❦
Úterý 1. května 1883
Mardi 1er mai 1883
Tony se o můj obraz staral stejně tak jako o Alicinu kresbu, o níž se domníval, že bude odmítnuta. Byla jsem taky hloupá, že jsem spoléhala jen na něj. Já, která znám několik členů poroty. Bastien je všemocný, Carolus, Gervex, Carrier-Belleuse… Tak.
Tony s’est autant occupé de mon tableau que du dessin d’Alice qu’il croit refusé. Aussi j’ai été bien bête de me fier à lui seul. Moi qui connais quelques membres du jury. Bastien est tout puissant, Carolus, Gervex, Carrier-Belleuse... Voilà.
Nikomu z nich jsem neřekla ani slovo… O tom všem mi mluví Julián. Potkáme ho na Salonu. Ani nevěděli, zda vůbec posílám nebo co posílám – ti členové poroty, jichž jsem podle Tonyho domněnky měla využít.
Je n’ai pas dit un mot à aucun de ceux-là... C’est Julian qui me parle de tout cela. Nous le rencontrons au Salon. Ils ne savaient même pas si j’envoyais ou ce que j’envoyais, ces membres du jury dont il croyait que j’allais me servir.
Jsem v tmavozelených šatech, klobouk k nim s pery. Celek velmi vznešený. Nechápu, jak jsem mohla milovat excentrické věci před pěti, šesti lety.
je suis en robe gros-vert, chapeau pareil à plumes. Ensemble très noble. Je ne comprends pas comment j’ai pu aimer les choses excentriques il y a cinq, six ans.
Dospěla jsem k tomu, že se oblékám s uměleckou prostotou a ve velmi dobrém vkusu. Vyjadřuji se jako kuchařka… Nu, co jsem vlastně chtěla říci? Ano – tyto šaty přiléhají k pasu a mají malý rovný límec ze zeleného sametu, na němž se plazí pavouk – namísto těch strašných módních zvířat jako mouchy, ještěrky atd. atd. A ani stín únavy.
Je suis arrivée à m’habiller avec une simplicité artistique et très bon genre. Je m’exprime comme un cuisinière... Enfin qu’est-ce que je voulais dire ? Oui, c’est que cette robe est toute collante à la taille avec un petit col droit en velours vert sur lequel court une araignée au lieu de ces horribles animaux à la mode, tels que mouches, lézards etc etc. Et pas l’ombre de fatigue.
napříč stránkou
A Julesovi se ty šaty zdají půvabné.
en travers Et que Jules trouve cette robe charmante.
Jsem nabitá na několik dní. Copak se člověk unaví, když se baví? Moje tvář, jakkoli citlivá, nenese žádné stopy – jsem svěží a oči dobře svítí. Mám štěstí, protože potkáme Bastienovy samotné. Gavini konečně může poznat Julese a představuje mu bývalého ministra Chevreaua. Bastien ráčí s námi hovořit, procházet se a sednout si.
Je suis montée pour quelques jours. Est-ce qu’on se fatigue en s’amusant. Ma figure même si impressionnable ne se ressent de rien, je suis fraîche et les yeux bien brillants. C’est une chance, car nous rencontrons les Bastien seuls. Gavini est enfin à même de faire la connaissance de Jules et lui présente à lui l’ancien ministre Chevreau. Bastien daigne causer, se promener et s’asseoir avec nous.
Sama se pořád otáčím a vzdaluji… ze strachu, aby nepřišla Mackayová, nebo aby mu nebránila vidět ho ? toužícího odejít. A zatímco mě Gavini odvádí vidět nevím co v jiných sálech, mé matky se loučí s oběma bratry. Pak znovu najdeme Juliána, jemuž se nadšeně svěřuji…
C’est moi qui tourne et m’éloigne à chaque instant... de peur de voir arriver la Mackay ou de le gêner de le voir ? désireux de partir. Et pendant que Gavini m’emmène voir je ne sais quoi dans d’autres salles, mes mères se quittent avec les deux frères. Alors nous retrouvons Julian à qui je fais des confidences exaltées...
Pak Carrier-Belleuse a Gervex. Gervex je velmi milý. Nabízejí mi, že nechají můj obraz spustit níže. Kdyby to bylo možné, bylo by to velmi příjemné. A nakonec potkáme u soch Clovise Huguese. Tento okamžik je téměř vždy velmi příjemný – člověk sestupuje trochu unavený, všichni muži nakonec sedají na lavičky uprostřed květin.
Puis Carrier-Belleuse et Gervex. Gervex est très gentil. Ils m’offrent de faire descendre mon tableau. Si ça se pouvait, ce serait bien agréable. Et enfin c’est Clovis Hugues que nous rencontrons à la sculpture. Ce moment est très agréable presque toujours, on descend un peu fatigué, tous les hommes finissent par s’asseoir sur des bancs au milieu de fleurs.
Je to jako vycházka v lázeňském městě. Mám chuť namalovat portrét Clovise Huguse – letos je tu jeden jeho portrét, hodně přikrášlený a hrozný.
C’est comme une promenade de ville d’eaux. J’ai envie de faire le portrait de Clovis Hugues, il y en a un cette année très embelli et affreux.
U východu znovu najdeme Julese. Je milý – ale je to pózér. A pak se stále bojím, abych ho nenudila… To není zábavné. Ten malý muž musí mít suché srdce. Miluje jen své umění – má pravdu, přesto bych si přála, aby byl otevřenější, vstřícnější; možná je to proto, že ho nudíme.
Nous retrouvons Jules à la sortie. Il est gentil mais c’est un poseur. Et puis j’ai peur tout le temps de l’ennuyer... Ce n’est pas drôle. Ce petit homme doit avoir le cœur sec. Il n’aime que son art, il a raison, cependant je lui voudrais un air plus franc, plus large; c’est peut-être parce que nous l’ennuyons.
Přitom je těžké být diskrétnější… Přece však… Koneckonců musela bych se mu opravdu líbit… A to se nestalo. Cítí se to – ten druhý ujišťuje, že jsem mu velmi sympatická a že mi přiznává talent a že jsem… Ale já se s ním cítím stísněně.
Pourtant il est difficile d’être plus discrète... Cependant... Enfin il aurait fallu que je lui plaise franchement... Et ça n’y est pas. Ça se sent, l’autre assure que je lui suis très sympathique et qu’il me trouve du talent et que je suis... Mais je me sens gênée avec lui.
V pátek přijde na večeři – a to mě stísňuje. Nebude ho to bavit; možná to udělá pro bratra… Je to otravné.
Il va venir dîner vendredi et ça me gêne. Ça ne l’amuse pas, il le fera peut-être pour son frère... C’est embêtant.
Nakonec jdeme k Doucetovi a Gelotovi pro klobouky! Jsem v dobyvačné náladě a plná výřečnosti – o kloboucích mě napadají věci vtipné a roztomilé, stejně jako na Salonu, kde jsem rozvíjela nádherné věty o estetice a poslouchali mě Gervex, Julián a Carrier-Belleuse. Tomu poslednímu se líbím – a to mi nedělá nejmenší potěšení.
Enfin, après nous allons chez Doucet et Gelot pour des chapeaux ! Je suis d’une humeur conquérante et en verve d’éloquence, trouvant à propos de chapeaux des choses spirituelles et gentilles, de même qu’au Salon déroulant des phrases magnifiques sur l’esthétique et me faisant écouter de Gervex et de Julian et de Carrier-Belleuse. Je lui plais à celui-là et ça ne me fait pas le moindre plaisir.
Ach! Ještě – strávit noc, jet na koni, zkoušet šaty a malovat obrazy a vyprávět hezké věci. Jsou dny…
Oh ! encore, passer la nuit, monter à cheval, essayer des robes et faire des tableaux et raconter de jolies choses. On a des jours...
A Salon. Nu – je horší než obvykle. Vezměme nejdříve ty hlavní. Carolus povolil, Dagnan nevystavoval, Sargent je průměrný. Gervex obyčejný. Henner je rozkošný. Je to nahá žena, která čte. Umělé osvětlení – vše ponořeno v jakési páře, ale tónu tak vzácně půvabného, že se člověk cítí obalený touto podivuhodnou magickou parou. Jules ho nesmírně obdivuje. Cazinův obraz, který se mi líbí méně než jeho citové krajiny. Je to Judita, která vychází z města k Holofernovi. Nedívala jsem se dost dlouho, abych podlehla „kouzlu, které z něj musí vyzařovat“ – ale zarazí, že Juditin zjev neospravedlňuje Holofernovo okouzlení.
Et le Salon. Eh bien il est plus mauvais que d’habitude. Prenons d’abord les principaux. Carolus est ramoli, Dagnan n’a pas exposé, Sargent est médiocre. Gervex ordinaire. Henner est ravissant. C’est une femme nue qui lit. Eclairage artificiel et le tout baigné d’une sorte de vapeur mais d’un ton si précieusement adorable qu’on se sent tout enveloppé de cette merveilleuse vapeur magique. Jules l’admire énormément. Un tableau de Cazin que j’aime moins que ses paysages de sentiment. C’est Judith qui sort de la ville pour aller chez Holopherne. Je n’ai pas assez regardé pour subir « le charme qui doit s’en dégager », mais ce qui frappe c’est que l’aspect de Judith n’excuse pas l’enchaînement de Holopherne.
Bastienův obraz mě úplně neuchvátil. Obě postavy jsou bezchybné. Dívčinka zezadu, hlava, z níž vidíme jen líce, a ta ruka, která si pohrává s květinou – vše je to poezie, cit, pozorování dovedené na nejvyšší stupeň.
Le tableau de Bastien ne m’enlève pas complètement. Les deux figures sont irréprochables. La fillette vue de dos, la tête dont on ne voit que la joue, et cette main qui tourmente une fleur et tout cela est d’une poésie, d’un sentiment, d’une observation poussés au suprême degré.
Ta záda jsou báseň. Ruka, kterou sotva vidíme, je mistrovské dílo. Cítíme, co chtěl vyjádřit. Dívčinka trochu sklání hlavičku a neví, co si počít se svýma nohama v postoji půvabně bezradném.
Ce dos est un poème. La main qu’on voit à peine est un chef d’œuvre. On sent ce qu’il a voulu exprimer. La petite baisse un peu la tête et ne sait que faire de ses pieds qui ont une pose d’un embarras charmant.
Mladík je také velmi dobrý. Ale mladá dívka je sám půvab, mládí, sama poezie. Je to pravdivé, přesné, procítěné, jemné, něžné.
Le jeune homme est très bien aussi. Mais la jeune fille est la grâce, la jeunesse, la poésie même. C’est vrai, c’est juste, c’est senti, c’est fin, c’est délicat.
Pak je tu krajina zcela nepříjemná. Kromě toho, že bylo možno vybrat místo méně zelené, bylo třeba ji provést tak, aby nevystupovala dopředu. Chybí jí vzduch. Proč? Říká se, že pozadí je příliš impastované. Zkrátka – je těžkopádná.
Maintenant il y a un paysage tout à fait désagréable. Outre qu’on aurait pu choisir un endroit moins vert, il aurait fallu aussi l’exécuter de façon à ce qu’il ne vienne pas en avant. Ça manque d’air. Pourquoi ? On dit que le fond est trop empâté. Enfin, c’est lourd.
A Breslau? Breslau je dobrá – ale je na ní cítit nejistota. Je to stále dobrá malba – ale tento obraz nic neříká a je sice pěkného, ale obyčejného tónu. Jsou to lidé pijící čaj u krbu. Měšťanský interiér, bez charakteru. Bruneta, blondýna, mladík. Vypadají velmi vážně. Chybí intimita! Myslela jsem, že to bude soustředěnější a důvěrnější. Nevyjadřuje to nic. Ona, která tolik mluví o citech, mi v tomto ohledu nadaná nepřipadá… Její portrét je dobrý – ale to je vše.
Et Breslau ? Breslau c’est bien, mais on la sent troublée. C’est encore de la bonne peinture, mais ce tableau ne dit rien et il est d’un ton joli mais commun. Ce sont des gens qui prennent un thé auprès de l’âtre. Intérieur bourgeois, sans caractère. Une brune, une blonde, un jeune homme. Ils ont l’air très grave. Ça manque d’intimité ! J’aurais cru que ce serait plus ramassé et plus intime. Ça n’exprime rien. Elle qui parle tant de sentiment ne me parâit pas douée de [ce] côté là... Son portrait est bon mais voilà tout.
A já? Nu – Irmina hlava je příjemná a malba dost přímá. Ale je to věc bez nároků. A obraz mi připadal tmavý – a ačkoli byl malován v plenéru, tak to nevypadá. Zeď nevypadá jako zeď – je to nebe, malované plátno, cokoli chcete. Hlavy jsou dobré. Ale to pozadí je katastrofální. Přesto by si to zasloužilo lepší místo – zvláště když vidíme v úrovni očí věci tak daleko horší. Všichni se shodují, že hlavy – zvláště ta staršího – jsou velmi dobré. Je pravděpodobné, že zbytek jsem mohla udělat lépe, protože je to relativně snadné – ale neměla jsem čas.
Et moi ? Eh bien la tête d’irma est agréable et d’une peinture assez franche. Mais c’est une chose sans prétention. Et le tableau m’a paru sombre et quoique fait en plein air, il n’en a pas l’air. Le mur n’a pas l’air d’un mur, c’est un ciel, une toile peinte, tout ce qu’on veut. Les têtes sont bien. Mais ce fond est désastreux. Pourtant cela mériterait une meilleure place, surtout quand on voit des choses tellement inférieures sur la cimaise, tout le monde est d’accord pour dire que les têtes, celle de l’aîné surtout sont très bien. Il est probable que j’aurais pu faire mieux le reste, puisque c’est relativement facile, mais j’ai pas eu le temps.
Když jsem znovu viděla svůj obraz tam zavěšený, naučila jsem se více než za šest měsíců v ateliéru. Salon je velkou školou… Nikdy jsem to tak dobře nechápala.
En revoyant mon tableau accroché là, j’ai appris plus qu’en six mois d’atelier. Le Salon est un grand enseignement... Je ne l’ai jamais si bien compris.