že je to velmi milé. Seděla jsem u večeře mezi Clovisem Huguesem a Émilem Bastienem a Jules dál záměrně… No tak! Přesně takhle to mám ráda, když se věci stanou!
Ah ! c’est gentil. Non, avouez que c’est gentil, avouez que c’est très gentil. Mais j’ai dîné entre Clovis Hugues et Emile Bastien et Jules plus loin exprès... Non mais ! Voilà comment j’aime que ça arrive !
Škodí mu jeho bratr architekt, protože je ošklivý a představuje ho ve špatném světle, ale on sám, Jules, má okouzlující hlavu nečitelné Julian říká, že na něj zatím nedělám dojem, ale že si počínám tak, abych toho dosáhla. Že jsem to s ním vzala za správný konec. „Budete ho mít pro sebe.“
C’est son frère l’architecte qui lui fait du tort parce qu’il est laid et le représente en mal, mais lui Jules, a une tête charmante illisible Julian dit que pour le moment je ne le frappe pas mais que je m’y prends de façon à y arriver. Que je l’ai entrepris très bien. « Vous en ferez votre chose ».
To jsou věci, které se mi zdají nemožné, protože jsou příliš krásné, a které mě okouzlují. Julian je šprýmař. Stejně… Ano, chtěla bych ho mít pro sebe jako Harlekýna; víte přece, že mám už tři nebo čtyři dny bronzového Harlekýna. Jenže přišel trochu pozdě, potřebovala jsem ho ve chvíli, kdy jsem byla nadšená. Stejně je můj…
Voilà des choses qui me paraissent impossibles comme trop belles et qui me ravissent. Julian est un blagueur. C’est égal... Oui, je voudrais en faire ma chose comme l’Arlequin, vous savez que j’ai un Arlequin en bronze depuis trois ou quatre jours. Seulement il est arrivé un peu tard, il me le fallait au moment ou j’étais emballée. C’est égal il est à moi...
A Bastien – to je dětské přání, aby byl můj. A co bych s ním dělala?
Et Bastien, c’est un désir d’enfant, qu’il soit à moi. Et qu’est-ce que j’en ferais ?
Ale přítel, obdiv, kamarád, s nímž si rozumím!
Mais un ami, une admiration, un camarade sympathique !
A pak, do toho vám nic není. Jenže on zůstává chladný…
Et puis ça ne vous regarde pas. Mais il reste froid...
Ostatně o to nejde. Přišel, to už je něco.
Enfin il ne s’agit pas de ça. Il est venu, c’est quelque chose.
Dnes večer je to svět sám pro sebe, který by naši obvyklou společnost velice pohoršil, ale který mě nesmírně baví.
Ce soir c’est un monde à part, et qui choquerait beaucoup notre société habituelle; mais qui m’amuse excessivement.
Bastien se nerozdává, on, který tolik káže šetrnost ducha, sil a všeho, aby se všechno soustředilo do jednoho bodu. Nuže, myslím, že se dá najít… totiž, ve mně je taková bujnost všeho, že kdybych se nerozdávala, nevydržela bych to. Jistě, když vás rozhovor nebo smích vyčerpávají, máte pravdu, že se jich zdržujete, ale… A přece má asi pravdu.
Bastien ne se dépense pas, lui qui prêche tellement l’économie de l’esprit, des forces et de tout pour concentrer tout sur un même point. Eh bien je crois qu’on peut trouver, c’est-à-dire que chez moi il y a une telle exubérance de tout que si je ne me dépensais pas, je ne pourrais y tenir. Sans doute si la conversation ou le rire vous épuisent, vous avez raison de vous abstenir mais... Pourtant il doit avoir raison.
Jdeme nahoru do ateliéru, moje velké plátno je samozřejmě obrácené ke zdi a já se s Bastienem skoro peru, aby je neviděl, protože se vmáčkl mezi plátno a zeď.
On monte à l’atelier et naturellement ma grande toile est retournée contre le mur et je me bats presque avec Bastien pour l’empêcher de la voir car il s’était fourré entre la toile et le mur.
Harlekýna strhají a Gaillart improvizuje verše na to mistrovské dílo, o kterém říkají, že je to práce světáka – nechápu, jak mu mohou tak špatně rozumět. Zkrátka se pořád vracím k tomu, že Bastien u nás za šest dní dvakrát večeřel. Clovis Hugues přednáší verše a později předvedl své slavné a nesnesitelné imitace Gambetty, Madiera, Clémenceaua atd. Člověk má dojem, že slyší skutečného Gambettu, a i v karikatuře ta výmluvnost strhne. Bastien načrtl deklamujícího Huguese s množstvím paží kolem těla, aby vystihl jeho zmatená gesta, a Hugues improvizoval třicet čtyři veršů na Lásku na vesnici1. Verše opsané do mého alba a podepsané. Namaluji jeho portrét a on mi ho oplatí perem.
L’Arlequin est débiné et Gaillart improvise des vers sur ce chef d’œuvre qu’on traite d’ouvrage d’homme du monde, je ne comprends pas qu’on le comprenne si mal. Enfin j’en reviens toujours à ce que Bastien a dîné deux fois en six jours. Clovis Hugues dit des vers et plus tard il a fait ses fameuses et insupportables imitations de Gambetta, Madier, Clémenceau etc. On croit entendre le vrai Gambetta et même en charge cette éloquence est empoignante. Bastien a fait un croquis de Hugues déclamant avec une quantité de bras autour du corps, pour expliquer ses gestes désordonnés, et Hugues a improvisé trente-quatre vers sur l’Amour au village. Des vers copiés sur mon album et signés. Je ferai son portrait et il me le rendra à la plume.
Paní Huguesová zná paní Presseqovou a má mě ráda. Jak bych mohla nedat přednost večeru plnému umění, ducha… a poezie před nějakým nudným kotiliónem!
Mme Hugues connaît Mme Presseq et m’aime. Comment voulez-vous que je ne préfère pas une soirée pleine d’art, d’esprit... et de poésie à un insipide cotillon !
Přeháním. Saint Marceaux – a Bastien říká, že na něj žárlí a že ho kousek po kousku vyšoupne.
J’exagère. Saint Marceaux et Bastien dit qu’il en est jaloux et qu’il va le dégotter petit à petit.
Opakoval to několikrát, a onehdy také. A i když je to žert, okouzluje mě to.
Il l’a répété plusieurs fois et l’autre jour aussi. Et bien que ce soit une plaisanterie ça me ravit.
Musí si myslet, že Saint Marceaux je zbožňován víc než on, umělecky, rozumí se. Ptám se ho pořád: „A vy ho máte rád, že ano, že ho máte rád?“
Il faut qu’il croit que Saint Marceaux est adoré plus que lui, artistiquement bien entendu. Je lui demande toujours: « vous, l’aimez-vous, n’est-ce pas que vous l’aimez ? »
„Ano, velmi.“
— Oui, beaucoup.
„Máte ho rád tak jako já?“
— L’aimez-vous autant que je l’aime ?
„Ach, ne, já nejsem žena, mám ho rád, ale…“
— Ah ! non je ne suis pas une femme moi, je l’aime, mais...
„Ale já ho přece nemám ráda jako žena!“
— Mais ce n’est pas comme femme que je l’aime !
„Ale ano, do vašeho obdivu se toho trochu přimíchává.“
— Mais si, il se mêle un peu de ça à votre admiration.
„Ale ne, přísahám vám!“
— Mais non, je vous jure !
„Ale ano, je to nevědomé!“
— Mais si, c’est inconscient !
„Ach, jak si to můžete myslet!…“
— Ah ! pouvez-vous penser !...
„Ano, a žárlím na něj, já nejsem žádný krásný brunet…“
— Oui et j’en suis jaloux, je ne suis pas un beau brun moi...
„Podobá se Shakespearovi.“
— Il ressemble à Shakespeare.
„Vidíte…“
— Vous voyez...
Zkrátka ten vtip spočívá v tom, že když člověk vidí velikonoční vajíčko nebo vejce na stole, řekne, že je velmi podobné. Protože jsem jednou sama nakreslila slavného sochaře jako vejce v kalíšku.
Enfin la charge consiste en voyant soit un œuf de Pâques, soit un œuf à table de dire que c’est très ressemblant. Parce que j’ai dessiné une fois moi-même l’illustre sculpteur en œuf dans un coquetier.
A architekt? Nuže, řekl mi, že nemusel nic dělat. Aby Jules přišel – Jules se přihnal sám. Opojení! Odchází o půlnoci. Ale je to rozumné, vždycky říká, že chodit pozdě spát je zhoubné, že proto se vyhýbá společnosti, a tak ho skoro sama posílám domů. Ostatní zůstávají do dvou. Básně, vzpomínky ze sněmovny a z uměleckého světa.
Et l’architecte ? Eh bien il m’a dit qu’il n’a eu rien à faire. Pour que Jules vient, Jules s’est amené tout seul. Ivresse ! Il s’en va à minuit. Mais c’est raisonnable, il dit toujours que c’est désastreux de se coucher tard, que c’est pour cela qu’il évite de sortir, aussi je le renvoie presque. Les autres restent jusqu’à deux heures. Poésies, reminiscences parlementaires et artistiques.
Po odchodu Šetřílka je mi volněji.
Je suis plus à mon aise après le départ de l’Econome.
Mírný Tony je mými postřehy o umění přímo nadšen. Méně to říká, než je to vidět v jeho očích a v tom, jak mě poslouchá; ostatně byla chvíle, kdy jsem si najednou všimla, že mě všichni mlčky poslouchají – mluvila jsem polohlasem s Julianem o letošních křiklavých zásilkách na Salon. Ach, vím dobře, že si v tomhle deníku umím pět chválu sama – a jak skromně.
Le doux Tony est positivement ravi de mes aperçus sur les arts. Il le dit moins qu’on le voit dans ses yeux et la façon dont il m’écoute, du reste il y a eu un moment où je me suis tout à coup aperçue que tout le monde m’écoutait en silence, je parlais à demi-voix à Julian sur les envois à tapage de cette année. Oh ! je sais bien aller que je sais faire mon propre éloge dans ce journal et avec une modestie.
Bastien mě bude nenávidět!
Bastien va me détester !
Proč? Nevím, bojím se toho. Jsme si navzájem nepřátelští, jsou drobné nevysvětlitelné věci, které člověk cítí. Nejsme na sebe naladěni a před ním se zarazím, kdykoli bych chtěla říct věci, pro které by si mě snad trochu oblíbil.
Pourquoi ? Je ne sais pas, j’en ai peur. Nous sommes hostiles l’un à l’autre, il y a des petites choses inexplicables qu’on sent. Nous ne sommes pas en sympathie ensemble, et je suis arrêtée pour dire devant lui des choses qui me feraient peut-être aimer un peu.
O umění smýšlíme naprosto stejně, a já se před ním neodvažuji mluvit. Je to proto, že vím, že mě nemá rád…
Nous pensons identiquement sur les arts et je n’ose pas parler devant lui. Est-ce parce que je sais qu’il ne m’aime pas...
Zkrátka něco tu je.
Enfin, il y a quelque chose.
Poznámky
Pozn. překl.: Obraz Julese Bastiena-Lepage. ↩