Čtvrtek 12. dubna 1883

Jsou dny, kdy slyším hůř… A to by člověk utekl sám před sebou, zešílel by.
Včera přišly dva telegramy z Poltavy. Otec je velmi nemocen. Čekáme na další telegram a máma pravděpodobně odjede dnes večer. Upadla do tak hlubokého zoufalství… věřit, že ho opravdu miluje navzdory všem chybám… Vzít se bez lásky nebo s malou, zůstat odloučeni dvacet let, znovu se setkat a milovat se. On byl vždy zamilován, ale pokud jde o mámu – to jsou teprve poslední tři roky. Možná umře. Inu, přece – není to povaha, která by se dala mít ráda.
Je zlý a záludný.
Když jsem poprvé jela do Ruska, před šesti lety, bylo mi sedmnáct let – zkoušel narážky na mámu, věci opravdu ohavné a o to hanebnější, že to byly lži. Lži absurdní a nemožné. Konec konců, i kdyby to byla pravda, byl by poslední, kdo by to měl říkat. Narodila jsem se v sedmém měsíci, věřili, že nepřežiji dvě hodiny, a přes veškeré zvyklosti a…
Poznámka editorů
[Dolní část stránky poškozena]
… příběhy, že jsem se narodila v termínu, naprosto. A protože se zřejmě bál, že jsem tomu nerozuměla, zopakoval to znovu: „Narodila ses v termínu jako každý, ale pravda je, že máma po svatbě…“ Pak, protože jsem se tvářila, že nic, začal mi vyprávět, jak trávili čas, když byl zasnoubený a jak jednoho večera prodleli v…
Poznámka editorů
[Dolní část stránky poškozena]
… jako velmi čestný člověk.
Neplacený úředník, milý, marnotratný – doma ho zbožňují. K tomu ještě malí Eristoffovi. Slečna Bashkirtseffová se provdala za Eristoffa, vdovce se třemi dětmi, dvěma chlapci a dívkou.
Děti jsou po smrti knížete u nevlastní matky v Gavronzi, kde bydlí také jakýsi Alfons – Ital sebraný z ulice v Neapoli – a francouzská herečka. S touto herečkou chodila ven malá princezna, když jí bylo deset a dvanáct let, a kurtizána pana mého otce oslovovala dívku: „Má malá Nadino“ – byla jí skoro vychovatelkou. Co se Alfonse týče, princezna se ho pokusila vydávat za Michkova vychovatele, ale ten – ač mu bylo třináct let – způsobil takový povyk, že od toho museli upustit.
Ta ohavná narážka, o níž jsem právě mluvila, má své vysvětlení v pohrdání, jež dědeček a babička chovali ke svému zeťovi. Vyrůstala jsem v těchto představách – stále se mluvilo o mámině absurdním sňatku, o otcově nicotnosti, o uvolněných mravech té rodiny – a tehdy chtěl udeřit tímto způsobem, aby mi namluvil, že měli příliš velké štěstí, že si ji vzal atd… Inu, není to rys hodný obdivu.
Ostatně, ovdoví-li máma, nepojedeme na korunovaci, budu bez přestání malovat, a protože hluboký smutek nedovoluje vycházet, budu si moci léčit pravý bok. Udělám si žluté místo, bude-li to potřeba.
To jsou samé výhody. A do budoucna – za rok si opatříme oporu na vyslanectví.

Poznámky

Alphonse: slangový výraz 80. let 19. století pro vydržovaného muže či mužského příživníka, odvozený z titulní postavy hry Alexandra Dumase mladšího Monsieur Alphonse (1873). ↩